Jan Křtitel bývá vnímán jako poustevník z Judské pouště, ale jeho skutečný obraz vychází z více pramenů: z evangelních výpovědí, ze slov Josefa Flavia a z historických a literárních kontextů, které ukazují jeho široký dosah a důležitost pro první století Judeje. Všichni čtyři evangelisté uvádějí, že Jan křtil u řeky Jordánu a že přicházely k němu zástupy ze všech končin země. Jan podle všech čtyř evangelií vydával jasné svědectví o přípravném charakteru svého působení a zdůrazňoval, že jen připravuje příchod někoho většího.
Zdůrazňoval, že Jan „nepřivádí pozornost na sebe“, a že jeho hlavní úloha spočívá v ukázání na Prvního, kdo přijde. Marek, Matouš i Lukáš uvádějí, že Jan měl učedníky, a že Herodes Jana uvěznil; ovšem jenom Marek a Matouš podrobněji popisují okolnosti Janovy popravy. Najdeme u něj popis stravování a oblékání, které evokují starozákonního proroka Eliáše a posilují obraz asketického proroka. Matouš a Lukáš pak více odkrývají Janovo kázání a jeho ostrá slova.
Jan tedy vyznívá jako asket z pouště, který svým stylovým vystupováním vyvolal respekt, a to i v očích politických sil své doby. Evangelista Marek poznamenává, že Herodes z Janova slova byl na rozpacích, ale rád jej poslouchal (Mk 6,20). Janova zdrženlivost při křtu Páně (Mt 3,14) a modlitba v Lukášově zprávě svědčí o tom, že Jan byl mužem modlitby a hluboké víry. Lukáš zvláště zdůrazňuje, že Jan pocházel z kněžského rodu a měl jisté postavení ve jeruzalémském chrámu; jeho narození se věnuje celou kapitolu v Lukášově evangeliu.
Janův křest v Jordánu s sebou nese vyjádření, že „Hle, Beránek Boží“ (Jan 1,29.36), a že Jan představuje svoje učedníky, kteří jdou za Ježíšem. Protože Jan sám ukazuje na Ježíše jako na toho, kdo má být následován, lze chápat, že Jan není frustrovaný podivín, ale hlas, který připomíná lidem pokání a přípravu na Mesiáše. V Markově evangelium Jan stojí v popředí jako ten, kdo ukazuje na Ježíše jako Syna Božího; v Lukášově verzi je naopak jejich vzájemná souvislost ještě sylviovaná vztahem bratranců.
Historická literatura, zvláště Josephus, dokládá, že Jan měl značný vliv a hnutí kolem něj přežívalo i po jeho smrti. Historik popisuje Jana jako „dobrého člověka“ a uvádí, že Herodes Antipas jej nechal popravit z politických důvodů obav z podlétajícího povstání. Z pohledu historiků je Jan zároveň spolupracovník či rival Ježíšova hnutí, jejichž vztah je v evangeliích zobrazen různě: Markovo evangelium ukazuje Jana jako předchůdce Ježíše; Lukáš je naopak spojí do jednoho dynamického vyprávění prostřednictvím rodinných a duchovních pout.
Podstatou Janova poselství bylo pokání a očista skrze křest jako znamení nového začátku a připravenosti na Mesiáše. Jan převzal starobylou židovskou praxi rituálního ponoření, ale dává jí nový rozměr: vyzývá k pokání z hříchů a očekává bezprostřední Boží zásah. Někteří badatelé vidí paralely s Kumránským společenstvím a jejich praktikami rituálního očistného ponoření. Jan svým učením a gesty ukázal, že křest není jen obřad, ale vyzvání k proměně srdce a života.
Jan a Ježíš jsou v novozákonních textech spojeni různě. V Markově evangeliu Jan křtí a Ježíš se po křtu setkává s Janovými učedníky; v Matoušově evangeliu Jan protestuje vůči Ježíšovu křtu a Ježíš mu odpovídá, že tak má být, aby se plnilo spravedlnost. V Lukášově evangeliu se pak oba bratranec propojí ještě před narozením, díky návštěvě Marie u Alžběty a poskočení dítěte v lůně Jana, což ukazuje na jejich zvláštní boží plán od počátku.
Janova popularita a politický vliv jsou doloženy Historikem Josephem a pozdějšími komentátory. Janův život a smrt svědčí o tom, že nebyl jen pouhým prorokem, ale významnou postavou pro židovskou společnost první století, která očekávala Boží vysvobození. Janův odkaz překračuje dobu: jeho poselství obrácení a připravenosti na Krista je stále inspirací pro poutníky adventních období.
Jak Jan Křtitel inspiruje i dnešní čtenáře?
Jan Křtitel zvěstoval pokání a připravu na příchod Mesiáše. Jeho životní styl, skromnost a jednoznačnost slova ukazují na cestu, jak má člověk reagovat na Boží volání: modlitba, kajícnost a odvaha čelit mocným, když se správná spravedlnost vyžaduje. Jan ukazuje, že pokání není jen vyznání, ale změna postojů a činů, která vede člověka k novému začátku s Bohem.
V závěru dnešního pohledu na Janovo poselství stojí, že jeho misie nebyla jen o přípravě Ježíše, ale i o posílení věřících v jejich vlastní cestě víry. Janův hlas, který vyzývá k obrácení a spravedlnosti, rezonuje i v dnešních třech slyšitelných vrcholech: v liturgických svědectvích, v katechezi a v kulturní paměti jako spojení Starého a Nového zákona.
Milé děti, 24.6. si připomeneme narození Jana Křtitele a věnujeme pozornost jeho významu nejen pro liturgii, ale i pro širší duchovní a kulturní kontext. Narození Jana Křtitele v této souvislosti připomíná, že advent je stále tématem očekávání a připravenosti na Boží dílo ve světě.
V závěru článku připomínáme hlavní obrazy a odkazy: Janova role jako předchůdce Krista, jeho odvaha a upřímnost v kázání, jeho pokání a křest, a to, že byl uvězněn a popraven Herodem Antipou. Janův život a jeho odkaz zůstávají důležitým katalogem pro pochopení kontextu Ježíšova působení a pro duchovní reflexi současných čtenářů o obrácení a naději.
Jan Křtitel | Biblické příběhy
Početí Jana Křtitele a jeho narození jsou důležité pro liturgii i pro lidovou paměť: svátek Narození sv. Jana Křtitele a spojení s letními zvyky a svatojánským ohněm. V české kultuře a v historických kronikách se Jan objevuje jako významný prorok, který spojoval Starý a Nový zákon a který inspiroval umělce i věřící po staletí.