Požehnání je zvláštní okamžik při bohoslužbách. Společné písně se mohou zpívat ledaskde, kázání může být jako každá jiná řeč, ale modlitba a požehnání (a svátosti) jsou zvláštní okamžiky, kdy si každý musí všimnout, že není na "normální" schůzi, nějaké sešlosti, setkání, ale na bohoslužbě. Když mluvíme přímo k Bohu (při modlitbě) a přímo od Boha (při požehnání), tak více než jindy a jinde vnímáme svatost a jinakost, které vzbuzují úctu a bázeň.
Požehnání - co je vlastně požehnání? Přání? Povzbuzení? Tak něco. Přání a povzbuzení od lidí jsou cenná. Jenže požehnání přichází od Hospodina. Požehnání se vyřizuje - jeho autorem je tedy Hospodin, Bůh Stvořitel a Otec Ježíše Krista, toho Ukřižovaného a Vzkříšeného. Věříme, že všechno, co jest, má své bytí jen z tvůrčí svrchovanosti a milosti Boží. Vše, co jest, může být a existovat jen díky tomu, že Bůh to povolal v život.
Podstatou požehnání je tato tvůrčí a obnovující moc Boží, která se obrací především k člověku jako k obrazu a podobenství Božímu. Ta známá slova z počátku Bible: "Ploďtež se a množte se a naplňujte zemi", ta nejsou rozkazem, ale právě požehnáním. Kolik zlého působí toto opomenutí - že jde o Boží požehnání, kolik zlého působí špatně pochopená výzva ovládat stvoření, když se nám lidem ztrácí vědomí, že jsme obdarováváni, že žijeme z daru Božího života a milosti.
Něco jako magické zaklínadlo? Správná slova, formule, která uvede do pohybu zázračnou energii? Biblické požehnání je modlitba, prosba, přímluva. Slova požehnání vyslovujeme s vědomím, že Boží mocí nedisponujeme, avšak přijímáme je ve víře, že nejsou marná, že nejsou prázdná. K téhle víře ovšem patří taky otevřenost, že Pán Bůh určuje náplň toho, co požehnání znamená. V Bibli najdeme představy, které byly asi obvyklé i v jiných náboženstvích - že jde především o zdar, úspěch, prosperitu, plodnost lidí, zvířat i země. Najdeme tam ovšem i příběhy, které tato očekávání korigují - třeba příběh Jákoba, který se nejprve požehnání lstivě zmocňuje, ale vzápětí všechno ztrácí a musí uprchnout z domova. Pak v cizině získá svou šikovnost velký majetek, ale nakonec po velkém zápase s Hospodinem všechno, co má, nabídne svému bratru na usmířenou. Zdá se, že dorostl poznání toho, co je skutečné požehnání. A Ježíš, když přijíždí do Jeruzaléma vpředvečer Velikonoc na oslátku, je vítán zástupem, který volá: "Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně!" Ale Ježíš mnoho blahobytu nepřináší, snese se na něj a jeho věrné spíš posměch, rány a pohrdání.
Klasické áronské požehnání
Klasické starozákonní požehnání (zvané áronské) zní: "Požehnejž tobě Hospodin a ostříhejž tebe, osvěť Hospodin tvář svou nad tebou a buď milostiv tobě, obratiž Hospodin tvář svou k tobě a dejž tobě pokoj." V tom požehnání se mluví o Boží ochraně. Před čím mne Bůh chrání? Třeba před tím, abych si v době hojnosti, pohodlí a pohody nezačal sobecky žít jen pro sebe. Nebo - chraň Bůh - abych ve svém trápení druhým nekřivdil. A při svém umírání nezatratil Boha a celý svět. V požehnání se mluví o Boží tváři - která se nad námi osvěcuje a k nám se obrací. Jako když se rádi vidí přátelé, jako když se jeden od druhého v nouzi nebo neporozumění neodvrátí.
Vrcholem požehnání je pak příslib pokoje. Pokoj (šálom) v Bibli nikdy není jenom pro mne, ale pro celé stvoření. Tohle požehnání dostali Izraelci na poušti. Od Hospodina dostali kněží za úkol vyřizovat požehnání lidu Božímu. Je to povinnost toho, kdo vede bohoslužbu. Přivolávat požehnání - to není kněžské privilegium, za druhé se má u Boha přimlouvat každý věřící, ale pro kněze je to povinnost. A mně se líbí, že požehnání přichází docela na konec bohoslužeb. Většinou si během nich totiž uvědomíme, že nejsme ani skvělí, ani dokonalí, ani mravně čistí, ani příkladně věřící, většinou při bohoslužbách slyšíme také něco o tom, co bychom třeba měli - a uvědomíme si své dluhy a selhání a často jsme z toho ve svém svědomí sevření a někdy docela zdeptaní.
31. 5. V roce 1979 byl v Jeruzalémě učiněn jeden z velmi významných archeologických objevů. Skupina z Tel Avivské univerzity vedena archeologem Gabrielem Barkayem objevila dva malé stříbrné svitky, které pocházely ze sedmého století před narozením Krista. To znamená, že se jich třeba mohl osobně dotýkat prorok Izajáš. Na obou svitcích byl stejný text. Jde o text, který patří mezi vůbec nejznámější texty Starého zákona. Jde o text, který je čten při slavnostním uvedení do funkce prezidentů v USA a Izraeli. Jde o text, který slyšíte na každých bohoslužbách a jehož poselství si mnohdy ani neuvědomujeme. Už víte? Tím textem není nic jiného než slova Áronova požehnání. Tento text je určen na dnešní neděli. Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: "Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.« Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám." (4.Mojž. Jednoho dne se setkal Jákob s nějakou osobou a Bible říká, že s ní zápasil a pevně ji držel. Bylo jasné, že nejde o obyčejného člověka. Této osobě Jákob řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (1.Mojž 32, 27) Jákobovi nesmírně šlo o to, aby obdržel požehnání. A on ho opravdu obdržel. Z tohoto příkladu jasně vidíme, že Izraelci přikládali požehnání velký význam. Jak je tomu dnes? Má požehnání stále význam nebo jej už ztratilo? Mým cílem pro dnešní kázání je ukázat na význam požehnání a povzbudit každého z nás, abychom o to požehnání stáli, ale abychom také žehnali. Mým cílem je, abychom i my toužili obdržet požehnání, a to třeba i na bohoslužbách. Toužím, abychom si uvědomili, že Áronovo požehnání není jen připomínkou, že už je konec bohoslužeb, ale že je obrovským Božím darem. Bůh v našem textu říká, že když slyšíme a přijímáme toto požehnání, tak Hospodin vloží své jméno na nás a požehná nás. „Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ Připomíná mi to situaci, kdy Izraelci před východem z Egypta pomazali veřeje svých domů krví, a tak byli poznamenáni jako příjemci milosti. Žehnání je takové označení lidí, kteří se kladou pod Boží žehnající ruku. Dovolte, že vás zde vyzvu, abychom nebyli jen příjemci požehnání, ale abychom i žehnali druhým. Můžeme žehnat dětem, když odchází do školy, můžeme žehnat manželovi, když odjíždí na služební cestu. Můžeme žehnat příteli, který se připravuje na vydání svědectví, můžeme žehnat tomu, kdo byl zvolen do nějaké funkce ve sboru. Naučme se žehnat jeden druhému. My to možná děláme, ale nepoužíváme přímo to slovo „žehnat“. A já nás chci povzbudit, abychom do svého slovníku zařadili to slovo a řekli: Žehnám ti na cestu jménem Pána Ježíše. Žehnám ti na tu zkoušku jménem Pána Ježíše. Žehnám Ti pro to jednání jménem Pána Ježíše. V Áronově požehnání se žehná jménem Hospodin. Určitě toto jméno můžeme používat také. Ale my už žijeme v době nového zákona, a tak můžeme používat jméno konkrétnější, jméno Pána Ježíše, protože nový zákon nám potvrzuje, že právě ve jménu Ježíš se nám Pán Bůh konkretizuje.
Obsah Áronova požehnání
Poďme se podívat na obsah Áronova požehnání. Toto požehnání se skládá ze šesti částí. První, třetí a pátá část říká stejnou pravdu jinými slovy: „Ať Hospodin ti žehná… ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář…ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář.“ Všechny tyto věty vyjadřují přání Božího požehnání. Ta první věta to říká jasně: „Ať Hospodin ti žehná.“ Ta další věta je přáním, aby se nad námi rozjasnila Boží tvář. To znamená, aby se Bůh na nás usmál. A ta poslední věta je přáním, aby se Bůh k nám obrátil čelem, abychom viděli jeho tvář. Všechna tato přání jsou přání Boží přízně. Vždyť úsměv znamená přízeň, vždyť to, že je někdo k nám obrácený tváří a ne zády, symbolizuje, že je nám nakloněn. A to je požehnání. Požehnání znamená mít Boha příznivě nakloněného.
Kromě těch třech přání požehnání jsou zde tři specifická přání. A ty jsou v té druhé, čtvrté a šesté větě. A jsou to přání ochrany, milosti a pokoje.
- Boží požehnání je podle první části Áronova požehnání přáním ochrany. „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě.“
- Milost: „Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.“
- Pokoj: „Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“
Před čím nás Bůh chrání? Dovolte, že použiji verš z 1. Korintským: „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet“ (1. Kor. 10, 13). Tento text říká, že Bůh nás chrání od zkoušek a pokušení, které bychom neunesli. A to je ta správná odpověď. Čím více z Boží milosti žijeme podle Boží vůle, tím více různých problémů a těžkostí se nám vyhne.
2. Milost - milost je skutek, kdy někomu, kdo je vinen, je odpuštěn trest a je mu dána svoboda. Boží milost nás osvobozuje od rozsudku věčného zatracení a dává nám svobodu. Přesně tohle je součást požehnání. Je nám odpuštěno z milosti. Ta tvář plná bolesti a smutku se proměnila ve tvář radosti a úsměvu. Dostalo se nám milosti a to proto, že se nad námi Bůh slitoval a dal svého Syna Ježíše Krista, aby za naše hříchy zemřel. Ježíš Kristus je tedy osobou, která je zdrojem či vykonavatelem milosti.
3. Pokoj - „Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ Pokoj je dar a zároveň ovoce Ducha svatého, který dostáváme, pokud jsou naše hříchy odpuštěny. Pokoj není jen mír, ale vztahový pokoj s Bohem. Římanům 5,1 a Římanům 8,6 to potvrzují. A proto je Áronovo požehnání zvláštním textem pro svatou Trojici.
V závěru zůstaňme u definice: požehnání znamená, že nás Bůh Otec chrání před hříchem, že nám je hřích milostivě odpuštěn v Ježíši Kristu a že nás Duch svatý obdarovává svým pokojem. Pozorujme, že večerní slova Avšak Áronovo požehnání nebylo jen prázdným rituálem, ale Boží dar, který se snaží otevřít člověku cestu k Bohu a k jeho darům. Požehnání tedy není magické kouzlo, ale modlitba a prosba, která směřuje k tomu, aby Bůh vstoupil do života lidí a posvětil jejich vztahy, domovy a činy.
Rozhodněme se tedy, že budeme jako Jákob a že o požehnání budeme usilovat, a že budeme žehnat druhým. Žehnejme dětem na cestu, manželm na cestě, přátelům při jejich svědectví, lidem ve vedoucích funkcích ve sboru. Výzva zní: Žehnejme jeden druhému a učme se žehnat nahlas či v tichosti v modlitbách jen mezi sebou a Bohem. Áronovo požehnání se stává vzorem, který nás vede k odpovědi na Boží dar a k odpovědnosti žehnat druhým.
V atmosféře Trojice a Boží vůle se spolu s textem objevují také praktické otázky o svěcení a žehnání. Často dochází k záměně pojmů, a proto je důležité rozlišovat žehnání a svěcení: svěcení (consecratio) znamená posvátný stav či zasvěcení pro službu, zatímco požehnání (benedictio) znamená posvěcení, které se týká lidí a věcí, ale zůstává zaměřeno na posvěcení osoby. Laici mohou vykonávat některá požehnání na základě křesťanského kněžství, a to v rámci pověření ordináře. Požehnání věcí je vždy spojeno s osobami, a i samotné předměty nám mohou připomínat posvěcující skutečnosti. Slova požehnání vycházejí z modlitby Církve a jejich účinek je dán vírou a duchovní dispozici vysluhovatele.
Požehnání a světící obřady se tedy vzájemně doplňují: svátosti a svátostiny přivádějí Boží milost do života věřících, a požehnání doprovází tyto momenty, posiluje věřící a rozšiřuje jejich vztah k Bohu i k lidem kolem nich. Když se podíváme na konkrétní praxi, zjistíme, že žehnání domů, rodin, liturgických předmětů i lidí je neoddělitelnou součástí bohoslužeb a lidové zbožnosti. Zároveň je důležité, že každý pokřtěný má odpovědnost být nositelem požehnání pro druhé, a že požehnání není jen osobní prosbou, ale také výzvou k služby druhým.
Na závěr lze říci: Požehnání znamená, že Bůh je nám nakloněn, že nás chrání, že nám odpouští a že nás naplňuje pokojem, který plyne z Božího přítomného působení v Duchu svatém. A my jsme vyzvání k tomu, abychom vyhledávali Boží požehnání, abychom stáli v jeho světle a abychom sami byli požehnáním pro druhé.
Historické a teologické souvislosti
Tomáš Butta shrnuje, že úvahy o požehnání jsou součástí církevních debat a že každá bohoslužba uzavírá požehnáním, zároveň že pojem požehnání může být různě chápán - jako přání dobra, projev přízně a Boží pomoc ke zdaru díla. Žehnání je výrazem vztahu k Bohu, k lidem a k celému stvoření a má dopad na současné i budoucí generace. Bible ukazuje, že požehnání má své historické kořeny - od stvoření světa až po Izraelskou poušť a ledasco, co se týká i novozákonních konsekvencí v Kristu. Požehnání tedy není jen rituál, ale životní postoj, který vyžaduje víru, důvěru a ochotu žehnat druhým.
Požehnání jako téma si vyžaduje vnímání Boží trojice a jejího působení ve světě, kde Otec žehná, Syn vykupuje a Duch svatý naplňuje pokojem. V liturgické praxi je Áronovo požehnání významným a specifickým vzorem, který ukazuje na hloubku božského darování.
SINAJ Klobucké chvály - Áronské požehnání (VIDEO)
Požehnání tedy není jen slova, ale Boží dar a odpovědnost pro ty, kdo ho vyřizují i pro ty, kteří ho přijímají. Je to způsob, jak Bůh projevuje svou věrnost a lásku ve světě, kde lidé žijí ve víře a naději na Boží pokoj. Žehnání ukazuje na to, že Bůh zakotvil svůj dar v našem životě a vyzývá nás k vzájemnému požehnání a podpoře.
Praktické závěry pro věřící
- Žehnat znamená aktivně vyřizovat Boží dobro pro druhé a vyhledávat pokoj mezi lidmi.
- Ano, i laici mohou konat některá žehnání na základě křestního kněžství a s pověřením ordináře.
- Áronské požehnání je vzorem, který připomíná trojici a Boží přízeň v konkrétních slovech a slovech milosti.
- Požehnání je dar, který je do určité míry závislý na osobní víře a zbožnosti vysluhovatele.