Když Ježíš vešel do Jeruzaléma před velikonočními svátky, ozval se na nádvoří chrámu dramatický výjev: provazový bič v jeho ruce, ovce a dobytek vyhnaný z prostoru, mince rozházené po kamenné dlažbě a prodejci holubů posbíraní dočasně na okraj dvoře. Jeho činy se staly okamžitě tématem hádky mezi učenými členy židovské společnosti a jeho následovníky, kteří sledovali, jak se dům Boží mění v tržiště.
Evangelisté - nejen Jan, ale také Matouš, Marek a Lukáš - poukazují na to, že pravdivost této události není zpochybněná, a předávají ji v její původní nepochopitelnosti, provokativnosti a naléhavosti. Ježíš v konfliktu nestojí proti pohanům, ale proti věřícím lidem, kteří náboženský prodej a výprodej budovali kolem chrámu. Horlivost pro dům Boží se stává motivem jeho rozsáhlého hněvu, a jde mu o bohoslužbu samotnou - o to, aby se chrám nestal tržištěm, ale místem modlitby a uctívání.
Nikoli všichni chápou, proč Ježíš jedná takto. Židé, a zejména zákoníci, farizejové a další jeho protivníci, se ptají po důkazu, který by ospravedlnil jeho právo zasáhnout. Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit? Zároveň si uvědomují šanci vidět Secret znamení, které by potvrzovalo jeho autoritu. Ježíš odpovídá poté, co se ptají, ne prostřednictvím zázraku na požádání, nýbrž slovy o své smrti a vzkříšení: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.
Jde však o chrám jeho těla, které bude obětováno na kříži a znovu vzkříšeno třetího dne. V okamžiku, kdy lidé sledují Ježíšovy nadpřirozené schopnosti, on ukazuje cestu jinak: ne zázrakem na vyžádání, ale hlubokým výkladem o smyslu církve a bohoslužby. Učedníci v té době plní roli diváků, kteří zpočátku nerozumí, co se děje, a jejich zkušenost se časem mění v uvěření a paměť, když se rozpomenou na Ježíšova slova a činy.
Také dnes se musíme ptát, co je do chrámu vhodné a co nikoliv, jakou roli má prostor modlitebny a stolu Páně a zda je možné jej využívat mimo bohoslužbu. Často slyšíme srovnání s moderními situacemi: kdo rozhoduje o pronájmu chrámového prostoru a za jakých podmínek. Které činnosti vnímat jako službu Božímu domu a které jako rušení posvátného prostoru?
Ve výkladu apoštola Jana hrají roli Židé - označení pro zákoníky, farizeje a další protivníky - ti, kdo chápou, že stojí před něčím zásadním. Mohou být na jedné straně svědky Ježíšova působení, a na druhé straně svědky paradoxu: je-li Ježíš skutečně mesiáš, potvrdí svou autoritu, nebo jde o rouhače a vandala. V jejich očích musí existovat důkaz, že tato moc má oporu.
Ježíš odpovídá, že pravé potvrzení spočívá v jeho smrti a vzkříšení, nikoli v zázračném předvedení. Věřící uvěřili tehdy, když viděli znamení, která konal, a to je pro nás výzva: rozumět smyslu slova a činu Ježíše a uvěřit v onen nadčasový příběh, který překračuje doslovnost zázraků.
V širším kontextu biblického vyprávění je možné pozorovat, že Ježíšova reakce na prodavače a směnárny má dvě roviny: jednu praktickou, která demonstruje, že chrám neslouží jen k ekonomickým transakcím, a druhou teologickou, která ukazuje na význam chrámového těla - těla, které bude obětováno a vzkříšeno. Ačkoli učedníci dnes často postrádají okamžité pochopení, jejich postupné uvěření a vzestup víry zdůrazňují, že víra roste časem - Blaze tomu, kdo se rozpomíná na Ježíšova slova a činy! Blaze tomu, kdo v ně také věří!
Toto svědectví o Ježíšově činu v chrámu a následném vývoji víry nás vede k reflexi dnešní praxe v církevních společenstvích. Jaké modlitby, jaké bohoslužebné prvky jsou skutečně posvátné a které činnosti je možno přijmout jen za podmínek, že podporují duchovní povznesení, a nikoli záměrnou komercionalizaci? A co znamená pro nás samotné být svědky Ježíšova příběhu - mít odvahu rozpoznat, kdy je čas měnit prostor, ve kterém uctíváme, a jak vypadá naše společná bohoslužba?
Autor tohoto textu je evangelický farář v České Lípě. Text kázání byl převzat ze sborových stránek. Homiletickou přípravu ke kázání naleznete zde. Výběr textů v Českobratrské církvi evangelické je volný (záleží na kazateli). Někteří kazatelé však používají ekumenický lekcionář, který je blízký lekcionáři římskému.
Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval. Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají „Sláva Davidovu synu!“, pobouřilo je to. On jim odpověděl: „Ovšem. Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad. Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl.
Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane.“
V závěru textu se objevuje i tradiční vánoční část, která připomíná bohaté biblické vyprávění o narození Ježíše v Betlémě a dětství Panny Marie. Podává se zde rovněž souvislost s hudebními nahrávkami a edicemi, které přinášejí vánoční příběhy a zázraky z Bible a doplňují jejich pochopení pro děti i dospělé.
