Učedníci se přou o to, kdo z nich je větší. Tehdy Ježíše obstoupili jeho učedníci a ptali se ho: „Kdo z lidí je v nebeském království nejpřednější?“ Zavolal malé dítě, postavil je mezi ně a řekl: „Dobře mne poslouchejte: Půjde-li vám o přední místa, do Božího království se vůbec nedostanete. Ujišťuji vás, že jen s pokornou myslí dítěte tam můžete vejít a něco znamenat.“
„Kdo si umí vážit takového nepatrného člověka, prokazuje tím úctu mně.“ Ježíš varuje před pokušením: „Běda světu, že se tu dějí věci, pro které člověk ztrácí víru. Pokušení jsou sice nevyhnutelná, ale běda tomu, kdo je působí. Neváhej odložit všechno, co tě odvádí od Boha. I kdyby to měla být tvá ruka nebo noha, raději ji utni a zahoď. Lépe je vkusnout do Božího království než skočit oběma nohama do záhuby. A kdyby tě tvé oko svádělo ke zlému, zbav se ho! Je lepší získat věčný život jednooký než přijít s oběma očima do věčného zatracení.“
„Ježíš varuje před pohrdáním jinými.“ „Dejte pozor, abyste nepohrdli ani tím nejprostším člověkem. Věřte tomu, každý z nich má anděla, který ho stále zastupuje před Bohem.“
„Přišel jsem zachránit ztracené.“ A když má někdo sto ovcí a jedna z nich se ztratí, nenechá těch devadesát devět na pastvině a nepůjde hledat tu ztracenou? A když ji najde, má z ní větší radost než z devadesáti devíti. A právě tak můj Otec nechce, aby sebenepatrnější člověk zahynul. Ježíš učí, jak jednat s tím, kdo zhřešil.
„Proviní-li se proti tobě někdo z věřících, vyhledej ho a promluv si s ním mezi čtyřma očima. Přizná-li svoji chybu, udělal sis z nepřítele znovu bratra. Bude-li neústupný, přizvi ještě jednoho nebo dva z věřících, aby byli svědky rozhovoru. Když si ani tak nedá říci, pověz to shromáždění věřících. Mějte přitom na mysli, že co rozhodnete zde na zemi, bude platit i v nebi. A také platí: spojí-li se dva z vás k modlitbám za jakoukoliv záležitost, nebeský Otec je vyslyší. Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi.“
Ježíš vypráví podobenství o nemilosrdném věřiteli. Petr se ptá: „Pane, když se proti mně můj bližní opakovaně prohřešuje, kolikrát mu mám odpustit? Sedmkrát?“: Proč odpovědět jen sedmkrát, když se odpouští až sedmdesátkrát sedmkrát. A chápeme, že Bůh jedná s námi jako král, který vyúčtovává se svými podřízenými.
Ježíš vypráví podobenství o tom, jak Pán Bůh zachází s bohatým a chudými: „Když Bůh dává podíl na věčném životě, jedná jako ten, kdo najal dělníky do své vinice. Každému slušně vyplácí mzdu a nemusí se z toho zodpovídat světu.“
Ježíš třikrát předpovídá svou smrt a vzkříšení a učí o službě druhým: o lidech, o manželství a rozvodu, o pokání a o milosrdenství. Učí, že kdo chce být velký, musí být služebníkem, a že kdo chce být první, má sloužit všem. Také vyzývá k uzdravování slepého žebráka a k přijímání malých dětí: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“
V dalším průběhu textu Ježíš učí učedníky, že království Boží patří těm, kdo přicházejí jako děti a kteří důvěřují Bohu. Jeho slova jsou pro dnešní dobu i pro nás výzvou: přijímat Boží království jako dítě, spoléhání na Boha Otcem, a žít jako Ježíš v každodenní praxi.
Texty Janova evangelia a jiné části Nového zákona ukazují, že Ježíš sám je cestou, pravdou a životem. Kdo věří v něj, bude činit skutky jako on a dosáhne věčného života. Otec v nebi pobízí k následování jeho vůle a k šíření evangelia do světa.
Žít jako Ježíš: praktická reflexe pro dnešní věrné
- Člověk si musí uvědomit, že skutečné naplnění přichází z důvěry v Boha a z ochoty následovat jeho vůli, i když to znamená oběť či obtíže.
- Je důležité mít osobní vztah s Bohem prostřednictvím modlitby, studia Písma a společenství s bratry a sestrami v Kristu.
- Ježíš vyzývá k ohleduplnosti a respektu ke každému člověku, zvláště k dětem, a k odpouštění těm, kdo nám škodí.
- Vést děti k víře a být vzorem pro rodiny je klíčovou součástí misie Církve: „Nechte děti přicházet ke mně.“
- Šíření Evangelia vyžaduje činnost, dialog a odhodlání. Každý věřící může být nástrojem Boží milosti pro záchranu druhých.
Podpora a praxe pro službu druhým
Evangelizace má být živá a aktivní. Lidé na ulicích reagují různě, ale svědectví změněných životů a jasné vyznání Kristova poselství mohou zasít semena víry v mnoha srdcích.
