Římovské poutní místo a pašijová cesta po malšovickém území se vyklubala z jezuitské iniciativy a postupně se rozšířila o dalších 25 barokních kapliček. Kaple pašijové cesty jsou v současné době postupně osazovány kopiemi soch a slavnostní znovuvysvěcení se plánuje na 5. května 2024. Poutní areál je denně otevřen od 9:00 do 15:00 a nedělní mše bývá od 8:30; pro turistické prohlídky je potřeba kontaktovat správu farnosti.
Kristovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání na pašijové cestě v Římově se odráží v jednotlivých zastaveních, jejichž rozmístění odpovídá poloze Jeruzalémské křížové cesty a umožňuje poutníkovi „projít“ souvislou biblickou proměnu od Loučení až po Boží hrob. Záměrem tvůrce, řeholního bratra Jana Gurrého, bylo propojit zemi s nebem a umožnit věřícím prostřednictvím obrazů prožít dějiny spásy.
Historie a architektura poutního místa
Loučení s Pannou Marií je prvním zastavením křížové cesty a představuje osmibokou kapli z let 1687-1688 s kupolí a freskovým obrazem Ježíše Krista loučícího se s matkou. Následuje Poslední večeře Páně, velká obdélná kaple z roku 1668, která měla uvnitř stát stůl a sochy Krista s apoštoly; v roce 1994 byla většina soch odcizena. Brána nad úvozem cesty dominuje výhledu k dalším zastavením.
U pusté vsi představuje nižší kapli s plastikami Ježíše a apoštolů a výjev odpočinku v zahradě Getsemanské. U smutné duše z roku 1691 nese výklenek obraz od Felixe Fabera a kaple byla v 19. století doplněna lípami k oslavě panování císaře. Po krátkém úseku cesty vstoupí poutník na Olivetskou horu, kterou tvůrce pojí s kalichem, kalichem a dřevěným křížem a s výjevem anděla držícího kalich.
Kaplička U Jidáše nad břehem potoka, kaple U chromého žida a další zastavení na vyvýšené skalce nad potokem Cedron dotvářejí dojem Jeruzaléma na malém území. Před podél řeky Malše se nachází u Cedronu rozměrná kaple s výjevem Krista vedeného žoldnéři přes Cedron; stěnu za těmito sochami vymaloval Felix Faber roku 1834. Vodní brána, kaplička popravní brány a Kaplička U Annáše dotvářejí obraz Jeruzaléma v malodolném provedení.
V průběhu cesty se střídají kaple s výjevy: U Kaifáše (kaple z roku 1663), Malý Pilát, U Herodesa, Velký Pilát, Na Ježíše vložen kříž, Setkání s Matkou, Svatá Veronika a Popravní brána. Každá kaple má své specifické vyobrazení: od spoutaného Krista, po ukřižování a setkání s Pannou Marií, až po poslední krédo Piety a Boží hrob.
Náplň a obsah jednotlivých zastavení
- Loučení - osmiboká kaple z let 1687-1688 s freskou Ježíše Krista loučícího se s Marií.
- Poslední večeře Páně - obdélná kaple 1668; uvnitř dřevěné plastiky Krista a apoštolů; část z nich zcizena v roce 1994.
- Stádní brána - nad hlubokým úvozem cesty.
- U pusté vsi - kaple s plastikami a s výjevem odpočinku v Getsemanské zahradě.
- U smutné duše - kaplička z roku 1691 s obrazem Felixe Fabera (1834).
- Na hoře Olivetské - Olivetská hora; kaplička s andělem, kalichem a křížem; plastiky spících apoštolů z roku 1660.
- U Jidáše - kaplička s obrazem Jidášovy zrady.
- Ježíš svázán - na svahu; zobrazený Kristus svázaný.
- U chromého žida - kaple s žoldnéřem a spoutaným Kristem.
- U Cedronu - kaple z roku 1660; výjev Krista vedeného přes Cedron; stěnu maloval Faber (1834).
- Vodní brána - kaple s freskami a jeruzalémskými motivy; před rokem 1697.
- U Annáše - kaple podél levého břehu Malše s obrazem Krista vyslýchaného Annášem.
- U děvečky - kaple s velkou vnitřní platformou a sochami děvečky, Petra, žoldnéře a dalších postav.
- Malý Pilát - kaple v úžině Malše; Kristus a Pilát a voják.
- U Herodesa - kaple s Kristem před Herodem a posměchem Židů.
- Velký Pilát - kaple s průčelím, bičování Krista a koruna trnová; nápis Sehet ein Mensch!
- Na Ježíše vložen kříž - kaple s obrazem pokládání kříže na ramena Krista.
- Setkání s Matkou - kaple s výjevem Krista a Marie.
- Svatá Veronika - obraz Veroniky.
- Popravní brána - fresky od Fabera; evropské motivy z roku 1840.
- U Šimona - kaple se sochou Šimona Cyréna, pomáhajícího nést kříž.
- Kalvárie - tři dřevěné kříže, uprostřed Kristus; plastiky a sochy kolem.
- Pieta - kaple s plastikou Pieta z roku 1686.
- Boží hrob - kaple s dřevěnou sochou Kristova těla (1658).
Kevlinie a literární poznámky: Beethoven到inspiraci pro oratorium Kristus na hoře Olivetské vzniklo na motivy tohoto biblického příběhu; premiéra se koná podle novějších údajů ve formě Hudební siesty s dirigentem Serge Baudo.
Současný význam a návštěva místa
Římovské poutní místo ztělesňuje architekturou koncept „Bible chudých“, svatého divadla, které oživuje příběhy dějin spásy a umožňuje věřícím přenést se do Jeruzaléma při procházení šestikilometrové cesty. Pašijová cesta má dvacetpět kaplí a kapliček, rozmístěných ve čtvrti, která odpovídá vzdálenostem z Jeruzaléma. Kopie soch postupně doplňují výbavu kaplí a v roce 2023 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce poutního areálu.
Tato místa lákají návštěvníky nejen k duchovnímu prožitku, ale také k poznání historického a uměleckého dědictví. Pašijová cesta jako celek umožňuje poutníkovi vžít se do příběhu Kristova utrpení a modlitby; Nad kaplí Duchu svatému, která stojí mezi X. a XI. zastavením, se vyprofilovaly hlavní myšlenky poutního místa.
Současně je součástí komplexu Loreta Římov, která vznikla jako kopie Lorety v Itálii a je spojena s Loretskou tradicí. Římovská Loreta, postavená v roce 1650, se od ostatních Svatých chýší liší tím, že je tematicky spojena s pašijovou cestou z let 1658-1661.
Podle tradičního vyobrazení Kristova utrpení, které poutním prostředím vynáší lidé k duchovní transformaci, byla kaple Panny Marie kopí Lorety v Loretu. Pašijová cesta je součástí poutního areálu, který zrcadlí biblické dějiny spásy a umožňuje návštěvníkům prožít poutní atmosféru.