Nejen Boha známe pouze skrze Ježíše Krista, také sebe samé známe jen skrze Ježíše Krista, život a smrt známe jedině skrze Ježíše Krista. Bez něho nevíme, ani co je náš život, ani naše smrt, ani co je Bůh, ani co jsme my sami. Kristus je obraz Boha neviditelného (Kol 1,15). Ježíš sám říká: Kdo vidí mě, vidí Otce. Provždy má Bůh lidský obličej: často rozbitý, zatlačený do pozadí, zhanobený.
„Již mnozí se pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily..“ Tak začíná Lukášovo evangelium. Až do dnešních dnů se teologové, historici a spisovatelé stále znovu pokoušejí vytvořit ze všech existujících vypravování co možná nejobsáhlejší, nový obraz o Ježíši. Podařilo se to?
Krátce před 2000. Čas od času se v dnešní době agentury pro průzkum veřejného mínění lidí dotazují na jejich vztah k Ježíši Kristu - a většinou ani ne z podnětu církví. První průzkum tohoto druhu pochází od samotného Ježíše. Možná mu jeho přátelé nechtěli říci všechno: někteří lidé ho totiž považovali i za blázna (Mk 3,21), za milovníka hodů a pitek, který sedává s celníky a hříšníky (Lk 7,34), za rouhače (Mk 2,7).
A jaké názory na něj dnes sdělují ostatní? Již řadě svých současníků byl Ježíš trnem v oku. A pozdější protivníci Ježíše či křesťanství se pořád dokola pokoušeli dokázat, že Ježíš nikdy neexistoval. Ernst Bloch píše: „Pověst se nepouští do líčení bídy a utrpení, zvláště pokud se táhne celým životem.“ Kde však najdeme opravdu zaručené důkazy Ježíšovy historičnosti?
Talmud, židovský historik Josephus Flavius, Římané Sueton, Plinius a Tacitus, ti všichni mluví o Ježíši, resp. Tyto prameny mají však pochybnou historickou hodnotu. A také nám o Ježíši neříkají nic nového, nýbrž zpravidla pouze potvrzují křesťanské zprávy. Důležitá však je jiná skutečnost: žádný mimokřesťanský spis z prvokřesťanské doby nezpochybňuje, že Ježíš žil. Mimokřesťanské prameny jsou tedy na informace skoupé. Evangelia však nejsou Ježíšovými „životopisy“.
Jednotlivá typická setkání, rozhovory a skutky Ježíšovy jsou zachyceny schematicky a také stylizovaně. Jsou to již angažovaná svědectví prvních křesťanů, zasazená do služby hlásání. Tato svědectví víry sice vycházejí ze skutečných událostí, nejsou však pouhými popisy událostí. Použijeme-li současné historické a literárněvědné metody, můžeme proniknout k původním Ježíšovým slovům a skutkům. Přes osobní interpretaci, která se ve spisech Nového zákona projevuje, autoři kladou velký důraz na konstatování, že informují pravdivě.
Historické nazírání na život Ježíše
Naše vnější rámce: Ježíš bývá popisován jako člověk z Nazareta (otcovské město), narozen mezi 4-8 lety př. n. l. Rodiče: otec Josef, tesař; matka Marie. Zaměstnání: ve věku kolem třiceti let veřejně působil v Galileji jako potulný kazatel, rabi, exorcista, zázračný uzdravovatel a prorok. Mládí: Ježíš vyrůstal jako každé jiné židovské dítě, byl člověk jako kdokoliv z nás, jedl i pil, byl unavený a spal, účastnil se svateb. V jeho činech a projevech je patrná autenticita a mimořádná vytrvalost.
Ježíšův život vyvolával rozruch, zejména u náboženských a politických vůdců. Zvláštní znamení: až do konce nebylo jasné, kdo vlastně je; ani on sám se k tomu jasně nevyjádřil. Úmrtí: ukřižováním kolem roku 30-33 n. l. Vysvětlení smrti: pod obvinění z podněcování ke vzpouře a rouhání. Celkový dojem: v mladém věku ztroskotal, avšak jeho následovníci prohlašují, že Ježíš nezahynul, nýbrž vstal z mrtvých a zjevil se mnohým.
Ježíš byl vnímaný jako člověk, jehož učení a skutky vyvolávaly široké spektrum reakcí: někteří ho vnímají jako důstojného učitele, jiní ho spatřují jako božství. Křesťané od raného období vyznávají Ježíše jako Božího Syna a Pána; toto vyznání postupně získalo oporu v Ježíšově kázání a v jeho tvrzení, že „já a Otec jsme jedno“ (J 10,30).
Ježíšova setkání s lidmi a morální učení
Ježíš žil v prostředí chudoby a nemoci; chudé a nemocné bral na milost a uzdravoval. Tijil ubohé a utlačované, vyzýval k milosrdenství a spravedlnosti. S námi hovořil v obrazech a podobenstvích, jejichž cílem nebylo jen pouhé poučení, ale proměna života. V horském kázání (Mt 5-7) mu nejde o dodržování lisovaného zákona jen litere; klade důraz na lásku k Bohu a bližnímu a na „zlaté pravidlo“: Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
Ježíšův postoj k milosrdenství a spravedlnosti se projevuje v tom, že učí, že “Blaze chudým v duchu…” a že jeho následovníci by měli být „připraveni sloužit“ a odpouštět. Zákony nezrušil, ale nadřadil je lásce, která zůstává bez únikov a „bez škvír“. Jeho učení uvádí, že opravdová lidskost se projevuje v tom, jak pomáháme druhým, a to nejen blízkým, ale i nepřítelům.
Ježíš jako Boží Syn a Mesiáš
Podle evangelijního svědectví Bůh se stal člověkem v Ježíšovi; křesťané ho uvádějí jako Božího Syna a zároveň Pána nad vším. Ježíšův původ je spojován s Mesijášem, prorokovaným zachráncem Izraele, a v jeho kázání i zázracích se odráží naplnění proroctví Starého zákona. Názor na Ježíše jako “Božího Syna” není jednotný v čase, výrazy jako „Ježíš je Pán“ se staly klíčovými v rané církvi a v pozdějších vyznáních víry.
Historická zkoumání naznačují, že Ježíš byl pravděpodobně galilejský rabín a židovský náboženský reformátor; datum narození a podrobnosti o životě jsou nejisté. Přesto většina historiků považuje Ježíše za reálně existující historickou osobnost a hluboce vlivnou postavu, jejíž poselství a skutky formovaly dějiny a kulturu.
Narození, křest, veřejné působení a zkoušky
Narození: Matouš a Lukáš líčí narození Ježíše, počaté z Ducha svatého; rodokmeny spojují Ježíše s Davidem a Abrahamem. Křest: Jan Křtitel ho pokřtil v Jordánu, což bývá chápáno jako začátek Ježíšova veřejného působení. Veřejné působení: kolem třiceti let začal kázat a uzdravovat, porušoval některá rabínská pravidla, a jeho učení ztížilo vztahy s tehdejšími vůdci. Zázraky: uzdravoval, křísil, vyháněl démony; tyto skutky potvrzují poselství Božího království, ač ne všechny „zázraky“ slouží jako samoúčelná důkaznost.
Učení a autorita: Ježíš vyhlašuje novou interpretaci Zákona a vyzývá k obrácení. Slova jako „Já vám pravím…“ doprovázejí jeho tvrzení o hlubším smyslu zákona a jeho požadavcích na lásku a pokoru. Když učedníci naslouchali, nejen poslouchali, ale i následovali - a to bylo rozhodující.
Vzkříšení, Nanebevzetí a vznik církví
Velké zjevení: po ukřižování přišel prvek zjevení vzkříšeného Ježíše; o tom svědčí setkání s učedníky a ženami, víra v jeho vzkříšení se stala jádrem křesťanské identity. Nanebevzetí: Ježíš vstoupil na nebe; učedníci obdrželi poslání k hlásání Evangelia po celém světě, vedení Duchem svatým, jenž přišel během Letnic. Církve: následovníci Ježíše šířili zvěst po světě, založili se na jeho učení a vzkříšení a nadále z něj čerpají svou identitu a poslání.
Apokryfní texty a tradice: existují evangelia dětství a logia, které rozšiřují a doplňují tradiční vyprávění, nicméně jejich postavení v rámci hlavního biblického kanonu se liší. Hlavní proud křesťanství vychází z Nového zákona a christologie, která vykládá Ježíše jako Božího Syna, Krále a Soudce nad budoucností světa.
Ježíš a současné myšlení
Křesťanství je dnes nejrozšířenější světové náboženství a rychle rostoucí fenomén; jeho dopad je patrný v kultuře, kalendáři a etice. Dnes žijeme v době, kdy se historické a literární pohledy na Ježíše skládají z různých zdrojů - biblických textů, historických pramenů a archeologie. Přesto zůstává jádro: Ježíš je klíčová postava, která podporuje víru v Boží království, vzkříšení a vztah s Bohem skrze milosrdenství, odpuštění a lásku k bližnímu.
V časech největších konfliktů a rozkolů křesťanství se Ježíš často setkával s konfliktem mezi tradicemi a novým vyslovením Božího slova. Přesto jeho poselství o lásce, službě a spravedlnosti nadále rezonuje a vyzývá každého hledajícího k obrácení a důvěře v Boží plán pro svět. Ježíšova smrt na kříži a jeho vzkříšení zůstávají centrem víry, který potvrzuje, že Bůh je láska a že lidský život má novou naději díky Boží milosti.
Význam pro dnešní čtenáře
Ježíšova osoba a poselství zůstanou vždy středem křesťanské víry: Bůh se stal člověkem, aby lidem ukázal cestu k Bohu a k sobě samým. Jeho učení o lásce, spravedlnosti, pokání a odpuštění naznačuje, jak má vypadat skutečná lidská tvář - tvář člověka, který miluje a slouží. Ačkoliv existují různé interpretace Ježíšova života a misie, jablko zřetelně ukazuje, že Ježíš je klíčovým bodem, z něhož plyne naděje a morální vedení pro jednotlivce i společnosti.
Odhalená tajemství posledních dní Ježíše Krista...2.část Historický dokument CZ
tags: #jezis #stale #zije #krestanstvi