17. vy jste Boží pole, vy jste Boží stavba - píše apoštol Pavel bratřím a sestrám do korintského sboru. Sbor je jako pole, na kterém zahradník, kazatel zaseje Boží slovo. To v srdcích lidí dá vzklíčit víře, naději a lásce. Jiný kazatel to vzklíčené svou službou zalévá, aby v lidech víra, naděje a láska mohly dál růst, kvést, zrát, nést plody. Práce zahradníků, kazatelů je důležitá. Každý přináší do společenství to své, navazují na sebe. Ale tu nejdůležitější práci na poli vykonává sám Bůh. To chce Pavel Korintským i nám připomenout. Jste pole, máte své různé - různě obdařené i různě omezené kazatele, ale život vašemu společenství dává Bůh. Jeho zde oslavujte, jemu buďte vděčni za víru, naději i lásku. Nevzhlížejte ke kazatelům, nevytvářejte kult farářů. A pak jste taky stavba. I tento příměr nám je srozumitelný. Náš sbor vlastní několik krásných budov, o které se staráme. Na stavbě to žije. Nejprve je nějaká vize, jak by měla stavba vypadat; stavební záměr, projekt, detailní studie, snad i představy o barvách závěsů. Nevzniká a neroste sama od sebe. Pracují na ní řemeslníci. Farář, presbyteři, sborová asistentka, varhaníci, učitelé nedělní školy, hospodáři, kostelníci, ti, co nachystají občerstvení u kávy a čaje; ti, kdo se za práci ve sboru modlí. Ale taky ti, kteří dávají své rady, podněty, kritické připomínky, povzbuzují. Díky všem řemeslníkům může sbor růst, být budován. Jsme spolupracovníci na Božím díle, říká Pavel. Neměli bychom si být navzájem soupeři, konkurenty. Jenže Korintští byli. Ve sboru vznikla po odchodu Pavla roztržka. Důvodem toho sváru je podle Pavla to, že Korintští smýšlí lidsky, podle těla. Což v Pavlově rétorice znamená sebestředně, svévolně, sobecky, samospravedlivě. Tělesný člověk je ten, který je zakroucen sám do sebe. Nevidí druhé, neslyší jejich hlas. Chybí mu pokora. Pavel Korintské v kritice nešetří. Narovinu pojmenuje jejich problém, ale nezůstává jen u kritiky. Nabízí východisko, pomoc. Má Korintské rád a záleží mu nich. Nechce, aby prohlubovali a živili konflikty, dává tomu stopku.
Máme vizi - stávat se domovem, příbytkem pro ty, kteří chtějí žít a růst ve víře, naději a lásce. Máme i záměr, poslání - získávat Pánu Ježíši další učedníky. Máme projekt - pestrý sborový program. A máme spoustu šikovných řemeslníků. Kdykoli se ale mezi nás vloudí sváry, kdykoli se v nás probudí to lidské do sebe-zakroucení, ztratíme ze zřetele druhé lidi a kdykoli ty sváry spíš živíme, hrozí, že se nám vytratí smysl naší stavby. Smysl toho, proč tu jsme. Smysl celé stavbě totiž nedává vize, projekt, program. Ale základ stavby - zdůrazňuje Pavel. To, na čem stavíme. Základ sice není vidět, je pod povrchem, ale drží celou stavbu pohromadě. Jsou-li základy špatné, pak se stavba dříve či později zhroutí.
Na čem stavíme svůj život? Osobní i sborový? Na čem si zakládáme? Pavel ukazuje, že křesťané mají jeden pevný, spolehlivý, dobrý základ. A tím je Ježíš Kristus. Ježíš Kristus je základ. Základ našeho osobního života. I života křesťanského společenství, církve. Cokoli je vystavěno na Kristu, má budoucnost. Co je vystavěno na jiném základě, budoucnost nemá. Kde je základem Kristus, potom už tolik nezáleží, z jakých materiálů stavbu vystavíme. Zda budeme více sborem intelektuálním, evangelikálním, meditativním, pro-sociálním. Pavel připomíná, že všechno na konci času, při posledním soudu, projde ohněm. Dává k tomu taky naději: budete zachráněni, spaseni - o to se nebojte. Ale naše díla, naše skutky, činy, projekty, budou podrobeny soudu.
A tak něco z toho možná shoří pro svou marnost, něco bude naopak oceněno. Pro mě jsou tato slova o základu i o budoucím ohni nesmírně osvobozující. Ne snad tak, že si sednu se založenýma rukama a než abych něco udělala špatně, tak radši neudělám nic. Ani ne tak, že se při každém rozhodování radši zdržím hlasování a budu ve všem neurčitá. Pavel sám byl velmi horlivý.
Myslím tedy, že nás nevyzývá k nečinnosti, vlažnosti nebo k neurčitosti. Zve k osvobození. Od těch svárů. A hlavně od sebe sama, od té své sebestřednosti, svévolnosti, ega. Pavel zve k osvobození v Kristu, zve ke Kristu. K základu našeho života, víry, naděje, lásky. K základu našich rozhodování i postojů, kroků.
Možná nás z evangelia osloví to, s jakou samozřejmostí Ježíš do své blízkosti zval lidi tolik různé, dával prostor rozmanitosti. Nebo to, že se svými odpůrci vedl dialog, hledal cestu k řešení, ale taky mlčel, když bylo třeba. Nenechal si sloužit, ale sloužil druhým. A třeba v nás něco ožije při četbě příběhu o tom, jak Ježíš seslal na své učedníky Ducha svatého. Stavějme na Kristu, na tom, co je jeho. Jedině tak bude moct žít a růst naše víra, naděje, láska i naše společenství. Budeme držet pohromadě.
V Kristově síle budeme nacházet odvahu překonávat vzniklé konflikty odpuštěním, díky tomu budeme moct spolupracovat. A taky spolu budeme rádi a rádi mezi nás přijdou i další. Vědomi si tohoto základu, pak můžeme s dobrým svědomím stavět i ty hmatatelné stavby. Záleží na nich sice až na druhém místě, ale záleží na nich. Tak jako jsou naše domovy zrcadlem nás samých a našich vztahů v rodině, tak mohou být i sborové stavby - svým vzhledem, estetikou, pořádkem i čistotou - zrcadlem společenství.
A jestli se rozhodneme naše budovy, a dnes konkrétně domeček v Hronovické, opravovat, přestavovat, rozšiřovat nebo ho třeba zbořit a vysázet místo něj túje, bude nakonec „tak trochu jedno“. Kristus osvobozuje. Pane Ježíši Kriste, ty jsi za nás zemřel na kříži, abychom my žili. Veď nás k pokoře, která ví, že potřebuje tvé odpouštění. Veď nás k vděčnosti za tvou milost, které se nám denně dostává. Veď nás k radosti, že nás miluješ. Veď nás jeden k druhému.
30. 4. 2023 Čtvrtá neděle velikonoční se nazývá nedělí Dobrého pastýře. Čteme text z 10. kapitoly Janova evangelia o dobrém pastýři. Jak vypadá Boží péče o nás? Jak Bůh jedná vůči nám? Přirovnání k pastýři či dveřím mají pomoci porozumět, ač je třeba chápat, že jde jen o přirovnání. Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa.
1. Navazujeme na minulou neděli a čteme dále Petrovo kázání o Letnicích. Dnes se však soustředíme na reakci posluchačů na Petrova slova. Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Vede mě po správných cestách, - pro svoje jméno. Tvůj kyj a tvá hůl, - ty jsou má útěcha.
2. Petr se obrací ve svém listu na jednotlivé společenské vrstvy. Nejprve začne u služebníků (otroků). Má se poslouchat pán, který bije své služebníky? Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám takový příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“
„Jde o Ježíše, který říká: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu.“
3. - svátek sv. 1. Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní.
2.1 - Apoštolové a bratři v Judsku se dověděli, že i pohané přijali Boží slovo. Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, věřící obrácení ze židovství mu dělali výčitky a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl jsi s nimi!“ Petr jim tedy začal po pořádku vykládat: „Byl jsem v městě Joppe a modlil se. Tu jsem ve vytržení spatřil vidění…
3. Dějiny spásy vrcholí ve vzkříšení. Dokázal bych podobně jako Pavel přiblížit naději a radostnou zvěst těm, kdo o ni dnes stojí?
1. Biblická ARCHEOLOGIE: Přechod přes RUDÉ MOŘE = Nové AKTUÁLNÍ DŮKAZY!!!
Osvobození skrze Krista a praktické důsledky pro společenství
4. Pavlova družina odplula lodí z Pafu a přišla do Perge v Pamfýlii. Jan se od nich odloučil a vrátil se do Jeruzaléma. A přesto šli dál, a v Antiochii v Pisídii vstoupili do synagogy a kázali Izraelitům i pohanům o spáse skrze Krista.
5. - Když přišel Pavel do Antiochie Pisidské, mluvil v synagoze: „Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu… Nám bylo posláno slovo o té spáse. Obyvatelé Jeruzaléma a jejich přední mužové však nepoznali, kdo je Ježíš…“ A slova o víře a víře v Krista vedla k slávě.
6. - nezávazná památka sv. 1. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když židé viděli množství, začali klepat a Pavel s Barnabášem jim řekli: Vám nejdříve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho odmítáte, obracíme se k pohanům. Slovo Páně šířilo se v krajině.
7. - 8.-10. zastavení - krátká meditace nad návrhy a reakcemi na utrpení, naději a lásku, věnované Ježíšovi a Marii. Texty vybízejí k uctívání, hledání pokoje a odpuštění, a k úsilí žít podle Kristova příkladu i tváří v tvář výzvám dnešního světa (virus, epidemie, karanténa, izolace).
11. - 14. zastavení - závěrečné rozjímání nad smířením s realitou, kde kříž a oběť ukazují cestu k životu a naději. Ježíšova slova: A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali. Já vám uděluji království. A kdo mi slouží, ten mně bude následovat.