Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě: historie a architektura

Jedna z nejstarších jihlavských staveb skrývá historickou fresku, která zobrazuje přepadení Jihlavy v roce 1402. Trojlodní bazilika byla postavena krátce po roce 1250. Z nejstaršího období zůstaly obvodové zdi, klenby a tři páry hmotných arkád. Technickou zvláštností je věž z poloviny 14. století, která nemá vlastní základy, ale je postavena na čtyřech velkých pilířích, které uvnitř kostela vznikly křížením dvou hlavních lodí. Uvnitř kostela můžete obdivovat zbytky raně gotické nástěnné výzdoby, tři plastiky světic a zejména fresku Přepadení Jihlavy zachycující událost, která se významně zapsala do dějin města.

Všimněte si nezvyklé jižní orientace celé stavby. Je směrována k Assisi k uctění památky zakladatele minoritského řádu sv. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě je součástí minoritského kláštera. V době jeho vzniku po roce 1221 nebyl v okolí žádné osídlení. Chrám je trojlodní bazilikou s dlouhým kněžištěm a krátkou příčnou lodí nezvykle orientovanou k jihu čili k Assisi, rodišti zakladatele řádu sv. Františka.

Věž kostela nemá vlastní základy, ale stojí na čtyřech velkých pilířích, které vznikly uvnitř kostela křížením dvou hlavních lodí. Kostel je vymalován mnoha nástěnnými obrazy, také vnitřní plochy oblouků jsou pokryty unikátními freskami. Na pilířích jsou podkresby malované červenou barvou na světlou omítku, bohužel původní malířské provedení setřely opravy a úpravy v následujících stoletích. Původní podoba kostela byla v románsko-gotickém stylu, ovšem od 30. let 18. století má barokní podobu.

V kapli Božského Srdce Ježíšova bývá od adventu do Hromnic vystaven veliký betlém.

Historie a vývoj stavby

Počátky minoritského kostela v Jihlavě jsou spojeny s příchodem minoritů do nově vznikajícího města. Ačkoliv písemné prameny neuvádějí přesné datum, bylo to zřejmě v samotných počátcích urbanistického rozvržení města, tedy ve 40. letech 13. století. Místo pro založení kláštera bylo vybráno na západní straně města v těsné blízkosti hradeb u městské brány vedoucí na Pelhřimov, tedy na jedné z nejživějších ulic.

Zajímavé je, že kněžiště kostela nesměřuje na východ, jak bylo obvyklé, ale jižním směrem, tedy k rodnému městu zakladatele řádu sv. Františka z Assisi. Na místě jistě vznikly provizorní dřevěné stavby, které postupně nahrazovala kamenná architektura.

Jako první byl budován kostel, jehož kněžiště bylo nejspíše vysvěceno kolem roku 1260. Zda byla v té době hotova i zbývající část stavby, tedy trojlodí, se můžeme pouze dohadovat. I když stavební sloh kostela působí poměrně jednotně a svědčí tak o jedné stavební fázi, z finančních důvodů mohl být stavěn delší dobu. Celkový charakter stavby poukazuje k asketické prostotě řádu bez snahy o okázalost.

Zaměření na skromnost a jednoduchost představuje u architektury žebravých řádů její obecný rys. Kostely takových řádů původně neměly mít klenutí ani věže, příčná loď se často vypouštěla. Tato pravidla se ne vždy dodržovala, o čemž svědčí i kostel v Jihlavě, který je plně zaklenut a má i příčnou loď.

Naopak původní podoba kněžiště, které mělo rovné zakončení i konzervativní charakter stavby, řádovým tendencím odpovídala. Způsob provádění kostela má blízko k románskému cítění, pro které je charakteristická masivnost zdí i rozčlenění vnitřního prostoru. Zadavatel stavby tedy nejspíše ve shodě s řádovými požadavky přizval stavitele tradičního zaměření.

Jihlavská stavba bývá kladena do souvislosti s minoritským kostelem v dolnorakouském Steinu, který vznikal přibližně ve stejné době. Kostel se skládá z kněžiště a trojlodí. Obě tyto části od sebe odděluje příčná loď, vymezená mohutnými oblouky na pilířích a separující kdysi řeholníky od veřejnosti. Bazilikální trojlodí i kněžiště mají délku tří klenebních polí.

Hmota pilířů v interiéru i hmota obvodových stěn je na první pohled velmi robustní. V osách bočních stěn jednotlivých polí byla vysoká gotická okna s hrotitým záklenkem. Zaklenutí hlavní lodi trojlodí je shodné s žebrovou klenbou kněžiště i příčné lodi. Boční lodi mají prosté křížové klenby bez žeber.

Dekorace a interiér

Severní průčelí původně stálo v místech, kde je nyní zeď barokní kruchty. Bohaté 14. století bylo i pro jihlavské minority dobou budování a růstu. Stavební podoba kostela (i konventu) byla ve své hrubé podobě už pravděpodobně hotova, a tak se mohly soustředit prostředky na jeho výzdobu.

Z kdysi bohaté malířské výzdoby chrámu se do dnešních dnů dochovala pouze nepatrná část. Z této doby nejspíše pochází také „zázračná“ socha Piety, její původ klade do minoritského kostela tradice, to však není dostatečně prokázáno. Období rozkvětu v roce 1353 ukončil požár, který klášterní budovy vážně poškodil. Jelikož při něm bylo zničeno téměř celé město, trvalo přibližně tři desetiletí, než se z milodarů měšťanů získaly prostředky na rozsáhlejší opravy kostela.

Kromě nutných rekonstrukčních prací byla nejspíše v této době nově postavena osmiboká věž zvonice nad křížením lodí kostela, obohacena byla také fresková výzdoba. Roku 1402 přepadli město šlechtici z okolí, kteří do města pronikli právě přes hradby u budov kláštera. Tento útok se podařilo odrazit a tuto událost úspěšné obrany později znázornila nástěnná malba v kněžišti, v přemalbě z doby barokní dochovaná dodnes.

Během husitských válek klášter nejspíše utrpěl další škody. Díky zlepšení jeho hospodářské situace byla roku 1472 upravena a nově zaklenuta kaple sv. Václava a v letech 1499-1508 se původně ploché zakončení kněžiště rozšířilo o jedno klenební pole s pětibokým závěrem. Vyspělé provedení kamenických prvků tohoto závěru odkazuje nejspíše přímo k bavorskému prostředí, v té době výjimečné je pojetí klenebních ploch iluzivní malbou. Z této doby pravděpodobně pochází také další vlna malířské a sochařské výzdoby, například nástěnná malba Žehnajícího Krista.

Roku 1513 se k příčné lodi přičlenila mariánská kaple. Od třetiny 16. století získávali ve městě většinu protestanté, a tak pro klášter nastaly těžké časy. Finanční tíseň se mimo jiné minorité snažili řešit odprodejem pozemků uliční části u kostela. Ty tak byly zastavěny měšťanskými domy. Ani to však nepomohlo a roku 1574 musel být klášter řeholníky opuštěn. Po bělohorských událostech ho však komunita minoritů znovu osadila a po třicetileté válce začalo další období rozkvětu.

Začátkem 18. století prošel klášter rozsáhlými přestavbami, nemalé renovace se dotkly i kostela. Kromě nového vnitřního vybavení se to mimo jiné týkalo přetvarování oken a zcela nového pojetí uliční fasády. Další tíživé období přišlo s josefínskými reformami, které jihlavští minorité přečkali tím, že při jejich kostele byla zřízena druhá městská farnost.

V letech 1948-1989 budovy kláštera zčásti sloužily účelům školy.

Tip pro návštěvníky: fresky a malířské ateliéry z 14. století představují klíčové momenty výzdoby, ačkoliv z původní malby se dochovala jen část. Zázemí kaple a prostor kolem věže poskytují unikátní pohled na tehdejší expoziční i liturgické principy řádu.

tags: #jihlava #kostel #nanebevzeti #panny #marie