Pavia existovala už v římských časech jako Ticinium. tehdy byl přes řeku Ticino vybudován i první kamenný most. Langobardi však město dobyli a obléhání trvalo tři roky; devítiměsíční obléhání Karlem Velikým v roce 774 Pavii nakonec podlehlo. Město tak získalo významný strategický i kulturní status.
Vodu má Pavie díky Ticinu, který vyvěrá z Laggo Maggiore a nikdy nevysychá; jezero působí jako obrovský filtr a zabraňuje vniku bahna i při tání či lijácích. Tato poloha u ústí Ticina do Pádu byla důležitým argumentem pro její brzkou obranu a fungování jako centra říše Langobardů.
Langobardi byli Ariáni, ale ve Pavii udržovali toleranci k místní víře; i ariánský kostel býval vedle katolického, a víru poddaných nepřetlačovali. Po odolávání útokům Říma se Langobardi se převlékli na katolickou víru a tím posílili legitimitu Pavie jako hlavního města říše.
Jako hlavní město Langobardů měla Pavie podporu vzdělanosti a kultury. Langobardi sami tvořili úzkou horní vrstvu společnosti a spoléhali na římské obyvatelstvo; administrativu říše zajišťovala latina, a ve Pavii se vyučovalo v latině. Universita v Pavii dodnes svědčí o dlouhé tradici vzdělání; při 70 000 obyvatelích zde studuje 25 000 studentů, a samotný komplex university zabírá téměř celou jednu městskou čtvrť. Marco prohlašoval pavijskou univerzitu za třetí nejstarší v Itálii po Bologni a Padově, ačkoli oponoval jeho tvrzení fakt, že první zápis pochází až z roku 1361. Oponu nad touto otázkou zvedl i nález výstavy na Castello Visconteo.
Na význam vzdělání u Langobardů ukazuje i přenesení ostatků významných učenců. Král Liutprand (vládl 712-744) zakoupil od Saracénů kosti svatého Augustina a přenesl je do Pavie do kostela San Pietro Ciel d'Oro; Augustin je považován za Učitele církve a symbol vzdělanosti. K zajištění symbolické významnosti vzdělání bylo z Říma převezeno i ostatky Boethia, které se nacházejí v dolní kapli kostela San Pietro Ciel d´Oro.
Roku 774 Pavii dobyl Karel Veliký a korunoval se v chrámu San Michele, čímž se potvrdil význam Pavie jako hlavního města Italského království. Langobardi zde vykazovali plochou strukturu vlády a vévodové (dux) vládli spíše samostatně; králi jako symbolu plně nepřisuzovali dynastii. Po prvním králi Alboinovi následovalo desítky let bez panovníka, než byly starší zvyklosti znovu nastolené.
Chrám Sant Michele hraje v Pavii centrální úlohu, a to i navzdory zániku původního San Michele, který po maďarském nájezdu v roce 924 zničil zdi a chrám; na jeho místě byl v pozdějším období postaven nový chrám. Uvnitř San Michele se nacházejí mozaiky na podlaze apsidy a prostor, kde králové očekávali korunování; tento chrám symbolizuje vliv Langobardů na náboženský i politický život Pavie.
V roce 1024 Pavija ztratila formální postavení hlavního města Italského království poté, co pavijská komunita ztratila svou samostatnost a městští šlechtici se museli stěhovat do města; vládnoucí Visconti ovládli město a upevnili své postavení v Miláně. Pavia si přesto zachovala množství památek: Piazza della Vittoria se radnicí a katedrálou, krytý most přes řeku Ticino (ponte coperto) a čtyřhrannou pevnost u kraje města.
Certosa di Pavia, klášter Kartuziánů ležící osm kilometrů od Pavie, byl postaven Gianem Galeazzem Visconti jako pohřebiště pro něj a jeho rodinu a představuje jednu z nejvýznamnějších barokních staveb v regionu. Uvnitř kláštera se nacházejí náhrobky významných milánských vladařů a mniši kartuzáni zde žijí dodnes. Pavia tedy zůstává městem s bohatou historií, která přežila i období silných politických změn.
Pavia jako město klidu a historie stojí za návštěvu, zejména pro milovníky archeologie a architektury. Jméno Pia, jehož význam se prolíná s kulturním a historickým odkazem města, je natolik silné, že se stalo součástí identity i místních tradic a příběhů. Jméno Pia v sobě nese odkaz vzdělanosti a kulturního dědictví, který je v Pavii patrný na každém kroku - od univerzity až po historické památky.
Jako zajímavost k vizuálnímu doplnění by bylo vhodné doplnit infografiku mapy Pavie s vyznačením Ticina, Castello Visconteo, San Michele a Certosa di Pavia;
