6. května 1845 v Oslavičce (okr. Římskokatolický kněz, filosof a politik. Vystudoval gymnázium v Brně (1866) a bohoslovecký ústav v tamtéž, kněžské svěcení přijal v roce 1870. V letech 1874-95 působil jako profesor dogmatiky a teologie na brněnském bohosloveckém ústavu, včetně funkce ředitele (1885-94).
Od roku 1886 konzistorní rada, 1894 sídelní kanovník brněnské kapituly, 1896 papežský tajný komoří. Spoluzaložil Katolickou stranu národní na Moravě, zastával funkci místopředsedy a byl poslancem zemského sněmu. Aktivně se podílel na vlasteneckém a církevním spolkovém životě, např. v Dědictví svatého Cyrila a Metoděje, kde byl starostou (1910-25). Průkopník české římskokatolické filosofické terminologie.
Autor významných populárněodborných a filosofických děl (Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského, 1883-97, O křesťanské filosofii, 1894, Co jest Církev?, 1926). Člen České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Papežské akademie sv. Antonín Podlaha: „Msgr. Dr. Josef Pospíšil.“ Časopis katolického duchovenstva 1927, 1, s. Msgr. ThDr. 1871-1874 vyšší ústav sv. Augustina/tzv. roku 1896 získal od papeže Lva XVIII. - Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. Materiální logika, noetika a všeobecná metafysika, I. - Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. Kosmologie se zvláštním zřetele k moderním vědám přírodním, II. - O křesťanské filosofii, apologetice, časopisu pro tyto vědy, jakož i pro sociologii a přírodní vědy. Zpráva o I. - Co je církev? - Katolická věrouka. - Katolická věrouka.
člen (od roku 1876) a 4. starosta Dědictví sv. papežská Akademie sv. od 7. 3. 2. 4. 14. 10. 1900Slavnost znovuposvěcení kostela sv. Josef Pospíšil. Zdroj: Národní album, Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých, s. 135. Praha 1899. Josef Pospíšil. Zdroj: Národní... Emanuel Masák, Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850-1930, Brno 1932, s. 269.
Emanuel Masák,... Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme вашим zájmům.
V olomoucké arcidiecézi v jedné z vesnic, ležících na toku naší Moravy, v Paloníně, byla jedna rolnická rodina Pospíšilových. Nežila jen prací, ale věrnou vírou a obětí. Z jejích modliteb vyrostl jeden ze synů - Filip, který se stal knězem a před 60 lety zemřel v Příboře. Z modliteb a žité víry rodiny a kněze Filipa Pospíšila v další generaci vzešly další dvě kněžská povolání, synovci P. Josef Kocian a P. Josef Pospíšil, a opět v další generaci synovec František Pospíšil přijal před 51 lety jako salesián tajně kněžské svěcení od salesiána kardinála Štěpána Trochty.
Není to přesvědčivé svědectví o síle modlitby a příkladu víry pro dnešní rodiny? Ne nadarmo se říká, že národ, církev, farnost, bude mít takové kněze, jaké si vyprosí. I když společenská prestiž kněžského povolání dnes netáhne, stále si Bůh povolává své věrné kněze.
V září se na mši svaté ve Starém Městě připojili zástupci Jednoty Orla ve Starém Městě k příbuznému kněží panu Josefu Pospíšilovi v modlitbě za tyto kněze, zejména vzpomínali na P. Josefa Pospíšila, který v r. 1912 založil Jednotu Orla ve Starém Městě.
Byla to silná kněžská osobnost. Na kněze byl vysvěcen v r. 1910 a jeho první místo bylo kaplanské v Uherském Hradišti, kam spadala i obec Staré Město, tehdy bez samostatné farnosti.
Nepřestával být i tehdy významným pro politické a sociální otázky; tehdejší doba byla konfrontována s nárůstem atheismu, kořenícím v 19. století a vyvřelým v heslu Pryč od Říma.
P. Josef Pospíšil byl podle svědectví pamětníků neobyčejně horlivý kněz, sám vzešlý ze skromných poměrů, empatický k sociálním potřebám lidí a citlivý pro společenská znamení své doby.
Už jeho strýček P. Filip zakládal pro drobné rolníky na vesnicích svépomocné záložny, které je chránily před nesolidními lichváři.
V pozdějších letech P. Josef jako první farář v olomoucké arcidiecézi zavedl večerní nedělní bohoslužby pro ty, kteří museli dopoledne pracovat, např. v nemocnicích, na dráze.
Byl také všestranně nadaný s vynikajícími organizačními schopnostmi, znamenitý muzikant a zpěvák.
Dokázal jedinečným způsobem spojit život církve s životem kulturním, vychovávat z mládeže celistvé osobnosti a vést je k lásce Bohu a také vlasti, což dnes je pro nemalou část národa už nesrozumitelné.
Ve svých mladých kaplanských letech zanechal ve Starém Městě velkou část svého elánu a sil. Tehdejší doba přála spolkovému životu.
P. Josef říkal, že katolíci patří do katolické organizace. Navázal ve Starém Městě na činnost křesťanskosociálního spolku Svornost a inicioval zde založení jednoty Orla, postavení Orlovny a Lidového domu.
Početná orelská jednota vyvíjela bohatou činnost i po odchodu svého zakladatele a 1. starosty r. 1925 a její další historie je podobná jako v mnoha jiných jednotách v nových společenských podmínkách.
Jeho velké organizační dílo ocenili především mládež, dělnici, železničáři a celá farnost.
Dalším a předposledním působištěm P. Josefa Pospíšila bylo Předmostí u Přerova, odkud byl jmenován farářem v Moravském Písku.
V Moravském Písku vřele na něj vzpomínali jeho farníci i žáci: „Byl to kněz skromný, velký lidumil a plně oddaný službě Bohu a lidu, ochotný pomoci každému, kdo jeho pomoci potřeboval. Zřekl se dokonce i svého platu ve prospěch chudých. Měl rád děti a mládež. Vědom si toho, že oni jsou budoucnost národa, snažil se jim zpřístupnit vzdělání nejen náboženské, ale i všeobecné, kulturní a hudební.“
Odměňoval děti náboženskou i krásnou literaturou i obrázky, zprostředkovával pobyt dětem z Ostravy v píseckých rodinách. Vzhledem k nedostatku uhlí ve válečných letech zajišťoval kamenné uhlí z Ostravy všem bez rozdílu náboženského vyznání. Chlapce se zájmem o muziku a zpěv vyučoval zdarma.
Z píseckých hochů založil a dirigoval v M. P. Josef byl po svátku sv. Anny v r. 1950 uvězněn v Uh. Hradišti, pak v internačním klášteře Želiv, až koncem r. 1951 byl odvezen někam na Bruntálsko a pak propuštěn.
Několik dní je u bratra v Paloníně, pak odešel na prázdnou faru do Starého Města. Ale už 1. února 1952 cestou na ranní mši sv. znovu zatčen a aouzen v Uh. Hradišti. Soud se usnesl, že u jmenovaného není předpoklad k nápravě, je osobou, která nemá kladný poměr k lidovědemokratickému zřízení.
Obviněn ze zločinu velezrady za kolporaci pastýřských listů a jiných ilegálních tiskovin v oblasti pěti děkanátů. Následující dva a půl roku strávil ve věznicích Valdice, Leopoldov, Mírov. Po návratu bydlí u bratra a pak v sociál. ústavu ve Zdislavicích u Zdounek, v r. 1957 musí ústav opustit a uchyluje se na prázdnou faru v Albrechtičkách, odkud je v r. 1960 umístěn do domova pro staré kněze ve Frýdku, odkud musel zase na pokyn úřadů odejít. Po přestěhování do sociál. ústavu v Opavě umírá po odsloužení mše sv. 21.8.1963 a je pohřben v rodinném hrobě v Paloníně.
P. Josef Pospíšil prosil o tuto modlitbu: Bože, jenž jsi mezi apoštolskými kněžími služebníka svého Josefa kněžskou důstojností ozdobiti ráčil, uděl prosíme, aby i k věčnému společenství jejich byl přidružen. Pro Krista, Pána našeho.
