Již od roku 1990 publikuje své texty a vystavuje výtvarné produkty Jiří X. Doležal, známý jako jxd, který se postupně vyprofiloval jako autor literárních děl a publicista. V roce 2017 vznikl o něm celovečerní dokument Nepřesaditelný a v roce 2015 teolog a sociolog Jan Jandourek připomněl, že jxd je autorem široce užívané nadávky označující fanatického neomarxistu „sluníčkář“. Zároveň se jeho tvorba dotýká témat jako konopí, neonacismus, náboženské sektářství, minorit a subkultury, čímž se v průběhu let stal významnou postavou české kulturní scény.
Film Svatá čtveřice je společným projektem Michala Viewegha a Jana Hřebejka, dvou autorů, kteří se tradičně vyjadřují k sociálním tématům s dávkou humoru. Podle režiséra Jana Hřebejka měl být snímek jednoduchou komedií pro masy, ale zůstává otázkou, zda se mu podařilo dosáhnout kýžené lehkosti, když se film dělí na tři výrazně odlišné polohy. Vieweghův text sází na lechtivou tematiku výměny partnerů, což v kombinaci s Hřebejkovým civilním filmovým rukopisem vytváří nejednotný tón a pocit rozporuplnosti mezi jednotlivými částmi.
Hřebejk často pracuje s trapností jako komunikační konstantou a jeho styl zahrnuje hromadné interiérové scény, často u jídelního stolu, které vedou k odhalením tajemství postav. V Svaté čtveřici se objevují tři takové scény, přičemž trapnost a komický efekt bývají spojeny s pocitem studu. Naproti tomu Vieweghův scénář působí jako „lehká“ a nepropracovaná konstrukce, která se soustředí na lust psychologie postav spojené s erotikou, aniž by nabídla hlubší motivace nebo rozvíjející se dramatické arc.
Atraktivita snímku tedy spočívá spíše v kontrastech než v koherenci. Do popředí vystupuje rozdíl mezi Hřebejkovým civilismem a Vieweghovou honbou za vtipem, přičemž další vrstvu představuje Langmajerův knír, který je vnímán jako nostalgické poctění zlatým časům východoněmecké pornografie. Film je hodnocen jako rozvolněná a hlavně anekdotická záležitost, která nedokáže nabídnout jasnou melodii či vyústění a navíc trpí nedostatečnou dramaturgií postav.
Vnímání díla ovlivňuje i samotný způsob, jakým autoři zacházejí s tématem manželské erotiky. Zatímco u Hřebejka jde o civilní, často civilizovaný pohled na intimitu a zjitřené emoce v rámci dvou párů, Viewegh klade důraz na explicitní sexuální témata a postavy, které působí spíše jako karikatury než jako plně vykreslené osobnosti. Výsledný film tak působí jako soubor tří etap: komediální intermezza, subtilní nuance vztahů a explicitní sexuální motivy, které ne vždy zapadají do celkové konstrukce.
Recenze často upozorňují, že děj filmu je omezený a postavy jsou charakterizovány hlavně svým vztahem k sexuálním tématům. To vede k dojmu, že snímek postrádá hlubší odkaz na morální či společenské důsledky výměny partnerů a spoléhá na senzaci spíše než na promyšlený názor. Některé pasáže doplňuje hudební a vizuální styl - videoklipové montáže, které mají podtrhnout atmosféru ostrova a posouvají tón na komediální hranu.
V rámci porovnání s jinými filmy či díly tohoto tématu se ukazuje, že Svatá čtveřice nemusí vnímatelně být „komedií pro masy“, spíše je to zdánlivě lehká a místy samoúčelná skladba, která vyžaduje divákovu toleranci k žánrovým odchylkám. Jan Hřebejk se podle některých komentářů snaží propojit laickou zábavu s civilním vyprávěním, ale výsledný efekt působí jako rozporuplný mix, který ne vždy vede k jasné pointě. Ačkoli Viewegh a Hřebejk sdílejí ambici zkoumat společnost prostřednictvím humoru a sugestivních situací, jejich spolupráce nevytvořila jednoznačně soudržný film, který by se vyznačoval trvalou nosností tématu.
Celkově lze říci, že Svatá čtveřice působí jako pokus o zvláštní hybrid mezi tradiční českou komedií a moderními scénami, které vyvolávají diskusi o etických hranicích, intimitě a touze uniknout stereotypům. I když některé momenty fungují jako odlehčené vtipy, jiné scény vyžadují od diváka větší míru sebereflexe a ochotu přijmout autorův záměr, který zůstává rozestřen mezi humorem a provokací.
- Jiří X. Doležal (jxd): publicista, autor a výtvarník, jehož tvorba často reflektuje společenské paradoxy a subkultury.
- Jan Hřebejk a Michal Viewegh: autoři, jejichž spolupráce v Svaté čtveřici spojila civilní realitu s lehkou erotikou a satirou.
- Filmové zpracování: tři hlavní polohy - komediální, konverzační a otevřeně erotická - které navzájem nerovnoměrně ladí.
- Recepce: komentáře upozorňují na nedostatek vývoje postav a na umělost dialogů, což snižuje atraktivitu díla jako celku.
Současně se ve veřejném prostoru objevují tezí, že Svatá čtveřice je spíše anekdotou než kompletním dílem; nicméně tato konstelace aktérů nabízí pohled na to, jak vnímatelná sexualita může být využita k vytváření dramatických a komediálních efektů, i když nejde o vyhraněnou morální zprávu. Z pohledu diváka se ukazuje, že film zůstává spíše provokací než jasným stanoviskem, a proto je jeho hodnocení relativně rozkolísané v závislosti na očekávání publika a jeho citlivosti k etickým a estetickým otázkám.
