Návesní kaple vzniklé do poloviny 19. století svým nanejvýš harmonickým architektonickým a výtvarným řešením spoluurčují obecně vnímanou asociaci „jihočeské vesnice“, zároveň jsou i projevem a příznakem jedinečnosti konkrétních obcí.
K budování zvonic na vesnických návsi nabádala státní i vrchnostenská protipožární nařízení druhé poloviny 18. století. Hluboce zbožná mentalita venkovanů ovšem nedokázala vnímat civilní ochranu obyvatel a jejich majetku bez kontextu duchovní ochrany obce. Zvonice se tak od samého počátku propojovaly s prostory určenými pro obrazy a sochy světců, osobní i kolektivní modlitby a v některých případech i liturgické úkony včetně sloužení mší svatých.
Fotograficky bohatě vybavená publikace výběrově zachycuje 284 lokalit. Některé typové a vývojové skupiny zkoumaných staveb jsou vázané na užší regiony, jiné si naopak odpovídají napříč krajem i mimo něj. Většina z nich nese rukopis snahy o přizpůsobení barokních a klasicistních prvků venkovskému prostředí.
S jistou nadsázkou se proto dá říci, že stavitelé návesních kaplí stáli na počátku stavební proměny, která na jihu Čech vedla od druhé čtvrtiny 19. století k té podobě venkovských sídel, kterou dodnes většina místních i návštěvníků vnímá jako nezpochybnitelnou kulturní hodnotu.
Kaple byla vystavena v roce 1900. Kaply dala vystavěti obec na návsi místo staré malé, ale zděné kapličky, která stála před dnešními stájemi č. 8, krytá šindelem. Největší zásluhu měl o postavení Josef Sedláček č. 14, u kterého se účty zachovaly. Prováděna sbírka upisováním, splácení dle možnosti. Upsaný obnos nedalo jen pár občanů. Na stavbu kaple pronajata honitba velkostatku lnářskému, nejprve na 6 let za 600 zl. a pak ještě na 3 léta - 300 zl. Mimo to závazal se velkostatek lnářský dát zdarma dříví na krov a latě, jakož i plán na kaply. Plán vypracoval ředitel panství Ing. Lambert Pávek. Občané dodali zdarma povozy a různé práce. Kaple po dlouhých poradách zasvěcena sv. Anně. Stavbu provedl mistr zednický Hlína z Radošic, práci zednickou, tesařskou, kamenickou a truhlářskou. Ing. Lam. Pávek dal svým nákladem vymalovati kapli. Lustr darovali manželé Sedláčkovi č. 14. Kmotrou při svěcení kaple byla svob. pí Helena z Lilgenau ve Lnářich. Obraz nad oltář daroval poštmistr z Blatné. Základní kámen byl posvěcen 17. června 1900. Kamen s letopisem posvětil (snad) P. jan Laitl, katecheta z Blatné za veliké účasti lidu. Kaple slavnostně posvěcena opět za přítomnosti velkého množství lidu, zástupců úřadů, spolků, p. děkanem blat. P. V. Jíněm a to dne 28. října, odložená schválně o týden i s havelským posvícením.
Při stavbě kaple byl chemicky vyčištěn a převezen k nové kaply. Kronika obce Hajany od jejího osamostatnění r. Náves malé beskydské obce Prostřední Bečva prošla v roce 2016 kompletní revitalizací, záměrem architektů ze studia Henkai bylo vytvořit fungující střed správné valašské dědiny. Myšlenku pro vzájemné setkávání se snaží podpořit několik nových staveb. Je to třeba pódium vhodné pro vesnické koncerty, altán s možností uspořádat svatební obřad přímo na návsi.
Jednoduchá konstrukce budovy je tvořena dřevem, několik malých oken umístěných těsně pod krovem pouští dovnitř záblesky slunečních paprsků. Na cestě ze Sobětuch do Rabštejnské Lhoty míjíme minimalistickou kapličku Čtyř svatých, jejímž autorem je architekt Pavel Měrka ze studia Ti2 architekti. Charakter této atypické stavby udává sloup vyjadřující symboliku tvaru kříže se čtyřmi rameny.
Kaple sv. Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů je věnována památce dědečka šikanovaného po komunistickém puči a byla postavena svépomocí jeho vnukem. Minimalistický sakrální objekt Kaple sv. Atmosféru objektu dotváří zvolená materiálová kombinace betonu a skla, působivá roseta východní fasády je opatřena čirými a modrými skleněnými prvky. Tvůrci celé koncepce jsou Pelčák a partner architekti, na výzdobě interiéru se podílelo několik umělců. Stěny vymalovala výtvarnice Hana Puchová, sochu sv. Vendelína vytesal Jiří Středa.
Kaple sv. Architekt Marek Štěpán se věnuje sakrální architektuře dlouhodobě, podle jeho návrhu byl například postavený kostel sv. Václava v Sazovicích, který časopis Azure zařadil mezi deset nejlepších staveb světa. Vzpomínková kaple je postavena pro věčný odpočinek ženy-manželky a duchovní potkávání se s ní. Místo se tak stalo ozvěnou posmrtného života, rozhraním mezi materiálním a duchovním světem.
Devítiboký objekt má osm trojúhelných stran na lichoběžné základně, dvě strany slouží jako otvory. Kaple St. Pierre je usazená u lesní cesty kousek od rybníku Heřman ve středních Čechách. Propojení stavby s okolní přírodou symbolizuje použití přírodních materiálů a harmonické tvary čerpající z historického tvarosloví. Kaple vytváří jednotný uzavřený prostor s vchodem orientovaným k lesní cestě, směrem k příchozímu.
Kaple St. Kaplička sv. Podnětem pro vznik kapličky sv. Štěpána bylo poděkování Bohu za oblast příznivou pro pěstování révy vinné. Kaplička sv. Kaplička realizována podle architekta Milana Míška je charakteristická pro svou otevřenost vůči okolí. Jednoduchým geometrickým tvarům betonových prefabrikátů vévodí pětimetrový kříž doplněn o betonový stolec a lavici, nechybí zvonice s bronzovým zvonem.
Kaplička sv. Svatý Jan pod Skalou leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras. Nachází se zde několik památek, mezi nimiž dominuje Klášter Svatý Jan pod Skalou postavený na místě jeskyně poustevníka svatého Ivana. Postavení kaple iniciovali místní obyvatelé, návrhu se ujal už zmiňovaný architekt Milan Míšek. Realizace proběhla svépomocí, podílel se na ní kovář František Burián, truhlář Václav Šalda, dozor a koordinátor stavby byl Václav Ševčík. Plášť budovy je roubený z téměř 200 let starých masivních trámů, podlaha je vydlážděná zlomkovým mramorem.
Příkladnou ukázkou péče o sakrální budovy postavené v minulosti je kaple Panny Marie v Líbeznicích. Barokní kaple z 18. století prošla citlivou rekonstrukcí pod vedením Atelieru M1 architekti. Interiér je doplněn originálním osvětlením od výtvarníka Čestmíra Sušky, denní světlo dovádí dveře i oblouk nade dveřmi. Architektura je zrcadlem společnosti.
Na konci 19. století řekl filozof: Bůh je mrtv. Následovalo 20. století, které dalo lidem nahlédnout pod roušku apokalypsy. Architektura to odrážela a kaple téměř zmizela ze světa zanedbáním. My se teď snažíme vzkřísit toho, kdo byl na konci 19. století prohlášen za mrtvého, a křísíme také víru v dobro a v člověka. Obyvatelé jihomoravské obce Nesvačilka celé století toužili po kapli, po prostoru, který by fungoval jako duchovní srdce společenství. Farář René Strouhal společně s farníky nesdílel jen tuto touhu, ale také vizi: přinést svému kraji stavbu, která by nejen dotvářela okolní krajinu, ale měla by vliv na samotnou kulturu, společnost a dědictví tohoto místa.
Cesta od prvotní myšlenky k finální stavbě však trvala dlouhých dvanáct let. Vesnička Nesvačilka se od svého vzniků v době baroka příliš nerozšířila a na vrcholu nad obcí zůstal prostor, ke kterému zástavba graduje a je vidět zdaleka. Toto místo je jako stvořené k naplnění barokních principů kulturní krajiny. Použití přírodních, ale v této oblasti nedostatkových materiálů, jako jsou kámen a dřevo, bylo také symbolické rozhodnutí: dodat víru do vyprahlé krajiny. Jako patronku si místní vybrali Pannu Marii Bolestnou. Symbol utrpení, které prožívala její příběh a emoce se odráží i v samotné stavbě. Sedmero trámů, Mariiny bolesti. Z nebe dopadá světlo, závoj Mariiných slz. Jemná dřevěná konstrukce, protkaná drobnými okny, umožňuje, aby sluneční paprsky vždy pronikly do nitra kaple. Konstrukce, jejíž základní kámen posvětil v roce 2009 při návštěvě Brna papež Benedikt XVI., je inspirována středověkými stavebními postupy, které vstupují do dialogu s moderními technologiemi.
Kaple v Jestřebí byla vytvořena jako koncepční reakce na roztříštěný prostor návsi po zničené novostavbě a k dispozici byla historická dokumentace, která definovala dostavbu prodejny a uzavření západní fronty návsi.
Další důležitá kapitola věnována kaplím spočívá v popisech prostředí a variant půdorysů: plzeňské kraje, vinařské kapličky, polygonální kaple a další specifika regionu. Dle Encyklopedie lidové architektury mají vinařské kapličky zvláštní liturgický kontext, kde eucharistie se zde nepřechovává.
Na závěr lze konstatovat, že kaple představují významný fenomén sakrální architektury, který spojuje tradiční řemeslné postupy s novými konstrukčními řešeními, a tím vytváří živé centrum vesnické kultury aidentity.