Kaple Nejsvětější Trojice se nachází poblíž místa zvaného U Pěti lip a je také největší v Mikulášovicích. Původně stávala na místě dřevěná stavba s šindelovou střechou. Se stavbou barokní kaple začalo pravděpodobně roku 1736, dokončena byla v roce 1742. Traduje se, že stavba kaple byla zkouškou před náročnějším úkolem - přestavbou kostela sv. Mikuláše.
Okolí kaple bylo původně zalesněné, stromy však byly postupně vykáceny již v 19. století. Jedinečná stavba zpustla po druhé světové válce, stejně jako další mikulášovické kaple. Od roku 1958 je kaple památkově chráněna. V 80. letech byla opravena střecha, ta však příliš dlouho nevydržela. V 90. letech 20. století a na počátku 21. století se stávala stavba opakovaně terčem zlodějů, kteří poškodili kamennou dlažbu a několikrát i střechu.
Kaple je v majetku města Mikulášovice, využívána je pouze sporadicky (májové pobožností, svátek Nejsvětější Trojice). Je postavená na neobvyklém trojúhelníkovém půdorysu s vykrojenými rohy, který symbolizuje trojjedinost Boha. Jako stavební materiál byly použity především pískovcové kvádry, střecha je krytá břidlicí a je zakončena trojbokou lucernou s dvojitým křížem. Stavba je bez oken, v každé ze tří stěn je vysoký portál zakončený jednoduchým obloukem. Interiér kaple a dveře byly rozebrány po 2.
Historie kostela a související majitelé
Svatyně je funkčním římskokatolickým kostelem. Kostelík Nejsv. Trojice byl původně založen jako soukromá zámecká kaple. Během třicetileté války kaple patrně chátrala, nebo byla vypleněna. Jisté je, že nový pobělohorský majitel Antonio Bruccio ji obnovil z trosek. Roku 1635 byla znovu vysvěcena a získala statut filiálního kostela. Od té doby se zde konaly pravidelné nedělní a sváteční bohoslužby.
K úpadku došlo až koncem 18. století v souvislosti s josefínskými reformami. Záznam z roku 1759 ještě dokumentuje snahu tehdejšího majitele Františka de Paula z Gudenu udržet pravidelný pořad bohoslužeb tím, že stanoví deštenskému kaplanovi roční fundaci 100 zlatých. Nový majitel Ignác Stillfried odmítl tuto částku poskytovat a omezil fundaci na naturální dodávku palivového dřeva. Farář Matěj Polák patrně ve snaze ulehčit svým povinnostem odmítal v zámeckém kostelíku sloužit mše, což ospravedlňoval poukazem na reformu rušící domácí šlechtické kaple.
Zásluhou Johanna Schönburga-Hartenstejna a faráře Bedřicha Kamarýta kaple počátkem 20. století znovu ožila. Roku 1907 jí byl oficiálně opět přiznán statut filiálního kostela a byly obnoveny pravidelné bohoslužby. V roce 1937 byl princ Johann pochován v nově vybudované rodinné hrobce přiléhající zvenku k severní stěně kostela. Sakrální činnost byla přetržena až odchodem šlechty v roce 1945 a po zbytek 20. století se omezila pouze na výroční poutě slavnosti Nejsvětější Trojice a několik málo svatebních obřadů.
Renesanční kaple a pozdější úpravy
Jednoduchá renesanční stavba je dochována takřka v původní podobě z druhé poloviny 16. století. Mladšího data jsou oba vstupní portály, přístavek venkovní kazatelny a štítová zvonička. V interiéru překvapí ilusivní fresková výmalba dochovaná až na detaily v plném rozsahu. Datace fresek je sporná, ale vzhledem k tomu, že nejsou nalezeny na pozednici raně barokního krovu, budou patrně z doby dřívější. Až do roku 1936 byly schovány pod vrstvami pozdějších omítek.
Strop kostelíku býval patrně od počátku plochý. V devatenáctém století se začalo uvažovat o stavbě „důstojnější“ klenby. Nakonec se roku 1888 podle projektu arch. Františka Kadlece otevřel interiér do starého raně barokního krovu, který byl nově pohledově upraven. V rámci této úpravy byly stěny interiéru vymalovány sytou hlinkovou výmalbou a oltářní architektura získala bílou polychromii. Původní mramorování oltáře bylo objeveno a restaurováno v roce 2005. Titulní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je patrně z konce 19. století. Jeho autorství bývá tradičně připisováno deštenskému faráři Bedřichu Kamarýtovi.
Interiér a umělecké prvky
Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezpochyby náhrobek Jana Káby z Rybňan z roku 1564, na němž se připomíná i pět jeho zemřelých dětí. Tato úmrtí připomíná i o čtyři léta mladší epitaf Janova syna Zikmunda, který je tohoto času instalován v expozici zámku a je v kostelíku pouze zastoupen fotokopií. Ústředním motivem obou děl je ukřižování, kde pod krucifixem klečí zemřelí členové rodiny Kábů z Rybňan.
Roku 1740 nechal držitel Verušiček Franz Ladislaus Nesslinger vystavět pozdně barokní obecní kapli Nejsvětější Trojice na nevýrazném pahorku jihovýchodně od Verušiček. Dne 19. října 1740 byla kaple slavnostně vysvěcena. Roku 1882 byla pod kaplí vybudována rodinná krypta. Po roce 1945 kaple sloužila ustájení dobytka a postupně chátrala. V letech 2015-2022 obec Verušičky provedla rekonstrukci kaple a její proměnu na výstavní a koncertní síň s odhadovaným nákladem kolem 15 milionů korun.
Architektonické detaily a stavební řešení
Orientovaná jednolodní pozdně barokní kaple má půdorys širokého obdélníku s presbytářem, bočními přístavky, sakristií a oratoří. Po obou podélných stěnách presbytáře jsou boční přístavky. Západní stěna sakristie byla završena cihelným štítem s šikmým ramene, v patě štítu je voluta a okénko. U severní stěny je oratoř s arkádou a kamenným ostěním. Plocha kaple je jednolodní s plochostropým interiérem a původně dřevěnou kruchtou ve střední části lodi. Triumfální oblouk oddělující presbytář je stlačený, polokruhový, s výraznými rokokovými hlavicemi. Presbytář je zaklenut plackou, klenba bývala zdobena štukovým zrcadlem ve tvaru kvadrilobu. Kruchta byla přístupná schodištěm a umožňovala výstup na půdu.
Vnitřní zařízení kaple tvořily původně tři oltáře s vyzděnými menzami; oltář Srdce Ježíšova byl vysvěcen v roce 1922. Interiér byl doplněn bohatou freskovou výmalbou a polychromií oltářní architektury. Klenba presbytáře byla zdobena štukovým zrcadlem a okna s rokokovými uchy. Datace fresek je sporná, ale s ohledem na jejich styl pravděpodobně starší než 18. století.
Geografické a turistické souvislosti
Kaple Nejsvětější Trojice za Ostružna je známá jako součást tzv. Šlikovské barokní komponované krajiny. Nachází se na velmi nenápadném místě nad příkrým svahem potoka Velký Porák, což ji odlišuje od výraznějších kopcovitých komponovaných kaplí. Motiv trojúhelníku se opakuje i v dalších architektonických prvcích, například v trojúhelníkové kopuli, oknech a lucerně na vrcholu kaple.
Ke kapli se nejlépe dostanete z centra obce Ostružno úzkou silničkou směrem k rekreačnímu středisku Sklář. Zhruba 4 kilometry jihozápadně se nachází Javorník, a nejbližší železniční stanice bývá ve Svitavách. Dnes jsou kolem kaple vidět zbytky původní lázeňsko-eremitské tradice s poustevníkem a zázračným pramenem; studánka u pramene však přežila jen částečně a slouží dnes především turistům.
Současný stav a využití
V současnosti je kaple majetkem obce Verušičky a slouží především ke kulturním účelům, včetně pravidelných koncertů. V okolí kaple je patrná rekonstrukční činnost z posledních let, která započala v roce 2015 a vyvrcholila v následujících letech obnovou krypt a interiéru. Dnes je kaple plně integrována do kulturního a turistického života regionu, a to i díky své unikátní trojboké architektuře a bohatým historickým souvislostem.
