Zděná jednolodní architektura na obdélném půdorysu, vetknutá do ohradní zdi hřbitova. Průčelí je rytmizováno po římsu třemi osami, ve střední ose je umístěn pravoúhlý vstup, uzavřený dřevěnými dveřmi (dřevěná prkna, kladená do kosočtverce), po stranách mezi pilastry jsou vysoké niky pro sochy, nad nimi štukové erbovní kartuše (vlevo s erbem Salmů, vpravo jsou znamení na štítu nečitelná).
V architrávu jsou pozůstatky původního nápisu s datací vzniku kaple a jejích obnov (1673, 1766, 1988). Štít má na bocích volutová křídla, uprostřed je uplatněna nika, umístěná v lizénovém rámu, a trojúhelníkový nástavec, v jehož vrcholu je osazen jetelový křížek. Střecha je sedlová, na hřebeni je umístěn plechový sanktusník, zakončený makovicí s křížkem.
Nejstarší špitál stával vedle panských lázní na tzv. Kozím rynku někde v místech dnešního domova důchodů. Sloužil pěti starým chudým lidem. Do tohoto špitálu byly přijímány pouze osoby z Tovačovského nebo jiného pernštejnského panství. V roce 1540 Jan z Pernštejna a na Tovačově předal špitál a lázeň do vlastnictví Tovačovským. Někdy koncem 16. století byl původní objekt již nevyhovující a proto město odkoupilo grunt Jana Húsky, kde zřídilo nový špitál s kaplí a hřbitov.
V roce 1601 hrabě Vejkhart osvobodil bývalý grunt přestavěný na obecní špitál od všech robot a platů. Po skončení třicetileté války bylo město vylidněno a opuštěný a zdevastovaný byl i špitál u hřbitova. V roce 1673 Ferdinand Julius hrabě ze Salmu dal špitál s kaplí u hřbitova obnovit. Špitál nesl název „Špitál u sv. Joachima a sv. Anny“ a pobývalo zde 6 mužů a 6 žen. Podle inventáře salmovského tovačovského špitálu z 16. března 1697 se ve špitální kapli nacházelo 45 obrazů a obrázků, měděný ruční pocínovaný kříž, dřevěný krucifix, sošky sv. Šebestiána a sv. Rocha a velké dřevěné přenosné kříže, s nimiž špitálnící chodili do kostela a na pohřby.
Ve špitále bylo také velké množství knih, převážně s náboženskou tématikou. Špitálníci v zahradě pěstovali květiny a keře, později zeleninu a ovocné stromy, ale chovali zde i několik krav. V roce 1766, za hraběte Františka Josefa z Kuenburgu, započala přestavba špitální kaple, při níž byly do průčelí vsazeny dva kamenné erby, salmovský a kuenburgovský. Z doby renovace se zachoval jediný plánek špitálu a v dalších dokumentech je uveden jeho popis “Špitál je 19 sáhů dlúhý a 5 sáhů široký, je zde světnice 4 sáhy dlúhá a široká, pět světnic malých 2 sáhy dlúhé a široké, k tomu 2 síně 2 sáhy široké a 4 sáhy dlúhé, kvelb 2 sáhy dlúhý a 2 sáhy široký, kuchyně, při tom stavení kaple 4 sáhy 2 střevíce dlúhá, 2 sáhy široká.”
V roce 1805 byl špitál opraven. Po zrušení poddanství roku 1848 přešly závazky vrchnosti na obce, která udržovala chudobinec ze svých rozpočtů. V 50. letech 20. století byl špitál sloučen s nemocnicí řádových sester III. řádu sv. Františka. V roce 1984 byla zchátralá špitální budova zbořena a jedinou připomínkou na městský špitál (chudobinec) zůstala pouze špitální kaple sv. Jáchyma a Anny.
Kaple má jeden oltář s obrazem znázorňujícím předoucí sv. Annu a sv. 25.6. Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu. Jsou odpovědné např. za uchovávání produktů v košíku, přihlášení do zákaznické sekce webu apod. Analytické cookies nám umožňují počítat návštěvy a zdroje návštěvnosti, abychom mohli měřit a zlepšovat výkon webu. Tyto soubory cookie neshromažďují informace, které identifikují jméno návštěvníka. Personalizované cookies umožňují rozpoznat uživatele, když se vrátí na naše stránky. Zároveň umožňují personalizovat obsah zapamatováním preferencí, např. Reklamní cookies zaznamenávají vaši návštěvu webových stránek. Umožňují sdílení informací o vašich zvyklostech při prohlížení s jinými organizacemi, jako jsou inzerenti.
Část textu se od původního tématu odklání směrem k poznámkám a místopisným informacím; jednotlivé detaily však poskytují historický kontext k špitálskému komplexu a kapli. Kaple a špitál tak tvoří klíčový prvek městského života v minulosti a připomínku historických sociálních struktur Tovačova.
