Ačkoliv Kudlov dnes patří k Zlínu, má své kořeny v hornatém Valašsku a v kopcovité krajině leží asi dva kilometry jižně od Zlína. Obec Kudlov byla po dlouhá léta toužící po svatostánku ve své obci a dokončení kaple se uskutečnilo až koncem dvacátých let minulého století. Pokladna obecní kasy byla tehdy prázdná, a k realizaci vedla především iniciativa lidové a vzájemná spolupráce obyvatel. Již několik let před samotnou výstavbou kolovaly sbírky po okolních vesnicích, avšak až příspěvek 600 Kč od manželů Anny a Josefa Procházkových založil nadaci s cílem postavit kapli.
Mezi občany Kudlova patřil i architekt František Lydie Gahura, člen firmy Baťa, který zdarma vypracoval plány a rozpočty kaple. Výstavba byla dána do rukou zlínskému staviteli Josefu Jarcovjákovi a hlavním stavebním materiálem se staly cihly ze zlínské cihelny, které darovala Baťa 16 000 kusů. Dále přispěli majitelé okolních lesů dřevem a prštěnský starosta Ignác Štasta poskytl písek. Veškerý materiál na stavbu dopravili občané Kudlova a samotná stavba byla dokončena během necelého roku, její realizaci doprovázelo i zasazení zvonu ze staré zvonice. Celkové náklady dosáhly 30 000 Kč mimo darovaný materiál. Kaple byla slavnostně vysvěcena dne 22. září 1929 Mons. Antonínem Koblihou, tehdejším farářem v Olomouci, kmotrou pak byla paní Marie Baťová, manželka Tomáše Bati. Kaple byla zasvěcena svatému Václavu, pravděpodobně kvůli blížícímu se výročí 1000 let od smrti svatého Václava v roce 1929.
Kaple svatého Václava se nachází v polovině Kudlova u hlavní silnice ze Zlína a je orientována průčelním rizalitem směrem ke komunikaci, s mírně natočením ke Zlínu. Pozemek je jen o něco větší než samotná stavba; po levé straně stojí kamenný kříž s umučeným Kristem, který byl přemístěn z jiné části obce. Budova je obklopena tújemi a listnatými stromy; pozemek je terasovitě upraven a ohraničen betonovou zídkou s železným plotem. Z čelní strany vede k kapli široké betonové schodiště, zakončené plošinou a vstupem do kaple pod konzolovou konstrukcí. Ta je podepírána dvěma železnými sloupky a chrání vstupní prostor.
Interiér kaple je rozdělen do centrálního prostoru s kamenným oltářem a sochou světce; dominantou je osvětlení a bohaté vitráže. Okna, lemovaná lezénami, probíhají od podlahy až po strop a jsou doplněna dekorativními prvky z cihel. Oltář je kamenný, s výrazně členěným oltářním stolem a svatostánkem; nad svatostánkem se nachází pískovcový hranol s mosaznými dvířky a basreliéfní výzdobou. Na hranolu stojí socha svatého Václava, vysoká asi 1 metr, a vlevo od oltáře jsou tři řady lavic, s malými varhanami po levici.
Podé vlastním vzhledem stavby se nachází zvonice, ke které patří obdélníkový průstup v horní části pilířů a kovania konstrukce. Dřevěná budova přístavku s šikmou střechou slouží jako sklad a pro liturgické potřeby a je zastrčena za kaplí, takže z ulice není snadno viditelná. Plášť kaple je ukryt za železobetonovým věncem budovy, který přechází v nízkou atiku a střecha s plechovou krytinou je mírně skloněná.
Kaple přečkala dvacáté století v téměř netknuté podobě a v roce 1990 prošla drobnými opravami. Chybějící cihly byly doplněny novými, nebo nahrazené cihelným páskem, kaple byla natřena voděodolným nátěrem, drátosklo ve prosklených otvorech nahrazeno novým a zhruba o deset let později bylo ruční zvonění nahrazeno motorickým.
