Kostel sv. Jindřicha v Karviné byl původně impozantní sakrální stavbou, jejíž výstavba byla zahájena v červnu 1893. Autorem plánů byl architekt Bohuslav Černý a vlastní realizaci provedl Ing. Hugo Königsberger. Celková délka kostela činila 66,2 m, největší šířka 34 m. Budova byla vyzděna z cihel na pískovcovém podkladu a neměla zvláštní strop; ten byl nahrazen prkenným obedněním konstrukce dřevěného krovu na způsob klenutí.
Hlavní oltář z mramoru se sochou sv. Jindřicha a dva postranní oltáře s obrazy sv. Barbory a sv. Františka z Assisi byly pořízeny v roce 1898, stejně tak varhany; další dva oltáře vznikly v letech 1900 a 1902. Kostel dokázal pojmout až 4 000 věřících.
V důsledku působení důlních vlivů musela být budova kostela několikrát opravována. Velká oprava proběhla ve 30. letech 20. století. Výměrem Státního památkového úřadu v Brně z listopadu 1951 byl kostel jako umělecky hodnotná architektura pojat do oficiálního seznamu památek.
Přestože památkový úřad proklamoval, že je ve veřejném zájmu kulturním a památkovém, aby byla učiněna opatření k záchraně poddolováním ohroženého kostela a k jeho zachování pro budoucnost, nestalo se tak. Petice občanů za záchranu kostela sepsaná v listopadu 1951 neuspěla; Signatáři byli 20 občanů v té době již městské části Karviná-Doly.
Důlní vlivy se výrazněji projevily na budově od podzimu 1954. Na jaře 1955 byl stav kostela takový, že bylo rozhodnuto o jeho uzavření pro veřejné užívání. Bohoslužebným účelům mohla být dále užívána jen boční kaple, která měla přímý vstup z venčí. Postupně byla vyměněna malovaná okna a okenní otvory byly zakryty z vnější strany lepenkovou vložkou. Bylo provedeno odstraňování cenných předmětů a obrazů, rozebrány varhany (dnes v kostele sv. Petra a Pavla v Albrechticích).
Tyto ztráty vedly k postupné devastaci a zániku stavby; symbolicky připomíná velký rozsah, jaký dříve kostel představoval.
V průběhu let se zřejmě objevovaly snahy o záchranu a dokumentaci historické hodnoty, avšak osud stavby byl spojen s důlní činností Karvinského revíru a s postupující degradací.
Historické i technické detaily
Nevšední architektura kostela spočívala na cihelné konstrukci s pískovcovým podkladem a bez klasického stropu, s dřevěným krovem a obedením. Hlavní oltář z mramoru s sochou sv. Jindřicha a ozdobné postranní oltáře s obrazy sv. Barbory a sv. Františka z Assisi podtrhovaly vzhled a duchovní význam stavby. Varhany patřily k důležitým prvkům interiéru a byly pořízeny spolu s oltáři v roce 1898; další dva oltáře vznikly v letech 1900 a 1902.
Kostel měl kapacitu až 4 000 věřících, což svědčí o jeho významu v tehdejší komunitě.
Se změnami v důlní činnosti a vlivech spodního prostředí přišlo postupné narušení stability a nutnost oprav; velká rekonstrukce proběhla již ve 30. letech 20. století.
Setkání s památkovou péčí
V listopadu 1951 byl kostel zařazen do oficiálního seznamu památek podle posouzení Státního památkového úřadu v Brně jako umělecky hodnotná architektura. Přesto nebyla přijata opatření k záchraně a budoucnosti stavby; petice obyvatel za záchranu kostela nebyla úspěšná.
Na jaře 1955 bylo rozhodnuto o uzavření kostela pro veřejné užívání; zbyla jen boční kaple s přímým vstupem z venčí. Postupně došlo k dalším restaurátorským a demontážním pracem, včetně odstraňování malovaných oken a zakrytí otvorů lepenkovou vložkou.
Varhany byly rozebrány a dnes bývají uvedeny jako součást kostela sv. Petra a Pavla v Albrechticích.
Symbolický prostor zůstává připomínkou dřívější velikosti a významu svatostánku pro Karvinu, a ukazuje dopad těžební činnosti na kulturní dědictví regionu.
- Stavba zahájena 1893, architekt Bohuslav Černý, realizace Hugo Königsberger.
- Oltáře a varhany pořízeny v roce 1898; další dva oltáře v letech 1900 a 1902.
- Kostel pojmul až 4 000 věřících; opravami prošel ve 30. letech 20. století.
- 1951 zařazen do památkového seznamu; snahy o záchranu neúspěšné.
- 1955 uzavření pro veřejnost; postupná ztráta interiérových prvků.
Na místě bývalého kostela dnes připomíná historické dění jen málo zachovaných prvků a vyprávění místních obyvatel o dřívější slávě a významu stavby.