Přijetí víry v Duchu svatém je základním poznáním víry a jediným způsobem, jak se člověk může dotknout Krista. Nikdo nemůže říci: 'Ježíš je Pán', než v Duchu svatém, a Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha, který volá Abba Otče! To poznání víry je možné pouze v Duchu svatém, a proto se křest jeví jako prostředek nového zrození v Bohu Otci skrze Syna v Duchu svatém.
První postavou této dynamiky je Duch svatý, kdo probouzí naši víru a nový život, který spočívá v poznání Otce a toho, kterého poslal, Ježíše Krista. Nicméně ve zjevování Osob Nejsvětější Trojice je poslední. Starý zákon hlásal Otce, matněji Syna; Nový ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, pokud ještě nebylo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno.
Duch svatý a Trojice
Věřit v Ducha svatého tedy znamená vyznávat, že Duch svatý je jedna z Osob Nejsvětější Trojice, jedné podstaty s Otcem i Synem, "s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován" (Nicejsko-Cařihradské vyznání víry). Proto byla řeč o božském tajemství Ducha svatého v trinitární teologii. Duch svatý působí s Otcem i Synem od začátku až do splnění plánu naší spásy. Ale teprve v posledních časech, zahájených vykupitelským vtělením Syna, je jako Osoba zjevován a dáván, poznáván a přijímán.
"Nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží" (1 Kor 2,11). Nuže, jeho Duch, který ho zjevuje, nám dává poznat jeho Slovo, jeho živé Slovo, ale sám sebe nevyslovuje. Poznáváme ho jen podle hnutí, kterým nám zjevuje Slovo a uschopňuje nás, abychom je vírou přijali. Duch pravdy, který nám odhaluje Krista, nemluví sám ze sebe.
Ten, kterého Otec "poslal do našich srdcí, Duch jeho Syna" (Gal 4,6), je skutečně Bůh. Je jedné podstaty s Otcem a Synem, je od nich neoddělitelný, jak ve vnitřním životě Trojice, tak ve svém daru lásky světu. Když se ale víra církve klaní svaté Trojici, dárkyni života, soupodstatné a nedílné, vyznává též různorodost Osob. Když Otec posílá své Slovo, posílá vždycky svůj Dech: je to společné poslání, ve kterém se Syn a Duch svatý odlišují, ale jsou nedílní.
Symboly a duchovní význam Ducha
Ježíš je Kristus, "pomazaný", protože jeho pomazáním je Duch, a všechno, co se děje od vtělení, pramení z této plnosti. Kristus je "Pomazaný" od Ducha svatého; Panna Maria počne Krista působením Ducha svatého, který ho prostřednictvím anděla ohlašuje jako Krista už od narození. Oheň symbolizuje přetvářející sílu skutků Ducha svatého; voda symbolizuje působení Ducha při křtu ve smyslu nového zrození; víno a chléb symbolizují oběť a obecně Otcovu milost v eucharistii. Olivový olej je synonymem pomazání a označuje spojení křesťana s Kristem ve všech svědectvích víry, včetně biřmování a svěcení.
Holubice vznášející se nad Ježíšem při křtu symbolizuje seskupení Ducha svatého, který spojuje Božího Syna s lidmi. Oblak a světlo, která se často objevují při Božích projevách, naplňují proroctví o Božím přítomnosti a zjevení. Pečeť znamená, že Bůh vtiskl svou pečeť Kristu a Otci vtiskl svou pečeť; vzkládání rukou uzdravuje, a zároveň předává Duch svatý. Prst Boží (duchovní list) je symbolem božího působení při Zákonu i při šíření evangelia; a světlo svíček symbolizuje vzkříšení a velikonoční liturgii.
Křest a katechumenát
Křest je svátost víry, která zahrnuje očištění od hříchu a vtělení do církve skrze Ducha svatého. Jeho míra a forma se liší mezi tradicemi: některé církve křtí děti, jiné dospělé na základě osobního vyznání víry. Katechumenát je proces přípravy na křest, který má tři hlavní období: předběžný katechumenát, samotný katechumenát a očišťování a zasvěcování do praxe. V rámci katechumenátu probíhají exorcismy, svědectví víry, a skrutinií, jejichž cílem je očištění a posílení žadatelů o křest. Mystagogie je poslední období, které probíhá o velikonočních svátcích a pomáhá novokřtěncům začlenit se do plného života církve.
Podle Katechismu Katolické církve a tradičních pramenů je kmotr důležitou součástí duchovního života katechumenů a později křtěných; je jen jedním z prostředků, který má zajistit trvalé společenství při cestě víry. Kmotr představuje některé lidské stránky církve a má napomáhat křtěnci k vytrvalé modlitbě a duchovní formaci. V rámci liturgie a obřadů se zviditelňuje propojení mezi komunitou, křtem a posvěcením, které souvisí s vykoupením v Kristově oběti a s působením Ducha svatého v církvi.
Když Ježíš kráčí s církví
Ježíš plně zjevuje Ducha svatého až tehdy, když byl oslaven svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Přesto však již v jeho učení naznačuje zjevení Ducha skrze svátostný život a prostřednictvím nabízí svědectví skrze učedníky a církev. Vznik Kristovy církve a její viditelná i neviditelná stránka se projevují v jednotě, svatosti, všeobecnosti a apostolicitě; církev je založena Ježíšem Kristem, jemuž se podařilo skrze Ducha svatého učinit z lidí živé tělo Kristovo.
Na základě misijního poslání apoštolů a jejich následovníků bylo šíření evangelia a udílení svátostí rozšířeno do celého světa. Apoštolský úřad je klíčovým prvkem církevní vlády a zajišťuje jednotu ve víře, které se projevuje ve sbližování různých konfesí a tradic. Spasitelské dílo Pána Krista je chápáno jako celoevropská a globální mise, která pokračuje prostřednictvím církve až do konce časů.
V závěru nastává epochální moment, kdy se plně odhaluje Nejsvětější Trojice a království Boží. Kristus přijímá roli nejvyššího a věčného kněze a prostřednictvím Ducha svatého vyzývá věřící k jednotě v lásce a k svědectví světu. Lidé, kteří naslouchají Slovu, žijí ve společenství s Trojicí a navzájem se podporují v růstu víry, naděje a lásky.
Praktické poznámky pro kazatele a katechumeny
Obrácení není dílem okamžiku; je to dlouhodobý proces, který vyžaduje čas pro dozrávání víry, modlitbu a podporu církevního společenství. Uvedení do křesťanského života je přizpůsobeno duchovnímu vývoji jednotlivých lidí a často probíhá v různých etapách. Katechumenát se vyvíjí podle liturgického roku a zahrnuje formaci, modlitbu, očisty a znamení vytrvalosti ve víře. Katechumené získávají práva pokřtěných a postupně se připravují na velikonoční svátky, které vrcholí jejich vstupem do plného života církve.
V souvislosti s praxí katolické církve a dalších tradic je důležité chápat rozdíly ve věku křtu, formu očištění a způsob udílení Svatých svátostí. Všechny tyto prvky ale směřují k tomu, aby člověk skrze Ducha svatého byl uváděn do společenství s Kristem, Otcem a Duchem svatým a aby prostřednictvím církve mohl nést plody ducha: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, mírnost a sebeovládání.
tags: #katechumen #a #jezis #kristus