Už od počátků uhersko‑bohumínské historie stojí Katedrála svatého Víta v Praze jako hlavní duchovní a státní symbol Českého království. Stavba, zasazená na místě bývalého biskupství a později arcibiskupství, prošla staletími proměn, které odrážejí vývoj středověké i novověké architektury Evropy. ZákladníPatrocinium trojice světců - Václav, Vojtěch a později Svatý Víta - je spojeno s korunovací králů a s ukládáním nejcennějších relikvií do skvostné pokladnice říše.
První stavba na místě dnešní katedrály byla románská rotunda zasvěcená svatému Václavu, která vznikla kolem roku 925 poté, co kníže Václav obdržel relikii - kost svatého Víta - od císaře Jindřicha I. Ptá se, proč rotunda? Odpověď spočívá v zasvěcení rodové ochrany Čechů skrze svatého Víta. Po smrti Václava se rotunda stala místem jeho hrobu a Václav se stal patronem a světcem všech Čechů; jeho svatyně je dodnes součástí katedrálního komplexu.
Další vývoj vedl ke zbourání Václavovy rotundy Spytihněva II., který v roce 1060 postavil prostornější baziliku svatého Víta, Václava a Vojtěcha. První velká proměna nastala ve středověku, když v Karla IV. a jeho otce Jana z Bohemie vznikl nádherný chrám v roce 1344 - korunovační chrám, hrobka králů a pokladnice nejvzácnějších relikvií.
První stavbyvedoucí byl Matthias z Arrasu (do roku 1352), kterého následoval Petr Parléř z Gmündu ve Švábsku, který do roku 1399 řídil výstavbu a výzdobu. Stavba trvala téměř 600 let; postupně se zapojili Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Oldřich Aostalis a další.
V roce 1859 byla založena Společnost pro dokončení chrámu svatého Víta. V 1860‑tych letech prováděly restaurátorské práce Josef Kranner a v roce 1873 převzal projekt Josef Mocker, kterého po něm vystřídal Kamil Hilbert; dokončení nastalo v roce 1929 slavnostním posvěcením při jubileu stého výročí legitimace Václavovy říše.
Rozměry chrámu: délka 124 m, maximální šířka v tranzetu 60 m, šířka západní fasády 37,5 m, výška klenby 33 m. Hlavní portál vede k hlavní apsidě a je ozdoben třemi portály s tympány a reliézy dle vzorů Karla Dvořáka; díváme‑li se na rosetový okno nad portálem, má průměr 10 m a vzniklo podle kartónů Františka Kysely z roku 1921 se scénami stvoření světa.
Loty mezi západním průčelím a bočními traktami zdůrazňují volutový systém Parléřovy dílny. Z hlediska výzdoby si zaslouží zvláštní pozornost rozměrná sochařská výzdoba a bohaté vitráže; v portále se nachází bronzové dveře s reliéfy Otakara Španiela.
Vstupní slavnostní portál se nachází na jižní straně třetího nádvoří - Zlaté dveře - a je zdobenou unikátní gotickou italskou mozaikou s tématem Posledního soudu a scény z Charlesova života. Kolem dveří je bronzová mřížka s reliéfy kalendáře a zvěrokruhu od Jaroslava Horejce (1955).
Po pravici romantických výšek stojí severní věž s renesanční galerií ve výšce 56 m a barokní Kupolí Pacassi s 3,5 m vysokým zlatým lvem. Dokončení věží proběhlo v 16. století po husitských válkách; zvon Ján Křtitel (1546) od Stanislava, zvon Josef (1602) od Martina Hilgera, zvon Václav (1542) od Ondřeje Pražského a Matyáše Pražských a zvon Sigmund (1549) od Tomáše Jaroše. V roce 2012 byla doplněna trojice nových zvonů na místo chybějících.
Hlavní loď je pokryta net‑vaultem Petra Parléře - prvním takovým systémem v Evropě; boční lodi jsou propojené věncem z 19 kaplí a starou i novou sakristií. Arcádový sloupový galerový západní trakt ve výšce kolem 14 m tvoří triforium, proslulé pro galerii 21 bust ze sklárny Parléřů (z let 1371-85). Sochařské portréty představují rodinné příslušníky Karla IV., arcibiskupy, architekty a správce staveb.
V novém díle chrámu najdeme renesanční oratorium pro zpěváky a hudební organovou řeč, vytvořené Bonifácem Wohlmutem (1557-1561). Před hlavním oltářem se nachází bílý mramorový královský mausoleum od nizozemského sochaře A. Colina, instalovaný v roce 1589; pod mausoleum je vybudována nová hrobka českých králů.
Nejvýznamnější částí chrámu je pravoúhlá Kaple svatého Václava s Parléřovým hvězdovým klenutím; uprostřed se nalézá Václavova hrobka. Stěny kaple jsou 14 m široké; na podstavci je gotický náhrobník svatého Václava z 14. století a nahoře relikviář s jeho ostatky. Výzdoba zahrnuje bohaté nástěnné malby ze života svatého Václava a řadu uměleckých předmětů; ve dveřích kaple vede vstup do Komory koruny, kde jsou uchovávány koruna svatováclavská z roku 1346, žezlo z první poloviny 16. století a říšská ostří z poloviny 16. století.
O tom, kdo má klíče ke korunám, se vypráví: sedm osob nesoucí jedno klíč - prezident republiky, premiér, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitního kapitulu svatého Víta. Chrám rovněž uchovává St. Víta chrámové poklady, soubor cenností z doby Václavovy vlády a zvláště z období Karla IV. V kapli stavitelů Matyáše z Arrasu a Petra Parléře (hrobky v kapli Valdštejn) jsou pohřbívány manželky panovníků, a to Anna jagellonská, Johana Bavorská a další významné ženy vladařů.
Větvemi kapitoly dále putuje popis bohaté historie, kde se uvádí řada hrobů Božských králů a arcibiskupů, svatí jako Jan Nepomuk, Václav, svatý Vojtěch a další, spolu s relikviemi a kde se ve vitrínách nacházejí poklady středověku.
V souvislosti s architekturou katedrála svatého Víta reprezentuje významný příklad gotiky v střední Evropě, zejména díky Parlerově vault systému a unikátní síti radiating kaplí kolem apsidy. Parléřova síťová klenba a její inovace jsou považovány za klíčový krok k rozvoji pozdní gotiky v regionu.
Podstatnou součástí je i spojení gotického jádra s renesančními a barokními prvky, které svědčí o proměnlivém vkusu historických epoch a o tom, jak se ve středověku a novověku měnila architektura i ikonografie.
Ke stavebnímu vývoji patří i 19. století, kdy se zrodil český nepřístupný nacionalismus a obnovený zájem o gotiku; proto vznikla neogotická obnova a přetvoření fasád, kde symbolika spojená s korunami a korunovačními místy hraje klíčovou roli.
Pro návštěvníky je katedrála otevřena každý den s výjimkou některých svátků; vstupné se liší podle typu prohlídky a věku. Návštěvníci by měli dodržovat skromný oděv; fotografování je povoleno bez použití blesku a stativů; vnitřek je přístupný i lidem se sníženou pohyblivostí.
Na závěr lze říci, že St. Víta má dvojitou interpretační roli: je jak největší pražskou katedrálou a centrem sakrálního života, tak i symbolem státní identity a bohaté historie české královské říše; její složitý vývojem působí jako důležitý most mezi románským, gotickým a renesančním dědictvím.
Obrázek znázorňující 124 m dlouhou katedrálu a její západní frontu s věžemi, sochami a rosetovým oknem.
Ilustrace Parléřových kleneb a jejich techniky, která byla pro Evropu ojedinělá.
Co je gotická architektura?
Historický přehled katedrály doplňuje významný ikonografický a sakrální obsah: kaple svatého Václava s relikviemi a samotná coronation chamber; královské hroby a poklady v Kronovém sále a Královské kryptě.
| Časový průřez | Událost | Poznámka |
|---|---|---|
| 930 | Vytvoření rotundy svatého Víta | První románská rotunda na místě dnešní katedrály |
| 1060 | Stavba větší baziliky | Rotunda nahrazena větší stavbou pro potřeby panovníků |
| 1344 | Začátek výstavby Gotické katedrály | Založení foundation stone Karlem IV. |
| 1352-1399 | Parléřova éra | Parléř vypracoval net‑vaults a nový architektonický styl |
| 1419-1620 | Husitské války a přerušení stavby | Obnovení prací bylo složité |
| 1861-1929 | Obnovení a dokončení Neo-Gothic | Kranner, Mocker, Mucha a Kysela |
| 1929 | Slavnostní posvěcení | St. Václavova jubilea |
| 2006-2010 | Sporné otázky vlastnictví | Vlastnictví a správa Metropolitní kapituly |
Klíčové prvky a jejich význam
Parléřovy net‑vaults a jejich geometrie znamenají zásadní posun v evropském klenutí; bývají srovnávány s odlišnostmi v English Perpendicular style, i když výslovně pocházejí z čiší gotické tradice střední Evropy.
V souvislosti s ikonografií osvětlují kaple a reliéfy historii a světce chrámu; Václavova kaple s bohatou výzdobou a s hrobkou krále představuje srdce katedrály a její duchovní dědictví.
Současná správa a obsazení klíčových rolí v řízení chrámového komplexu reflektují snahu zachovat balanc mezi náboženskou funkcí a státní identitou, která se v průběhu 20. století měnila a znovu upevňovala.