Studie se zabývá postavením katolické církve v Československu v období normalizace. Popisuje stručně stav církve po kruté perzekuci v 50. letech. Věnuje se období vlády prezidenta Novotného a zlomovému roku 1968, kdy i církev žila ve velkém očekávání zlepšení poměrů a vztahu se státní mocí. Jádrem celé studie je období tzv. Studie se také věnuje skryté podzemní církvi a událostem na Velehradě v roce 1985. Závěr studie je věnován vyhlášení desetiletí duchovní obnovy a kanonizaci sv. Anežky České, která předznamenala pád komunistického režimu v Československu. Obsahem studie je i seznam doporučené literatury a fotografické přílohy.
Postavení římskokatolické církve v Československu na počátku šedesátých let
Po únoru 1948 se v Československu stal oficiální doktrínou vědecký ateismus, jenž nabyl institucionální zakotvení v podobě Ústavu vědeckého ateismu ČSAV. Marxisticko-leninská doktrína stála na přesvědčení, že náboženství je reakční faktor a „opium lidstva“ (K. Marx), který brání plnému rozvinutí lidské svobody. Únorový komunistický převrat a následná ideologická rigidita tak téměř znemožnily svobodný rozvoj křesťanského myšlení, především jeho kontakt se soudobou západní teologií a filozofií, byť tyto svazky nikdy zcela zpřetrhány nebyly a česká teologie a české křesťanské myšlení si zachovaly jistou kontinuitu.
Přestože vědecký ateismus zůstával oficiální doktrínou socialistického Československa, křesťanství se jako intelektuální téma navracelo do veřejných diskuzí. Křesťanské myšlenky do společnosti pronikaly především skrze díla západních marxistů, kteří v tu dobu reprezentovali tzv. křesťansko-marxistický dialog (např. Erich Fromm či Roger Garaudy).
V Československu se křesťansko-marxistického dialogu účastnili jak významní náboženství myslitelé, tak i marxističtí intelektuálové, jako byl například filozof Vítězslav Gardavský, filozof Milan Machovec či socioložka náboženství Erika Kadlecová. Katolický samizdat patřil k jedné z nejvýznamnějších aktivit domácí církve v 70. a 80. letech, a to z mnoha důvodů. Poskytoval zásadní́ informace o dění v domácí a světové církvi (důležité byly zejména informace o perzekuci českých křesťanů), vytvářel most mezi katolickými a nekatolickými občanskými iniciativami, umožnoval publikování oficiálně zakázaným autorům a spoluvytvářel pluralitní církevní prostředí.
Z exilových periodik patřily k nejvýznamnějším katolické Studie pod vedením liberálního Karla Skalického, který byl otevřený dialogu s marxisty. Studie publikovaly jak vysoce odborné teologické stati, tak i texty společensko-politického charakteru, adresované sekulární společnosti, jejíž představitelé ve svém myšlení často vycházeli například z marxismu či nenáboženského humanismu. Část liberálních katolíků se tak sbližovala s okruhem lidí, kteří tvořili disidentské společenství a postupně si uvědomovali, že promýšlení hodnotového rámce politiky není jen prostředkem boje proti realitě normalizace, ale nabízí rovněž reflexi místa a poslání církve v moderním světě.
Oprávněnost principiální otevřenosti opírali především o závěry 2. Navíc mnoho křesťanských myslitelů vidělo v nástupu normalizace jistou šanci pro silnou duchovní (sebe)reflexi. Paradoxně v období největší „duchovní bídy“ se nabízela možnost promýšlet normalizační situaci v termínech utrpení a mezní zkušenosti, které mohly přinášet nové šance. Nejvýrazněji tuto myšlenku zformuloval exkomunista, aktivní katolík a významný šachový teoretik Luděk Pachmann v textu Porážky se mohou změnit ve vítezství: šance křesťanství v Československu z roku 1975.
Přestože Pachmann ocenil tvůrčí sílu Pražského jara, domníval se, že jeho nejaktivnější představitelé zůstávali „v zajetí mnohých starých iluzí a mnoha falešných teorií“. Ateismus - i když umírněný a nikoliv militantní - byl převládající doktrínou reformního období.
V sovětské intervenci a v „otřesení“ z opětovné ztráty suverenity viděl Pachmann naději pro křesťanské ideje. Sovětská okupace podle něj přinesla velmi rychlou degradaci otevřeného marxismu: „Na jaře to byla ještě velice živoucí ideologie“ a tak dále, protože text popisuje změny názoru intelektuálů i církevních osobností na politickou realitu.
Text dále uvádí, že teoretický a politický časopis Nová mysl se věnoval protináboženské propagandě a další články ukazují vzestup počtu sňatků a křtů, navštěvování bohoslužeb mladými a další sociální důsledky.
Právě zánik marxismu jako vnitřního přesvědčení byl považován za silný faktor v křesťanském rozvoji Československa. Dva roky před vydáním Charty 77 Luděk Pachmann chápal boj za demokracii jako zcela totožný s bojem o křesťanství: „Ani demokratizační boj není však možný - má-li být úspěšný - bez pevné duchovní opory.“
Pražské jaro a návrat biskupů
Text se dále zabývá souvislostmi s Pražským jarem a návratem biskupů, která byla chápána jako zlomový okamžik naděje na změnu poměrů v tehdejší společnosti.
Kardinál Tomášek a desetiletí duchovní obnovy
Kardinál Tomášek je v textu spojován s nástupem desetiletí duchovní obnovy. Tato etapa byla vnímaná jako období obnoveného duchovního života a hledání způsobů, jak vedle státního tlaku posilovat víru a veřejné působení církve.
Skrytá církev
Studie se věnuje i tématu skryté církve, která působila v období totality a která se snažila udržet kontakt s věřícími, šířit duchovní hodnoty a připravovat cestu pro budoucí změny.
Velehrad 1985 a svatořečení Anežky České
Přibližuje události na Velehradě v roce 1985 a následné kroky směrem ke svatořečení Anežky České, které se stalo významným symbolem naděje a výzvou pro duchovní obrodu a politickou změnu v Československu.
Fotografické přílohy
Součástí studie jsou i fotografické přílohy, které doplňují vyobrazení tehdejšího života církve a jejích aktérů.
Po únoru 1948 a role církevního myšlení
Po únoru 1948 se v Československu stal oficiální doktrínou vědecký ateismus, jenž nabyl institucionální zakotvení v podobě Ústavu vědeckého ateismu ČSAV. Marxisticko-leninská doktrína stála na přesvědčení, že náboženství je reakční faktor a „opium lidstva“ (K. Marx), který brání plnému rozvinutí lidské svobody.
Jde o komplexní text, který zkoumá, jak liberalizace 60. let přinesla nové podněty pro veřejnou diskusi o náboženství a jak křesťanství navazovalo na západní teologické a filozofické myšlenky, i když oficiální ateismus zůstával státem uznávanou doktrínou.
Křesťan a politika (John MacArthur)
tags: #katolicky #schematismus #70 #leta