Od slavnosti Narození Páně se vybírají evangelijní úryvky při mši svaté podle kritéria časové posloupnosti odpovídající historickému sledu událostí. Toto kritérium vynáší na světlo jeden překvapující fakt - v Ježíšově „životopisu“ se nachází třicetiletá trhlina! Liturgicky je toto „bílé místo“ zařazeno mezi slavnost Zjevení Páně a následující neděli, při které si připomínáme Ježíšův křest. Tento křest, o který přichází Ježíš společně s ostatními hříšníky požádat, je pro nás tajemstvím víry; ještě větším tajemstvím je právě to, o kterém nám liturgie ani evangelium nic neříkají, tedy oněch třicet let života v tichosti, během nichž se Ježíš ponořil do hloubky situace člověka a stal se kromě hříchu ve všem podobný nám lidem.
Ježíš ztvárnil člověka naprosto dokonale. Pojďme se nyní zamyslet nad tajemstvím dnešního dne - nad Ježíšovým křtem v Jordánu. V Ježíšově křtu jsou přítomny všechny zásadní skutečnosti křesťanského křtu: odpuštění hříchů, udělení Ducha, Boží synovství a prorocké povolání stát se nástrojem spásy pro druhé. Svatý Jan bude hovořit o znovuzrození z vody a Ducha (Jan 3,5) a svatý Pavel o našem začlenění do Krista, o spolupohřbení a spoluvzkříšení s ním (1 Kor 10,1-13; Řím 6,3-11). Tyto obrazy mají vyjadřovat totožné věci, které už implicitně nacházíme v evangelijním úryvku.
Prorocké poslání a účast křesťana na Ježíšově poslání
Ze všech těchto skutečností se zaměřme na jednu zvláště důležitou: prorocké poslání. Skrze křest získává křesťan podíl na Ježíšově prorockém poslání a začleňuje se do mesiášského lidu, jejž on zakládá. Jméno „křesťan“ znamená „pomazaný“ nebo „zasvěcený“ společně s Kristem. Izaiáš ve 1. čtení vysvětluje, v čem spočívá toto pomazání: „Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo… Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnost, vzal jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“ A text Iz 61,1 potvrzuje: duch Páně je nade mnou; je to služba spásy a osvobození pro druhé. Ježíš je zasvěcený ke službě pro všechny lidi: jde o službu spásy, osvobození a spravedlnosti.
„Zalíbení“ vyjádřené mu Otcem při křtu vychází z Ježíšovy připravenosti a poslušnosti přijmout tuto službu. Náš křest má pro nás kromě svátostného významu také hluboký existenciální smysl: byli jsme zasvěceni do služby spásy pro druhé, zvláště pro chudé, sklíčené a uvězněné ve všech celách, ať duchovních či tělesných. Křest není exkluzivní privilegium; je dar, který nás vybízí k službě druhým. Objevit svůj křest znamená pro církev a následující: odhalit povolání být církví pro svět jako církev pro chudé a soužené. Prorocké poslání zve pokřtěného k živému svědectví plnému naděje; musí vydávat svědectví o tom, že Bůh stojí proti zotročování a útlaku chudého.
Chceme-li se účastnit této radostné mise, je nutné vyjít ze sebe samých. Rodiče v rodinách musejí začít s výchovou dětí k otevřenosti k druhým a jako první dát příklad svým vlastním životem. V zaměstnáníkřesťan rozvíjí prorocké charisma tím, že do práce vkládá úmysl osvobozovat ty, kdo jsou zotročováni (např. lékař): osvobozovat nemocí sužované. Nesmíme zůstat jen na myšlenkách, ale vyjdeme-li z sebe, získáme odvahu a dar Ducha Svatého, abychom se stali „jediným tělem a jediným duchem v Ježíši Kristu“ a slyšeli Boží slova o nás: Ty, právě ty, jsi můj milovaný syn nebo dcero, v tobě mám zalíbení.
Křest v životě církve: zrod nového rozměru existence
Křest byl v počátcích církve často dospělým, kteří chápali význam rozhodnutí pro křest; předcházel katechumenát a probíhal za aktivní účasti celého společenství. Skrze křest se vstupovalo do rodiny Boží; spiritualita křtu ztvárňovala veškerý život církve. Postupem času se však křest stal spíše formálním rituálem na začátek života. Objevily se hnutí obnovující katechumenát a dar Ducha; charismatická hnutí zdůrazňují, že Duch Svatý, přijatý ve křtu, je skrytý oheň, který je třeba rozhořet.
Křest by se měl slavit jako významný událost, která vyžaduje přípravu a hlubší vnímání novozákonných charakteristik: křest jako východisko a prostor pro další růst, narození, které má být modelem růstu. Přestože křest není jen rituál, přináší kromě svátostného významu i existenceální a prorocké vyzvání. V Ježíšově křtu v Jordánu jsou přítomny odpuštění hříchů, udělení Ducha, Boží synovství a prorocké povolání stát se nástrojem spásy pro druhé. Svatý Jan mluví o znovuzrození z vody a Ducha a svatý Pavel o začlenění do Krista skrze spolupohřbení a spoluvzkříšení.
Ježíšův křest je tedy i příběhem o odpuštění, proměně a nové identitě: křest nám dává podíl na prorockém poslání a na budování mesiášského lidu. V liturgii se vynořuje zvláštní význam křtu jako světla pro chudé a jako nástroj spásy pro druhé. Větší důraz než na samotné rituální úkony klademe na to, že křest je dar Boží milosti, který vyzývá k odpovědnosti žít svým životem jako svědectví o Kristově lásce a oběti.
Otázky a odpovědi ohledně křtu a následování
- Co znamená křest pro naše každodenní životy? - Křest je dar, který nás volá k službě druhým, zvláště chudým a zotročeným, a k prorockému svědectví v různých prostředích (rodina, práce, komunita).
- Jaké jsou tři hlavní prvky křtu podle textů? - odpuštění hříchů, udělení Ducha svatého a začlenění do Božího lidu; spolu s nimi je význam prorockého poslání a veřejného svědectví.
- Proč liturgie připomíná tichou třicetiletou fázi Ježíšova života? - ukazuje na „evangelium ticha“ a na plné ztotožnění s lidmi ve světě ještě před veřejným působením.
Obrazně řečeno - křest je jako výměna vlády: odchod starého života k novému, kde Bůh skrze Ducha pomazává a posvěcuje. Tuto proměnu popisuje Pašijový a Novozákonní obraz víře: „Vydání občanky božího království“ (Fil 3) a skutečnost, že Boží království je „mezi námi“.
10. Ježíšův křest
V závěru dnešního úryvku: křest není jen naším svědectvím; je to svědectví Kristova Ducha, který nám dává sílu pro život v postoji lásky, obětování a služeb druhým. On sám nás vede, abychom byli v Kristu ratolestmi a plodili lásku, pravdu a odpuštění, a aby naše životy odrážely Kristovu dobrotu i odvahu přijmout kříž a následovat Pána.