Obsah tohoto textu se skládá z několika dějových linií, které propojují osobní vzpomínky, rodinnou historii a historické souvislosti českého duchovního života. První z nich zahrnuje autorovy osobní vzpomínky na válečná léta 1944-1945 v blízkosti pražské Bílé hory, končící krátce po válce, avšak naznačující, že ani následující léta československých dějin nebudou snadná. Další linie se soustředí na vzpomínky autorových rodičů, které získal prostřednictvím jejich vyprávění a četby deníků a dopisů lidí, s nimiž se už nemohl setkat. Zjistí tak, jak prožívalo válečné roky devítileté dítě na pražské periférii, a odkud pocházejí duchovní kořeny jeho rodu. Vynořují se historické události, jako vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781, který umožnil evangelíkům legálně se sdružovat, a Protestantský patent z roku 1861, který zlepšil jejich postavení. Autorovi předkové se stali součástí duchovního společenství kolem lidového kazatele Jana Balcara, zakladatele Svobodné evangelické církve české.
Kniha je psána čtivým stylem a je doporučena těm, kteří se zajímají o dějiny náboženského života v českých zemích, neboť přináší cenné střípky do pestré mozaiky dějin, které v učebnicích často zůstávají opomíjené. Naopak ti, kdo očekávají akční scény či pikantní příběhy, by mohli být zklamáni. Mladý student liberecké techniky, pocházející z rodiny českých bratří, plní svou vojenskou povinnost. Život na sklonku 50. let 20. století je silně poznamenán komunistickou ideologií a ve vojenském prostředí je vše ještě více zpolitizováno. Pro mladíka, který se netají svými náboženskými názory, je zde život velmi těžký. V důstojném přežití v tomto prostředí mu pomáhá nejen víra, ale i podpora početné rodiny.
Vyprávění dějově navazuje na romány Kameloti a Na hraně. Čtenář nahlédne očima školáka a gymnazisty (nar. 1936) do Liberce padesátých let od obecné školy přes k tehdy začínající Vysoké škole strojní a textilní. Autor zprostředkovává klukovskou reflexi měnících se politických poměrů v čase libereckých trhů vystavujících jak „Budujeme osvobozené kraje“ a jak se ujímáme majetku vysídlených občanů německé národnosti. Vypovídá o početné rodině kazatele Jednoty českobratrské (dnes Církve bratrské), který pro zdravotní postižení je zaměstnán vydavatelstvím Česká biblická práce jako koportér. Na hraně se všichni ocitají při zhoršení otcova zdraví do té míry, že rodinu živí jen matka kancelářskou prací.
Autor se brzy emancipuje zkušenostmi v několika krátkodobých zaměstnáních, pak hledáním výdělků, provozováním chudobou omezených sportů, posléze v činnosti mezi výsadkáři a letci aeroklubu libereckého Svazarmu. „Na tahu“ je příběh jedné křesťanské neposlušnosti a neskladnosti pod Trestním zákonem č. 140 sb. z 29. listopadu 1962. Dosud uniká „spravedlnosti“ souběhem následujících zločinů: Maření dozoru nad církvemi, Nedovolené podnikání, Ohrožováním devizového hospodářství, Krácením daně. Dále dovozem a šířením zakázané literatury a tiskovin v množství větším než malém, organizátorství: V letech 1969 až 1989 osnoval nežádoucí společná setkání a pobyty křesťanů z obou stran t. zv. železné opony (Drittlandbegegnung). Činil tak na dvou svých samotách, ročně v počtu dvou až tří set osob, přičemž nezřídka prohnaně obcházel kontrolu a evidenci devizových cizinců pasovým úřadem.
Bilanční postila lodníka, písmáka, pastýře, zapáleného kazatele a debatéra, v jehož blízkosti mnozí nacházeli nové světlo. Kázání meditačně ponořená do Kralické bible a otevřená nouzím i scestím dnešních křesťanů i jejich souputníků. Samuel Hejzlar se narodil v Děčíně jako nejmladší dítě otci Samuelovi a mamince Daniele. Měl starší sestry Galku a Míšu. Nejdříve bydleli v Janských Lázních, a když bylo Samovi sedm, přestěhovali se do rozbořené chalupy v Luhu u Čími. Sam zde prožil nevšední dětství, na vodních lyžích za motorákem, s lopatou v ruce u míchačky a mezi německými křesťany, kteří se zde tajně scházeli.
Po dobříšském gymnáziu vystudoval Samuel zemědělskou fakultu a po ní se ještě před revolucí rozhodl jít studovat teologii. Po vojně ho čekalo osudové setkání s Martou ze slováckého Rohatce, s kterou vytvořili úžasný a nerozlučný pár. Mají spolu tři děti. Sam rád vypravoval, jak vezl po strakonické Martu k porodu svým žlutým espacem, překračoval všechny rychlostní příkazy, až narazil na policejní hlídku, kterou přesvědčil, aby zapnula majáky a k Apolináři pak jeli s policejní eskortou. Sam byl farář, který dokázal vzít do ruky tužku i kladivo. Dokázal slovem pohladit, ale také pořádně seknout. Přestože to byl člověk praktický, tak to byl člověk především hluboký. Jeho kázání byla úžasná.
Sam byl svérázný, hodně citlivý, ne vždy taktní; když se mu něco nelíbilo, dokázal nám pořádně vyčinit. Byl prostě nepřehlédnutelný a vždy mu šlo především o sbor. Jeho víra byla radostná, plná důvěry v Boží lásku, opravdová, hledající, nakažlivá a zapalující. Sam prožil život napínavý, dobrodružný a naplněný. Budeš nám chybět, Same. Tvůj krásný zpěv, úsměv, povídání, kázání, vtipkování i tvoje praktická pomoc. Díky Same, že jsi poslechl Boží povolání ke službě a že jsi měl odvahu vkročit na náročnou dráhu kazatele. Díky za obohacení, které jsme skrze tebe mohli přijmout. Často se nás ve tvém kázání, vypravování či zpěvu dotýkal Pán Bůh a proměňoval naše srdce i postoje. Teď už má pro tebe náš Pán jiné úkoly a já doufám, že kromě zpívání s anděly mezi ně bude patřit i vítání tvých oveček na druhém břehu, kam se za tebou dříve či později všichni vypravíme. Milý Same, i ve chvílích nejtěžších jsi dokázal myslet na ostatní. A i když tvá cesta lásky tady skončila, umožnil jsi ostatním po ní kráčet dál. Připravil jsi pro nás neuvěřitelné překvapení.
Obsahuje díly o tom, jak rodina a sbor čelili perzekuci i obtížím. Příběh vychází z vyprávění, deníků a dopisů lidí, s nimiž se autor setkával. Úvahy o tom, kde končí vzpomínky a začíná interpretace, přinášejí čtenáři zásadní reflexi o historickém zdroji a autenticitě výpovědi. Tato kniha je také svědectvím o tom, jak silně formuje víra a služba jednotlivce a jeho komunity, i když byly činnosti často pod drobnohledem systému.
Na závěr přináší vzpomínky a kázání Samuela Hejzlara, jeho misijní i kazatelskou činnost a vliv na dobříšský sbor i širší regionální komunitu.
Historické a duchovní kontext, do kterého zapadá životopis
- Vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 a Protestantský patent z roku 1861, které zlepšily postavení evangelíků.
- Duševní a praktické působení Samuela Hejzlara ve sboru a jeho schopnost budovat společenství, skládané z rodiny a sborových spolupracovníků.
- Setkávání mládeže východního a západního Německa a jejich dopad na vztahy mezi církvemi v období normalizace.
Osobní vzpomínky a rodinné dědictví
Jako kazatel a člověk, který dokázal vzít do ruky tužku i kladivo, byl Samuel výrazně technicky zručný a zároveň duchovně hluboký. Jeho víra byla jasná a vyznavačská, zaměřená ke Kristu, a měl dar vytvářet společenství, do něhož se naplno vkládal nejen on sám, ale i celá jeho rodina. Jeho kázání byla úžasná a jeho popis světa plný empatie pro lidi naplnil sbor i širší komunitu.
Ve vzpomínkách autor zprostředkovává nejen cestu chápání církevních otázek, ale i historické souvislosti jako období komunistického režimu a jeho vliv na církevní život. Příběh zahrnuje i důležité momenty z dětství a období studií, kdy se rodina často potýkala s omezeními a nejasnostmi, co se týče dvoustranné komunikace s církevními institucemi a veřejnou sférou.
Klíčové postřehy a témata knihy
- Vliv rodinné víry na formování duchovního života dítěte a mladého člověka.
- Napjatý vztah mezi osobní vzpomínkou a historickou interpretací a otázka, kde končí vzpomínky a začíná interpretace.
- Praktická část života kazatele: renovace a budování sborového a rodinného zázemí, organizace setkání a misijní činnost.