Editor souhlasí s dalším šířením. je sv. Promluvy sv. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Apoštolát P. kázání sv. faráře arského. Ale vlastně není divu. a zamyšlení. přesto musíme přiznat, že mají co říci i lidem 21. století. Do této sbírky jsme zařadili tematicky různorodá kázání. která se dotýkají posledních věcí člověka (smrt, soud, nebe, peklo). vést k přehnanému skrupulantství (nezdravému sebeobviňování se). brát věci víry na lehkou váhu. oblíbeným tématům. a nejúčinnější pro formování posluchačů.
o. 1. nebeské slávy. o farizeovi a celníkovi, kteří přišli do chrámu, aby se modlili. lidé - krutý, nespravedlivý - tak jako i tento celník. „Bože, buď milostiv mně hříšnému“ (srv. Modlitba farizeje je plná nadutosti a pýchy. vyjmenované zásluhy pyšného farizeje. ponižuje, bude povýšen.“
V tomto případě Kristus nezná výjimky. jiných míst Písma svatého, např. tě hrůza, kterou šíříš, opovážlivost tvého srdce. zmocnil ses vysokého pahorku. strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův“ (Jer 49,16). 15,33). nedojdete do nebe. ctnost. se líbit Bohu a nepřinesou nám zásluhy pro život věčný. po prvotním hříchu křest a po těžkém hříchu svátost pokání? potřebujeme pokoru. křtu, nezískáme život věčný. Sv. že pokora. ní všechny vaše ostatní ctnosti budou ničím. některé matky přiváděly své děti za Ježíšem, aby jim požehnal. je nechtěli ke Spasiteli pustit. Potom je bral do náručí a žehnal jim. s dětmi? a v duchu upřímní. Tato pěkná ctnost způsobila, jak říká sv. Věčný Otec se zalíbením shlédl na nejsvětější Pannu Marii. její pokora. pokorných. odhalil jim svá tajemství, a nyní už tak nečiní. byli pokorní, zatímco dnešní lidé mají srdce plné pýchy a ješitnosti. prostotou a pokorou srdce. Sv. své milosti. chudí duchem, protože jejich je nebeské království.“ Sv. že těmito lidmi chudými duchem jsou lidé pokorní. Tato ctnost způsobí, že se staneme milí nejen Bohu, ale i lidem. člověka všichni milují a každý rád přebývá v jeho společnosti. děti tak oblíbené, když ne pro svou pokoru a prostotu? skrýt svou osobu před zrakem světa. Vidíme to na příkladu sv. kterého, jak píše sv. Jeroným, si vážili císařové, králové i knížata. nekonečné davy lidí. chtěl žít v zapomnění, nikomu neznámý. různým milostem a zdraví lidé obrací právě na něj. odměnu, protože mě lidé považují za někoho většího.“ Sv. úcty. záměr uskutečnit. A skutečně po sedm dní nic nejedl, až ho konečně přestali hlídat. cvičením. Uvědomil si, že teprve teď začal skutečně sloužit Bohu. je pravdivá pokora a pohrdání sebou samým. svatých! vždy chtějí být na posledním místě, každého respektují a ocení. Dále je pokora základem všech ostatních ctností. a spasit svou duši, ten musí v celé šíři praktikovat tuto ctnost. závan větru. Bratři! pokoře, protože ví, že ji může podlomit, kdy se mu zachce. prvním pokušení upadnete. V životopise sv. Tak postupoval sv. vrhal na kolena a zlý duch utíkal. Bohužel, jak vzácně se objevuje. slovech a na nesmělém vyjadřování o sobě. Za sv. Serafima. Zdálo by se, že ten poustevník je skutečně pokorný. Sv. bezúčelně pobíhal z místa na místo. a odešel, čímž jasně dokázal, že jeho pokora byla předstír hopped. obyčejné napomenutí vyvede z rovnováhy a podněcuje tě k hněvu!? Na tomto příkladě můžeme vidět, jak vzácná je pravdivá pokora. zbožné činy - všechno by vrátili, od všeho by se odloučili. a znechuceni, nařknou bližního z nespravedlnosti, začínají pomlouvat. Na čem je založena pokora? o pokoře vnitřní a vnější. 4) Nemluvit o sobě ani zle, ani dobře. kteří o sobě často mluví špatně, aby je ostatní chválili. pokora. pokud to dovoluje svědomí. Což se často nemýlíme? o nedostatku pokory. Po vzoru krále Davida (srv. jsme se dopustili činu hodného napomenutí. případech utíkají ke lžím a výmluvám. se především, jestli tím neutrpí chvála Boží. sv. Marina. Na čem spočívá vnitřní pokora? a být hluboce přesvědčeni, že podle učení Ježíše Krista (srv. Ježíše správně říci (srv. to není proti našemu svědomí. Bohu a lidem. Pozastavte se nyní nad tím, zda máte tuto ctnost. království nebeského. Sv. nachází, svolává na to místo kvůli své nehodnosti Boží kletbu. do Boží blízkosti? a neodříkávali byste ji při oblékání nebo při práci. svaté! zbožnosti či lásky k Bohu. o uzdravení a před zraky všech padla na kolena před Ježíšem (srv. Kristovy nohy (srv. Lk 7,38). božským mistrem na zem, aby se jenom dotkla lemu jeho šatů. pokoru sv. nesváděli byste také vinu na jiné! svaté vytržení! Sv. o odpuštění. kámen. „Běda nám nešťastným! jejich cela po smrti zatopena nebo dána napospas zvěři. Sv. horších hříchů? Jestliže křesťan zná dobře sebe sama, musí být pokorný. 1. vniveč - bude se pyšně nafukovat v jeho přítomnosti? spravedlivý a jeho prozřetelnost všechno moudře řídí - my jsme nic. světe? V životopise sv. a jen se jí zeptal, zda je Bůh na nebi. se vrháš do věčného ohně?“ zeptal se Pafnucius. velká hříšnice; nejsi hodna vyslovit jméno dobrého Boha. každý den a každou noc se slzami a nářkem kajícnice - sv. tuto jedinou modlitbu. 2. „Když pomyslím,“ říká sv. obávat vlastního pokoření? se měl naparovat? 3. na svět, k nicotě směřujeme - jenom ruka Všemohoucího nás pozvedá. urvaný silným větrem. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí“ (Job 14,1-2). podle své vůle, a my tak nemáme žádný důvod být chváleni. svého vykoupení, sám od sebe nepřináší nic kromě hříchu a lži. silami se může jenom zatratit. Sv. a sláva nebeská. s Božím milosrdenstvím a s nekonečnými zásluhami Ježíše Krista. Adama zasluhujeme peklo. jenom od něho. Cvičme se v pokoře vždy, kdy k tomu máme příležitost. s ní obdržíme všechny ostatní ctnosti. nám jistě odpustí, jestliže budeme pokorní. že jednou budeme vidět Boha. je nebeské království. 2. Sv. a chtěl ho vyzkoušet. věčného?“ Ježíš odpověděl: „Co je napsáno v Zákoně? samaritánovi. Oloupili ho, těžce poranili, utekli a zanechali ho polomrtvého. Zrovna tak se zachoval i levita, který tudy procházel. projížděl Samaritán a všiml si smrtelně raněného. přivezl do hospody a tam se o něj staral. Ježíš řekl: „Jdi i ty a jednej podobně“ (srv. bližnímu. Taková láska nám zajistí věčnou spásu. v srdci mít lásku k bližnímu. Božími dětmi: „Každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. nepoznal Boha, protože Bůh je láska“ (1J 4,7-8). k Bohu. jeho naplnění pak záleží zachovávání jiných přikázání. Sv. falešného svědectví. (srv. vyjadřuje sv. Jan. podmínkou, že se budeme mít vzájemně rádi (srv. je Ježíš Kristus, který nás vykoupil svým utrpením a svým křížem. pravdy vyjadřuje sv. Pavel ve svém listě Efesanům (srv. 1. bratry. 2. týká těla, dobrého jména i dober duchovních. my sami dokonce z tohoto důvodu měli utrpět. soužití s bližními. Sv. (srv. Řím 12,15). hanění a zlořečení. víme o pomluvaných osobách. a domácí a chránit je před pohoršením. duši - svou i těch, kteří jsou jim svěřeni do péče. andělů, předurčené k nebeské slávě. Sv. než by ztratil jedinou duši. s velkou úctou sbírali kapky jeho nejsvětější Krve. Sv. těm, kdo je pronásledují a rouhají se. časy! Teď křesťané milují, ale sebe a své pohodlí. tolerují. a láska k bližnímu. a povahy. Milovaní! Poslyšte, co říká sv. zlatým prstenem a v nádherném oděvu. z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?“ (Jk 2,2-4). Sv. před těmi, kteří nás podporují a v ničem nám neodporují. Kdo jedná opačně, směřuje k zatracení. Mstiví! v srdci živit nenávist. milují. Ubožák se mohl sotva pohnout. mu všechnu potřebnou pomoc. se ho zeptal, jestli by tu s ním v samotě nechtěl zůstat. jakou mám radost,“ odpověděl ubožák. i sebe. Rád mu přenechal ty nejlepší kousky. svého dobrodince podezřívat a naříkal, že ho špatně živí. dobrodinci. Poustevník trpěl pokojně, nic nenamítal. mu dobrodiní. Prosil tedy poustevníka o odpuštění. opanovala netrpělivost a nenávist. s tebou vydržet. Odveď mě tam, kde jsi mě našel. starat lépe. a prosil jej o nějaké lepší jídlo pro kulhavého. přislíbil, že mu každý den dá něco lepšího ze svého stolu. po nějaký čas spokojený. dělat trpké výčitky: „Jsi pokrytec! říkal poustevník, „křivdíš mi těmito výčitkami. a nic neberu z toho, co mi pro tebe přinesou. tvé vysvětlení,“ odpověděl žebrák. poustevníkovi, aby jej udeřil. až upadl na zem. jej dusit. roky, i když stále musel poslouchat spoustu výčitek. aby přebýval společně s ním. straně se obával, že déle už s ním nevydrží, že ztratí trpělivost. se s tímto trápením poradit za sv. Bohu. pouze poznat Boží vůli. Když přišel za sv. „Ach, synu, vím, co tě potkalo a proč mě hledáš. sv. se kterou bude obklopovat nešťastného mrzáka. se znovu sv. že už to déle nevydržím.“ „Synu,“ řekl sv. trpělivost? přejí nejvíce zla? nečiní nic zlého. se nedívá na chyby nepřátel, ale jedině na Boha? ubožáka ve svém domě. samému. Svojí trpělivostí ukaž, že jsi žákem Boha trpícího. odznakem křesťana je trpělivost a láska. Poustevník teď jasně pochopil, co po něm Bůh vyžaduje. se za něj modlil. ubožáka, který se pod vlivem milosti Boží napravil. strany osob rozdílné povahy. přerušit všechny kontakty! kvůli nedostatku trpělivosti. spásy, jestliže nebudete mít lásku. a nikdy nebudete na Boha patřit v nebi. kvůli nim nemůžu soustředit.“ Co to povídáš, nešťastný člověče? tě, děkují ti za dobrodiní a jsou ti milí. obětí. milovat, nechceš se na něho dívat, vyhýbáš se jeho společnosti. Sv. Kor 13,3). jim za zlo dobrem. Sv. oddanému příteli. tvrdě odsoudí, pomluví a bude na něm vidět samé zlo. konají různé přestupky, že není možné o nich smýšlet jinak. Žil kdysi na poušti po dlouhá léta spravedlivý muž Simeon. vnuknutí opustil svou samotu a vrátil se do světa. vyháněl ďábla z posedlých, uzdravoval nemocné. bláznem a podvodníkem. výroky. oním, protože má neupřímnou povahu. oni jsou světci a bezchybní. Jak často se lidé, kteří nemají v srdci lásku, stanou zaslepenými. Nikdo z pokrytců, kteří v srdci nosí nenávist, nepřijde do nebe! hodině smrti velkou radost a byl úplně pokojný. si z něho zlý duch netropí žerty. „že u mě nebyly vidět neobyčejné věci. zle. to ctnost! Poslouchejte, drazí! učené i prosté? vám nějakou službu nebo vás předběhl v nějakém zájmu. Nešťastní lidé! se vás Bůh štítí; jednou vás opustí a bídně zahynete. člověk. hříšníky. smrtí? Přiměla je k tomu láska k nepřátelům! i to, že sv. lidem; vláčeli ho tam koňmi a pak ho zanechali napůl mrtvého. Kdo má rád bližního, ten mu nikdy nedá pohoršení. bližnímu se pak projevuje skutky navenek. od založení světa“ (Mt 25,34). Sv. vlastní oblečení. co máš, chudým a budeš mít poklad v nebi. Tentýž sv. víru! Když sv. přátelům. celé své jmění. nic, protože jsi nedal sebe sama, jak to udělal sv. Nakonec vám říkám: láska je nejkrásnější z ctností. nepřátelům, nikoho nedovoluje nenávidět a pro každého chce dobro. 3. Sv. by miloval Boha, protože on je nekonečně dokonalý a hodný lásky. přitáhl. štěstí na zemi a dosáhneme slávy v nebi. že je svědkem našich činů a utrpení. po celou věčnost. poustevníky, v bolestech nemocné. s hlubokým přesvědčením, že dostaneme věčnou odměnu. Dobro. milovali ho, sloužili mu a poslouchali ho. tíhnout k Bohu jako k Nejvyššímu Dobru. Drazí bratři! s čistým úmyslem líbit se Bohu; dokonce ani svatí v nebi to nechápou! životopise sv. Augustina čteme, že psal jednou list sv. v nebi. poledního slunce a příjemnou vůní. Sv. div nezemřel radostí a štěstím. „Drahý Augustine! v nebi. popsal štěstí svatých? pochopit nejnižší stupeň nebeské slávy. co královně ze Sáby. něm už mnoho slyšela. co sama viděla. Sv. upadala při tom do extáze. dozvědět, co jí Bůh ukázal. lidskými pojmy. dobra, která nám jsou přislíbena skrze ctnost naděje! pokrytý vředy. příbytků. proti Bohu a říkala: „Pohleď, jak ti Bůh odplácí za tvoji věrnost. řekl, že Bůh bude jeho spása a odměna. Hle, jak vypadá pravá naděje. nezhasne, i kdyby Bůh na nás seslal největší těžkosti. utrpení hříchům. vkládá do Boha. smutcích a nemocech! Zeptáte se mě, co to znamená mít naději. dobrech, která nás mohou zcela uspokojit. že skrze utrpení si zaslouží odpuštění hříchů a jednou věčné štěstí. otce. nám při tom vždy svou pomoc. toho, kdo v něho vložil naději (srv. Iz 19,15). toho, kdo do Pána vkládá naději (srv. Jer 17,5.7). zkroušeností navrací. nás znovu do svátečních šatů milosti posvěcující. se jen upřímně navrátíme. jak šarlat, stane se krásnou a bělostnou jak sníh. i kdyby měl dokonce učinit zázrak. lid manou, která každodenně před východem slunce padala z nebe. času také jejich oděv nepodlehl zkáze. nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. o mnoho cennější? se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. tím spíše vás, malověrní? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. A aby nás ještě více povzbudil k naději, nazývá se naším otcem. 20,17). Ať nás v té chvílí těší a podpírá naděje na nebe. Když byl sv. neztrácel odvahu! víru. Sv. nezalekl žádného pronásledování. z Božího dopuštění. Boží. Modlil se za své pomlouvače. pohrdat nebo budeme jiným způsobem zkoušeni, neklesejme na duchu. že jsme učedníky Krista Pána, který byl znevažován a pronásledován. a smutku nezapomínejme na Boha. Ze sv. Jeden kněz kázal v nemocnici nemocným, bylo to kázání o utrpení. jim, jak velmi se líbí Bohu, když křesťané pokojně snáší svůj kříž. promluvu slyšel člověk, který byl nemocný už mnoho let. Kněz se zeptal, co se stalo, zda mu někdo nějak neukřivdil. kněz. kvůli své netrpělivosti. je přímou cestou bez bloudění zvalo do nebe. on mi vše vynahradí na věčnosti. proklínají. odměny. Sv. bude tvou odměnou. Sv. Matce! a pozemské potřeby. zatížené hříchy, když nás pohlcuje falešný stud a bojíme se zpovědi. Sv. pobožnosti. jim zásluhy plynoucí z této zbožné praxe. a začala se ho modlit. v něm nenacházela zalíbení. těžké výčitky svědomí. je nejlepším lékem na nemoci duší. všiml a rozpoznal v tom zázrak milosti Boží. rozdělila svůj majetek mezi chudáky a věnovala se tvrdému pokání. světu. všechno dělat ke chvále Boží. na samého Boha. nás u Boha nemine. Sv. u Boha. tak těla. dětem zkazil spaní, přece však nakonec vstane a vyplní jeho prosbu. tak z lásky, ale aby se ho zbavil. a otevře se vám. Konečně ať je naše naděje všeobecná, tzn. potřebě. během pozemského života vyléčil mnoho nemocných. k Boží oslavě a ke spáse naší duše, jistě je obdržíme. si tak věčnou odměnu. do rozpálené pece. mohli procházet po rozpálené peci jako po krásném sadu. a pokušeních vkládejme naději v Ježíše Krista, tehdy nepodlehneme. pomocí z nich povstaneme! na Boha. bez vlastní viny. Můžeme každou chvíli zemřít, neznáme dne ani hodiny. měli bát zoufalství, protože zoufalství je nejtěžším hříchem. navraťme k Bohu a on nám své odpuštění neodmítne. nekonečné. s obří horou. Boha jistě nalezl. dostal by je zrovna tak jako sv. Víte, proč lidé tak dlouho vězí v hříších a bojí se zpovídat? toho je pýcha. bychom tolik času, než přijdeme ke svaté zpovědi. se vyhýbali zoufalství. pro sbírání zásluh pro život věčný. 4. Jestliže chceš dokonale sloužit Bohu, nestačí v něho jen věřit! se stávají milými Bohu. Víra je ke spáse potřebná. životě nebude přece žádných tajemství. abychom došli do věčného ž...
Editor souhlasí s dalším šířením. naši stanu www.fatym.com. sv. Promluvy sv. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. vybrána další kázání sv. faráře z Arsu, tentokrát převážně o svaté zpovědi. a obsahem Vianneovy řeči. Takováto kázání už dnes neslyšíme. myšlenky, které předkládal tento světec svým posluchačům. kázání mohou některým odhalit i jiný pohled na hodnoty křesťanského života. Boží, a proto často připomínal hrozbu zavržení a svérázně varoval před hříchem. pravdám, jsou svědectvím doznívajícího stylu barokního kázání. pastýře, kterému jde o záchranu každého člověka. a které pokládal za nejúčinnější pro proměnu srdcí svých posluchačů. ve které žijeme, je také poznamenána nedostatkem bázně Boží. tak, jak jsou zaznamenána např. v této sbírce. hledali nové cesty k hlásání neměnných pravd katolické víry. vzbuzení jejich osobní horlivosti, pokory a touhy po spáse všech duší. a znechuceni. tolik nemluví, dnes to není moderní. to není okrajová záležitost. lásky k Pánu Bohu a k našim bližním, a to skrze svatou zpověď. o. 1. ale umřete ve svém hříchu. tak na svět jako děti prokletí! Mnohem větší hanbou však je v hříchu žít. A vrcholem neštěstí je v hříchu zemřít. Dědičnému hříchu nemůžeme uniknout. povstat. Proč setrváváme v hříchu, který nás vede k věčnému neštěstí?! hledat, ale nenajde a zemře v hříchu. a jejich srdce i úmysly jsou slepé a samy sebe hubí. se bojí hříchu - jak bych mohl o takové smrti říci, že je neštěstím? kterou On přichystal svým milovaným dětem. připravuje o tak velká dobra a svolává na sebe strašné neštěstí. vážně výčitky svědomí a nechtějí následovat pěkné příklady. Bůh je přijme k sobě v každém okamžiku, když se k němu navrátí. už nyní pro ně ďábel chystá místo v pekle. Písmo svaté nám na mnoha místech připomíná, abychom se obrátili co nejdříve. U evangelisty Jana čteme: „Choďte, dokud je světlo, aby vás temnota nepřekvapila. Kdo chodí v temnotách, neví, kam jde“ (srv. Jn 12, 35). (Mk 13,33). Ježíš Kristus nám připomíná, že smrt přijde jako zloděj. 24,44). 24,27). Dnes je člověk plný života a zdraví. nápadů a zítra budou lidé oplakávat jeho smrt. byl jeho poslední cíl, zemřel v zaslepenosti. byla jeho smrt. jeho bohem; chtěl je počítat, ale neměl na to už tolik sil. ruku a tak zemřel. ho ke zkroušenosti. Vyprávění o pannách moudrých a pošetilých obsahuje tutéž výstrahu. odpovědět na Boží hlas. odkládají na později, kteří nekonají dobré skutky. A náhle je tu smrt. Kristus je zve před soud, aby složili účet ze svého života. nemají ani milost Boží, aby se vyzpovídali. odpovídá, že je nezná a zamyká před nimi bránu, čili je vrací do pekla. Možná, že i ty mezi ně patříš. duši? Co zlého ti udělala, že ji chceš na věky uvést do neštěstí? slepý a nemoudrý dokáže být člověk! pohled nebo nemravný dotyk, za kousek země či sklenku pálenky. krásná, jak málo si tě lidé cení! nebe. požehnání (srv. Gn 27,35). ženě (Sd 4). ani zatvrzelému hříšníkovi. v hodině smrti, se velmi mýlí. milosti. zdraví. Uzdravíš se, ale nenapravíš. Vynecháváš i velikonoční zpověď. zemřeš bez pokání a půjdeš do pekla. Čím déle to někdo odkládá, tím je pro něj těžší se napravit. že jste dokonce plakali. srdce znecitlivěla, je vidět, že Boha postupně opouštíte. míra hříchu, neodvolatelně nastupuje Boží trest. Můžete říci, že mnoho lidí se obrátilo teprve v hodině smrti. neznal. Hned, jak ho poznal, v něho uvěřil. setrvávalo v hříchu, a přesto se obrátili. nepřepočítal; skutečně mnoho lidí litovalo, ale ne všichni se obrátili. může být Saul, který byl zatracen, přestože litoval (srv. 1 Sam 15,24-30). Jidáš také litoval, odevzdal peníze... a oběsil se (srv. Mt 27,3). zatraceni. možnost povstat vlastní silou. II. Představme si hříšníka na smrtelném loži. zpověď a otevřít tajemství svého srdce, ve kterém jsou tak hrozné propasti... ostrým trním, takže kajícník sám neví, kde začít a kde skončit... mysli rychle odchází, bylo by třeba se napravit a usmířit se s Bohem. nemocech. Zdá se mu, že i tentokrát Boha obelstí. vzbudit upřímný žal, ale vidí, že umírajícímu už mnoho nezbývá. ho spravedlivý Bůh opouští a trestá ho tak za zmařené milosti. a obrácení. žerty říkajíc, že pro něj smrtí všechno skončí. bavil se a tančil. zemřít. za promarněný život. přítomní jsou nějak sklíčeni, hledí na nemocného se smutkem. pootevře hasnoucí oči, ukazuje strach, který děsí ty, kdo ho obklopují. to nechtějí sledovat. žil. své obrácení „na později“. že musí umřít a jít do zatracení? Vidíš, jak dokonávajícímu vstávají hrůzou na hlavě? děs a strach. Pro něj už všechno skončilo, blíží se smrt a zavržení. i ty, dcerko a sestro, odtrhni se na chvíli od té muziky a tance. se, co se s tebou také jednou stane. zoufalstvím? Vidíš ty strašné křeče? A kampak půjde? Zajisté - jejím příbytkem bude peklo. na kolena a modlí se k Bohu, aby se nad touto ubohou duší slitoval. tak, jako kdyby se nikdy neměla rozloučit se zemí? ona neznala, o němž ani nepřemýšlela. Jak to? hříchy? Vždyť celý její život byl koloběhem smilstva. s anděly a s Ježíšem Kristem, který je čistota sama? místo v pekle! hříchů a morální hniloby? kteří ji uchvátili, protože právě jim po celý život sloužila. svého Tvůrce a Spasitele.“ Ale kde jsou důkazy její lásky k Bohu? zbožně modlila? Nebo se dobře zpovídala a přijímala svaté přijímání? ani ve velikonočním období nepřistupovala ke svátostem. se o ni hlásí zlý duch, protože jemu patří už dlouho. peníze a prostředky k pomstě. tužeb. Proč jí mluvit o nebi, které nechtěla?! minulost, hroznou přítomnost i budoucnost. a upadá v úděs, jaký není možno popsat. Teď už je těžké mluvit o zpovědi. hříšníka. chvíli naději v Krista s trnovou korunou na hlavě. strojila, aby se líbila světu. v rukou lakomce? Ó Bože, jak velmi ho děsí ten obraz! má objevit v rukou smilníka... Ne, zatvrzelému hříšníkovi nic nepomůže. hřeby na kříž. Pro něj všechno skončilo. Jeho zavržení už brzy nadejde. Což se musí umírat a hynout navěky, když je tolik prostředků ke spáse? Bože, jaké zoufalství bude navěky sžírat křesťana v pekle. sil ze sebe dostává slova díků: „Loučím se s vámi, otče a matko. vypustil duši. A on, zdá se, ještě říká: „Běda mi, jsem zavržený. ztrácí. ztratil kvůli drobnostem! se namáhal; jsem ztracen. Loučím se s tebou, svatá Panno, Matko nejmilejší! Kdybych vzýval tvou pomoc, jistě bych nalezl odpuštění. Ježíši Kriste, Synu Boží, který jsi tolik vytrpěl pro mé vykoupení. vlastní vinou. která jsem mohl zachovávat. Loučím se s tebou, můj duchovní pastýři! jsem tebou i tvou horlivostí. nechtěl slyšet. Pro mě je už všechno ztracené! Ztracený Bůh, ztracené štěstí! pláč a nářek. Skončila pro mě už veškerá naděje!... pokání, nechtěl se obrátit a žil jsem v hříchu. budu mít čas se s Tebou usmířit. Jednou byl sv. Jeroným pozván k umírajícímu. zeptal se na jeho příčiny. vyřkl tato slova, hned zemřel. obrácení odkládá na hodinu smrti. sebou a byli přesvědčení, že se obrátí; kolik takových strhl ďábel do pekla? na nápravu? unikali před hříchem. 2. aby byly smazány vaše hříchy. Sv. apoštol Petr vyčítá Židům jejich nevděčnost vůči Ježíši Kristu. Mnoho křesťanů Krista rovněž zapřelo, protože ho těžce znevážili svými hříchy. Jaký jim tedy zbývá prostředek k řešení? Pokání a upřímné obrácení. pro svět a pro zlého ducha, ať začne žít život pro Boha a pro věčné štěstí. V dnešním kázání vám chci říci, jak nutné je dělat pokání za spáchané hříchy. I. uskutečněné hříchy. Pouze pokání může zadostiučinit spravedlnosti Boží. potrestá ten, proti kterému jsme hřešili. Pán Ježíš říká, že bez pokání všichni zahyneme (srv. Lk 13,3-5). hříchu se smysly staví proti rozumu. duši, musíme je držet na uzdě. se duchovně umrtvovat. litovat a dělat pokání. tak tvrdě, že se slabostí sotva držel na nohách. poklesek, slzami zaléval své lože. Stejně tak postupoval sv. Proč cítíme k pokání odpor? Proč nelitujeme hříchů, které jsme spáchali? proti Bohu, ani nad tím, jak velké neštěstí budeme prožívat celou věčnost. na později, jako bychom byli pány času a milosti Boží. určité míry. Milosrdenství Boží vůči hříšníkovi má své pevné jisté hranice. opustí, jak to sám říká skrze ústa proroka Jeremiáše (srv. Jer 18,17). napravit všechna znevážení, která způsobil svatému místu. protože pokání nebylo upřímné. vyčerpalo. Totéž potkalo bezbožného Voltaira, d´Alemberta, Diderota, J. J. se ten hříšník k Pánu, od kterého nejednou přijal milosrdenství (srv. 9,13). připravil pro Mardochea (srv. Est 7,9). (srv. Dan 5,28). také nepočítali s tím, že budou ukamenováni (srv. Proč ve vás tyto příklady nebudí svatou bázeň? později? se poustevníky. II. Po hříchu je třeba dělat pokání v tomto nebo v budoucím životě. a umrtvovat. Mojžíš strávil postem a pokáním 40 dní. po stejnou dobu na poušti, nic nejedl a nepil. že náš život by měl plynout v slzách, pokání a umrtvování. Bez pokání je těžké si zachovat víru. nemocné a čtou jim zbožné knížky. knížky, které zpočátku nechtěli číst. praktiky, začali se oddávat zábavám a přišli o majetek. hněvu a zoufalství. Zabil je oba a nakonec sám spáchal sebevraždu. lásce. život křesťanský. Bohu, pak se musíme umrtvovat fyzicky i duchovně. Z Božího příkazu vyšel soudce Gedeon do boje s Midjanity. Pán rozkázal propustit domů žoldáky, kteří měli strach. 10 000 lidí. jako součást pochodu a ve stoje (srv. Sd 7,6). jak málo lidí půjde do nebe z důvodu malého umrtvování. sv. jména. kříž a následuje mě“ (Lk 9,23). milou v očích Božích a vede ji do nebe. A nejkrásnější ze ctností - čistota - rozkvétá v umrtvování. v postu a popelu. III. Umrtvování může být vnitřní a vnější. Jedno je vzpruhou pro druhé. špatné myšlenky. neskromné myšlenky a podrývají víru. naslouchání proklínání a pomluvám. co říkají a konají jiní. 3) Někdy je třeba něco odříci svému mlsnému jazyku. nebo zbytečně mnoho nebo mimo ustanovený čas. jídla uloží nějaký sebezápor. bližního v dobrém. v mlčení a zapomnění. Boží a užitek bližních. Evangelia ji dávají slovo jenom čtyřikrát. navštívení sv. na svatbě v Káni Galilejské, když chtěla pomoci ubohým novomanželům. Z tohoto důvodu je tak pečlivě střeženo mlčení řeholních společenství. Sv. apoštol Jakub nazývá dokonalým člověka, který nehřeší jazykem. (Jk 3,2). 5) Musíme se umrtvovat i v odpočinku, abychom neupadli do lenosti. Lidé by se také měli umrtvovat vnitřně. nebo nebezpečnými tématy, která by nám mohla podsunout špatné myšlenky a touhy. Zde zlý duch nastražuje na lidi nejvíce osidel. těkání ponižuje člověka, odvádí ho od důležitých myšlenek. Musíme také umrtvovat svůj rozum a chránit se před kritizováním pravd víry. Konečně umrtvujme i svou vůli a podřizujme ji nařízením představených. mají mnoho chyb. Ten, kdo se neumrtvuje, např. Pánu Bohu. jeho a životem Ježíše Krista. svůj život s naším a nenajde tam nejmenší podobnost? Pouze slzy a pokání mohou naplnit naše srdce útěchou v hodině smrti. kvůli nim mohl sv. Jeroným umírat a říkat: „Čeho se bojíš, duše má? jsi Bohu a plnila jsi jeho vůli. Doufej, že se Pán nad tebou slituje.“ Sv. chvíli těžkým pokáním. mu: „Otče, cítím se tak šťastný, že jsem strávil život v slzách a v pokání. Dobrý Bůh mi za to přislíbil nebeské království. již setkat se svým Bohem, kterého jsem se snažil věrně následovat. z nich sílu a odvahu do boje s ďáblem, světem a se zlými náklonnostmi. svým nemravným životem, ale díky sv. Pafnuciovi se obrátila. První křesťané se nebáli dělat pokání. ho dlouholetým tvrdým pokáním. špatném oděvu před brány kostela. sypán popel a předána žínice, kterou měli nosit po celý čas svého pokání. bylo vyprošeno Boží milosrdenství. je k horlivému pokání a povzbuzoval v nich naději. z kostela, tak jako kdysi Bůh vykázal z ráje Adama. své hříchy. Takovým pokáním procházeli v několika stupních. prosí věřící, kteří jdou do kostela, aby se za ně modlili. už jim bylo dovoleno vejít do kostela a vyslechnout kázání. museli odejít. Někteří dostali odpuštění teprve v hodině smrti. někdy i deset, dvacet let a dokonce i déle. až po císaře. Za příklad nám může posloužit císař Teodosius. sv. Když císař ten list přečetl, hořce zaplakal. svatyně a byl přesvědčen, že jeho slzy a pokání obměkčí srdce biskupa. že jsem zhřešil, ale i David hřešil a Bůh mu odpustil.“ A sv. se tváří k zemi a hořce oplakával svůj hřích. a záviděl svým dvořanům, že nejsou zbaveni tak velkého štěstí. pokorou. Klečel, s žalem se bil v prsa a oplakával své viny. ho neopouštělo až do konce života. životě. Vyberme si to, co je pro nás výhodnější. přijde smrt a my nebudeme vyrovnáni s tvrdou Boží spravedlností? nápravu na poslední chvíli! Drazí bratři. ve chvíli smrti naplní štěstím a radostí. trpělivě všechny smutky a neštěstí, jaké na nás Bůh sešle! na věčnosti. Amen. 3. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Ach! svatou radostí očekávali postní dobu! z tebe stalo! děti Boží. zatracení, jestliže ho promarníme. Znamená to tolik jako přejití. zpovědi a ke svatému přijímání, zda můžete být s touto přípravou spokojeni. Proč, křesťané, církev ustanovila postní dobu? nás to tak učí katechismus. a zemřít v něm bez pokání.“ Co k tomu řeknete? zpověď? zaskočí smrt. A co myslíš, příteli? Nezáleží ti vůbec na spáse? „Když budu zavržen, tak ne sám.“ Ubohá duše! dokonce ještě zvětší tvé utrpení. a nebudeš mít žádnou naději na to, že se z nich dostaneš! nepamatuješ na to, co zakusil Ježíš Kristus? Proč jsi, bratře, nevykonal společnou velikonoční zpověď? se mi.“ Ale jestli umřeš v tomto stavu, budeš zavržen. všechno končí? Věz, že věčnost je šťastná, nebo nešťastná! Cožpak není pravda, sestro, že ses vyhnula velikonoční zpovědi? jsi žila ve hříchu a po velikonocích také. Proč? uvržena do pekelného ohně. Uvidíme se, drahá sestro, uvidíme se někdy. jest. Uvidíme tvé slzy, tvé věčné zoufalství. oči od tak strašné pravdy a žijeme v bahnu hříchu? přijímání v čase velikonočním lidé lhostejní. jednou do roka, mohou být pokojní, nebo ne. tak těžká. Ale nemůžeme si nalhávat, že Boha lze odbýt čímkoliv. po ní mnoho lidí. se za příjemnostmi života, nepracovali jste na svém zdokonalení. nějakou historku. a už se vám zdá, že jste se s Bohem vyrovnali. není vidět ani stopa nápravy. Rok od roku děláte to samé! je pro mnohé předmětem výsměchu a žertu. svatokrádežné. II. že jsme dlouhý čas setrvávali ve stavu hříchu. snahu smířit se s Bohem a napravit křivdy co nejdříve. který je naším nejlepším přítelem. jim to církev nepřikazovala udělat každý rok. lhostejně, pouze ze zvyku. napravit. nebo dokonce příjemností, jak to často bývá. aby získal odpuštění. neděle a svátky byly pro mne dny zábav a rozpustilostí. Takové musí být rozpoložení křesťana, který se opravdu chce dostat z hříchu. a to ještě s nechutí, jdou ke zpovědi? ale že ostatní jim dali k pomluvám příležitost. bratra, pán sluhy a sluha pána. vina“ a o dvě minuty později se brání a svalují vinu na druhé. Takové je rozpoložení velké části těch, kteří se zpovídají jednou za rok. I kněz pozná, že je těžké dát jim rozhřešení. zpovědníkovi, méně surovému, který jim dá rozhřešení bez potíží. škodí tito zaslepení lidé. podmínky potřebné ke správnému přijetí této svátosti. bylo polovičaté, a proto jim musel dávat tisíce otázek. Zůstali při o...
