Z hlediska kalendáře je sv. Vavřinec klíčovým mezníkem, který signalizuje konec letního období a nástup podzimu. Přibližně kolem 10.8. končí psí dny i poslední vlna medardovského počasí, petrských dešťů. Od prvních dnů druhé srpnové dekády (11.8.) až po dny v polovině poslední dekády (25.8.) mluvíme o bartolomějském létu, které se dostavuje s pravděpodobností kolem 65 %.
Sv. Vavřinec je především patronem vinařů a jeho svátek je spojován s pranostikami o úrodě a kvalitě vína. Když o svatém Vavřinci slunce svítí, budem dobré víno míti; když slunce v den svátku pálí, slibuje hojnost vína dobrého, i když prší. Například pranostika z roku 1617 uvádí: „Na svatého Vavřince bude-li pěkný čas, přinese hojně vína dobrého, byť pak pršelo, neškodí nic, když tolika slunce jest.“
Vavřinec podle lidových přísloví určuje i jejich samotný ráz podzimu. „Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří.“ A další pranostiky upozorňují na vlivy počasí na vinice a úrodu hroznů. Kromě vína se svatý Vavřinec spojuje i s předpovědí sklizní dalších plodin, jako jsou brambory a řepa: „Na sv. Vavřince první jablko do hrnce“ (Litovelsko), „Na sv. Vavřinca s kobzolama do hrnca“ (Slezsko) a „Na svatého Vavřince, čtyři řepy do hrnce.“
Externí souvislosti souvisejí i s astronomickým jevem. Perseidy, lidově nazývané Vavřincovy slzy, představují meteorický roj, jehož největší aktivita bývá kolem noci z 12. na 13. srpna. Ohnivý „ohňostroj“ léta může inspirovat romantické přání pod padajícími hvězdami, které podle tradice plní zejména touhy na lásku a manželské štěstí. První zmínky o létajících či padajících hvězdách pocházejí z poloviny třetího století a vznikly v souvislosti s mučednictvím svatého Vavřince, který byl popravena 6. srpna 258 a jeho smrt byla zakončena 10. srpna 258.
Vavřinec se svým životem a historií znázorňuje také původ a šíření kultu. Narodil se kolem roku 230 a po příchodu do Říma z rodného Španělska se stal nejvyšším jáhnem papeže Sixta II. Po popravě papeže dostal úkol rozdělit majetek církve mezi chudé, avšak majetek rozdal a prohlásil, že největšími poklady církve jsou chudí, nemocní a trpící lidé. Císař Valerianus ho za to nechal upálit zaživa na železném roštu nad horkým uhlím; zemřel 10. srpna 258. Nad jeho hrobem se událo mnoho zázraků a v církevní tradici se svatý Vavřinec stal patronem knihovníků, archivářů, hasičů, kuchařů, hostinských, vinařů a dalších povolání.
Historické i lidové motivy se v regionálních zvycích promítají různě: červené jeřabiny na domy jako ochrana před ohněm a legendou o tom, že vojáci označovali dům, kde se Vavřinec skrýval. V období svátku zvoní, konají se poutě a na dveře, štíty či okna se vnáší věnce a ozdoby. Obrázky svatého Vavřince slouží jako ochrana hospodářství, a to často dodnes doprovázejí lidové obyčeje.
Slzy svatého Vavřince, tedy Perseidy, bývají pozorovatelné v jasné noci a při dobrém počasí připravují „veselé“ nebeské představení. V roce 2026 jsou nejvýraznější Maximální Perseid na noc z 12. na 13. srpna, což se kryje s novoluním a nabízí skvělé podmínky pro pozorování. Je to období, kdy lidé vyhlížejí padající hvězdy a zároveň dějinné odkaz ve spojení s Vavřincovou postavou a jejím významem pro zemědělství a víno.
Podle pranostik se kolem svátku sv. Vavřince začínají teploty klesat a léto pomalu končí. Z hlediska tradic a folkloru tak svatý Vavřinec funguje jako signál změny ročních období a ovlivňuje i praktické kroky vinařů, zahradníků a hospodářů.
V závěru lze říci, že svatý Vavřinec je bohatý na symboliku: je patron vinařů, ochránce před ohněm a nositelem pranostik o úrodě a počasí. Jeho svátek a doprovodné skutečnosti, jako je Vavřincovy slzy, propojují astronomii, přírodu a lidovou kulturu do jednoho významného mezníku roku.
