Jezuité, oficiálním názvem Tovaryšstvo Ježíšovo, jsou katolický řád založený Ignácem z Loyoly. Zakladatel byl baskický šlechtic, původně voják, který po zranění v Pamploně prožil hlubokou duchovní proměnu. Založení jezuitů sv. Ignácem z Loyoly v roce 1540 odstartovalo cestu služby, vzdělávání a hledání spravedlnosti. Naší silou je individuální doprovázení na cestě duchovního růstu, inspirované Ignácovými „Duchovními cvičeními“. Řád se stal hlavním nástrojem katolické reformy a učil se spolupracovat s papežskou stolicí v boji proti reformovaným náboženstvím.
Již od počátku bylo hlavní náplní jezuitů vzdělávání a misijní práce. Jezuité byli podřízeni především papeži a jejich hlavní náplní se měl stát boj proti reformovaným náboženstvím. Řád svým způsobem vznikl jako reakce na vzrůstající vliv protestantských vyznání, a tak bylo jeho zapojení v rámci sílícího boje proti odlukám od univerzálního pojetí víry více než přirozené. Do českých zemí přišli jezuité roku 1556 a usadili se v pražském Klementinu. Mnozí jezuité byli uznávanými vědci a mezi nimi se objevují jména jako Bohuslav Balbín, Bedřich Briedel či Jan Kořínek.
V době pobělohorské defenzivy prošla česká společnost složitým vývojem. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 přišli jezuité zpět a v Praze se stali klíčovými aktéry rekatolizace i vzdělávání. Předchozí období však bylo poznamenáno vleklým střetem mezi katolíky a protestanty; vyvrcholením byl vpřed ve Francii a události Bartolomějské noci. Když se zkoumá, proč se o jezuitách často vypráví s mýty, je nutno uvést, že pobělohorské období bývá někdy zobrazováno jako doba temna, ale historici ukazují na baroko jako období bohatého kulturního rozkvětu a na složité proměny společnosti.
Jezuité v českých zemích působili i na Moravě a jejich činnost pokračovala až do 18. století, kdy byl řád zrušen na základě rozhodnutí papeže Klementa XIV. a následně obnoven v roce 1814 papežem Piem VII. V 17. a 18. století byli misijně aktivní také v Indii, Číně, Japonsku a Severní Americe. V Čechách byl řád zvláště známý svým působením na univerzitách; Klementinum se stal důležitým centrem vzdělanosti a kultury. Po obnovení řádu se jezuité dále věnovali školství, vědě a charitativní činnosti, například mezi uprchlíky, a rozvíjeli i mediální a veřejnou aktivitu.
Ignác z Loyoly a jeho duchovní odkaz jsou pro řád stále stěžejní. V signifikantně duchovní rovině stojí za pozornost „Duchovní cvičení“ a důraz na osobní zbožnost a vnitřní svobodu vedenou pod řízením papeže. Životopisná práce J. Bollandů, jejich astronomicky zaměřená či kritická činnost vůči různým hnutím, a také snaha porozumět kulturám při misijní činnosti ukazují na široký profil jezuitů - od teologie a jazykového poznání až po kulturní a sociální aktivitu.
V současnosti jezuité působí ve více než 100 zemích a jejich misijní a vzdělávací odkaz zůstává živý. Důležitá je i jejich role v baroku, kdy se výrazně podíleli na architektuře, sochařství, hudbě a na formování veřejného kultivovaného života. V českých zemích byl jezuitický odhad a vůdčí osobnosti, jako Bohuslav Balbín, významným článkem kulturní identity.
Celý obraz jezuitů v českých zemích tak není jen o jejich mýtech a kontroverzích. Odpověď na otázku, zda byli jezuité hubiteli českého národa, není jednoznačná. Historici upozorňují, že doba protireformace nebyla temnem veskrze a že baroko přineslo bohaté kulturní dědictví, které ovlivnilo architekturu, malířství, hudbu i další umění. Připouští to i historici jako Josef Pekár, který klade důraz na kulturní přínos období a nutnost komplexně posuzovat historické souvislosti.
Zakladatel jezuitů Ignác z Loyoly prošel cestou transformace z válečníka na zakladatele řádu. Jako řád se věnujeme duchovní formaci, podpoře potřebných a šíření Božího slova. Pojmenování řádu, jeho ikonografie a praxe, jako je disciplína, oddanost a poslušnost papeži, zůstávají klíčovými rysy jezuitů i v současnosti.
Hlavní kapitoly historie jezuitů v českých zemích
- První působení jezuitů: Praha, Klementinum, 1556
- Rozvoj školství a vzdělávacích zařízení na Moravě a v Čechách
- Pražská defenestrace a exil jezuitů v 17. století
- Návrat po Bílé Hoře a jejich zapojení do barokní kultury
- Rozpuštění řádu v 18. století a jeho obnovení v roce 1814
Jezuitské misie a vzdělávání nejen při formování české kultury, ale i v rámci rekatolizace, ukazují, že jejich vliv sahal hluboko do různých oblastí života. Důležité je však vidět, že baroko a vzdělání měly také vliv na kulturní a intelektuální identitu zemí, a že v časech protireformace jezuité byli vnímáni různě.