Hřbitovní kaple sv. Jiří v Hazlově je barokní sakrální stavba ze 17. století, která byla postavena v závěru stejného století jako duchovní dominanta hřbitovního areálu. Kaple byla součástí hřbitova, jehož založení souviselo s výstavbou této sakrální stavby a později se stala propojenou součástí historie hazlovského hřbitova.
V rámci vývoje chodu kaple došlo k úpravám interiéru i výměně oltářního obrazu v 18. století, a v roce 1925 byly pořízeny nové zvony. Původní oltářní obraz sv. Jiří byl darován Johannem a Katarinou Goldschaldovi v roce 1830. O některé místní obrazy se dnes pečuje zejména z hlediska památkové hodnoty. Kaple je propojena s historií hazlovského hřbitova, jehož založení souviselo s výstavbou této sakrální stavby.
Historie hřbitova a jeho vztah k kapli
Kaple stojí spolu s kostnicí od roku 1753 na někdejším Hřbitově invalidů, tedy vojenském hřbitově, který patřil k objektu Invalidovny. U Invalidovny existoval hřbitov už od 30. let 18. století a nacházel se za budovou jihozápadně, tedy pod úpatím Vítkova. V severní části byla část pro mužstvo, zatímco západní část s kaplí byla určena důstojníkům. O několik let později byl původně katolický hřbitov rozšířen také o evangelickou část: v roce 1777 získali evangeličtí kupci z Norimberka povolení ke stavbě krypty pro zemřelé důstojníky nekatolického vyznání. Vedle válečných invalidů z blízké Invalidovny sem byli pohřbíváni také všichni velitelé, důstojníci, poddůstojníci a vojíni pražské městské posádky.
V letech 1813-1815 přibyly ostatky několika stovek vojáků z bitvy u Drážďan, kteří zemřeli v pražských špitálech. V roce 1848 do hromadného hrobu pohřbili rakouské vojáky, v roce 1866 přibyl hromadný hrob 285 pruských vojáků. Při velké povodni v roce 1890 zaplavila hladina Vltavy i oblast Karlína včetně hřbitova, a proto se začalo uvažovat o zákazu pohřbívání na karlínský vojenský hřbitov. Většina náhrobků pak byla spolu s ostatky přenesena na Olšanské hřbitovy na IX. hřbitov, odd. 10b a I. obecní. Zde se nachází ostatky důstojníků a vojenských úředníků i s jejich manželkami a rodinami, ale najdete tu i hrob Pavla Josefa Šafaříka nebo Augustina Smetany.
Pomník, který věnoval ruský car Alexandr I. ruským vojákům zemřelým v Praze po bitvě u Drážďan a Chlumu v roce 1813, byl též přenesen na vojenské pohřebiště ruských vojáků. Nápisy v němčině a ruštině na něm říkají: „Posvátné jsou vaše kosti na těchto místech, nezapomenuti zůstanete ve své vlasti“. Pomník se nyní nachází na vojenském pohřebišti ruských vojáků. Kaple byla původně určena pro vojenské velení a důstojníky; v západní části areálu hřbitova byla určena pro tyto vrstvy společnosti, a kaple nese architektonické prvky, které dotvářejí její barokní charakter.
Architektura a výzdoba kaple
Kaple byla postavena na čtvercovém půdorysu s půlkruhovým presbytářem uprostřed jižní zdi hřbitova. Průčelí kaple je tvořeno slepou arkádou, tedy dvěma pilíři nesoucími oblouk, a na zajímavosti celé stavbě přidává nízká věžička s plochou bání. Pět lunetových oken osvětluje freskový strop, který je zaklenut dvěma plackami. Freska Korunování Panny Marie zobrazuje duchovní motivy českých zemských patronů - sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Vojtěcha a dalšího patrona. Po zrušení hřbitova na konci 19. století se kaple stala součástí nově budovaných strojírenských hal, patřících Daňkovým strojírnám. Až v roce 1958 byla kaple zapsána na seznam kulturních památek.
Na počátku 21. století zakoupila pozemky podniku ČKD developerská společnost, která přislíbila rekonstrukci kaple. To bylo ještě před tisíciletou vodou, která se Prahou prohnala v roce 2002. Ani ta však neznamenala zkázu fresek - hladina Vltavy se zcela nečekaně zastavila v úrovni dvou metrů těsně pod freskovým stropem. Po opadnutí vody začala vlhké stěny i strop pokrývat plíseň, na mnoha místech opadávala omítka. Majitel začal s rekonstrukcí, která byla postupně odkládána, až zásadně zasáhli památkáři a člen Klubu Za starou Prahu. Až na podzim roku 2004 získala kaple důstojný vzhled: opuštěné haly byly odstraněny, kaple byla vyklizena; došlo k výměně střešní krytiny a obnově omítek v původní starorůžové barvě. Vchod byl opatřen novými vraty, které jsou kopií původních. Bylo nutné odkopat stěny, udělat novou izolaci základů, nové mikroporézní omítky a hlavně napravit odvod dešťových vod, tedy veškerou kanalizaci. Nová je i omítka, kaple má nové dveře a opravená jsou okna.
„V příštích letech nás ještě čekají práce uvnitř objektu. Je třeba opravit elektroinstalaci, topení v lavicích, položit nové dlažby,“ uvedl starosta města Vít Slováček. Dodal ale, že až po schválení rozpočtu na příští rok se bude vědět, zda město bude mít na další opravy prostředky. Oprava kaple se táhne už několik let.
Další spojení s místní historií
Hřbitovní kostel je dvoupodlažní stavba karnerového typu ze 14. století a jeho součástí je i kaple zasvěcená svatému Antonínu Poustevníku, která byla spojena se vznikem hřbitova na Sedlci a s následnými úpravami, včetně svazků, kterými se vyvrcholily Josefínské reformy. Kapli nechala postavit paní Josefa Lamberská, vdova po Josefu Lamberském, faktorovi z Vojnova Městce; pojmenování kaple - sv. Antonín - bylo zvoleno na památku jejich syna Antonína Lamberského, který tragicky zemřel jako soudní adjunkt v Meranu v Tyrolsku. Hřbitov a kaple byly slavnostně vysvěcené 25. října 1885 vikářem z Přibyslavi.
Kaple sv. Jiří v Hazlově zůstává významnou kulturní a historickou památkou regionu, která krátce dává nahlédnout do vývoje sakrální architektury a vojenského hřbitovního života na území bývalého Hřbitova Invalidovny a jeho okolí.