Projděte se krajinnou památkovou zónou Kladrubského Polabí, která je díky svým specifickým vlastnostem domovem starokladrubského koně již půl tisíciletí.
Kočáry: Prozkoumejte soukromý kočár císaře Ferdinanda V., státní kočár T.G. Masaryka a další cenné kočáry a saně.
Nechejte se ohromit dokonalým modelem císařského osmispřeží a v sále muzea se vydejte na výpravu více než pětisetletou historii chovu koní v Kladrubech.
Zámek: Přeneste se do dob císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty, zvané Sisi.
Projděte se v jejich stopách dvanácti stylově zařízenými sály a komnatami, nahlédněte do kostela, který zde dali postavit, a nechejte si vyprávět o jejich zvláštních zvycích a podivuhodných osudech.
The Benedictine Monastery was founded in the 12th century by Prince Vladislav I. In 1393 Jan Nepomucký was prosecuted and tortured to death for confirming the new Kladruby abbot and an extensive exhibition is devoted to him today in the monastery.
A dominant feature of the grounds is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, rebuilt by Jan Blažej Santini Aichel in the Czech Baroque Gothic style. The church’s dome is 46 metres high and is topped by a golden Marian crown.
The other important building in the monastery’s grounds is the new convent built according to a project by Kilián Ignác Dientzenhofer. There is a choice of two guided tours which will present the ecclesiastical history of the grounds and its later use as a chateau.
The monastic church is also a popular setting for concerts, usually of classical music and is the venue of the Kladruby Summer Music Festival, established in 1977. During the summer season many extraordinary and lively tours are held here, some in cooperation with Plasy Monastery.
Boční stěny lodi i presbytáře členěny nárožními lisenami, stěny lodi jsou jednoosé, s velkým oknem se segmentovým záklenkem, s šambránou s ušima dole i nahoře.
Presbytář ze severní a jižní strany s jedním drobnějším obdélným segmentově uzavřeným oknem. Hlavní průčelí trojosé, rozčleněné lisénami, s obdélným vchodem a profilovaným ostěním s ušima, nad kterým je trojúhelně zalomená nadpražní římsa.
Nad vchodem je velké půlkruhově zeklenuté okno s šambránou. Průčelí je završeno římsou, nad ní se zvedá kopie zaniklého barokního štítu s volutami po stranách, a trojúhelným vrcholovým frontonem.
po stranách štítu dva soklíky s plastikami andílků, uprostřed štítů je nika s konchou, ve které je socha světce v kněžském oděvu s kvadrátkem v levé ruce Sv. Jan Nepomucký.
Střecha kaple je sedlová, nad presbytářem valbová, krytášindelem. Sakristie přistavěná v ose za presbytářem je šestiboká, se stěnami členěnými nárožními lisénami a s profilovanou hlavní římsou.
V severní, jižní a východní stěně je drobné okénko se segmentovým záklenkem, rámované šambránou. Vchod zevnitř kaple v závěru presbytáře.
Obec Kladruby nad Labem leží ve východních Čechách v Pardubickém kraji. Z Kladrub do Prahy je přibližně 90 km, do Pardubic 25 km a do Přelouče 9 km. Obec se nachází v Polabské nížině a nadmořská výška v okolí obce se pohybuje mezi 200 - 220 m.
Obec Kladruby nad Labem je tvořena čtyřmi obcemi a to: Kladruby nad Labem, Bílé Vchynice, Kolesa a Komárov.
První zmínky o obci pocházejí zřejmě z roku 1295 - v tomto roce byly Kladruby, jako majetek premonstrátského kláštera v Litomyšli, dány do zástavy proboštu Janovi na Vyšehradě. Další zprávy jsou z roku 1350, kdy byl na kladrubskou faru jmenován pan farář Martin.
Jména zemanů žijících v Kladrubech jsou známa z práva podacího ke zdejšímu kostelu. V roce 1359 se v Kladrubech uvádí například Aleš neboli Albert z Kladrub, Kuneš z Brlohu, Kuneš ze Selmic či Jan z Kořec.
Na území Kladrub bývalo více dvorů a okolo roku 1407 jsou uváděny u Kladrub také Kladrubky. Ty byly již v roce 1497 odprodány Vilému z Pernštejna, který si v roce 1491 pořídil velkou část pardubického panství. Kladruby samotné přikoupil, tento velice aktivní a schopný velmož, v roce 1500.
V majetku šlechtického rodu Pernštejnů zůstaly Kladruby do roku 1560. Tehdy je od Jaroslava z Pernštejna (Vilémova vnuka) částečně odkoupil a částečně dostal darem od českých stavů císař a král Ferdinand I. Založení hřebčína Jeho vnuk císař Rudolf II. povýšil kladrubskou oboru na dvorní hřebčín.
Stalo se tak 24. 4. roku 1579. Od té doby jsou Kladruby známé po celém světě díky chovu unikátních starokladrubských koní. Obec Kladruby nad Labem patřila původně pod správu litomyšlského kláštera a přibližně od druhé poloviny 14. století pod cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory.
V průběhu 15. století spravovali Kladruby vladykové, které v závěru tohoto století vystřídal tehdy mocný rod Pernštejnů. Od roku 1560 vlastnili pardubické panství spolu s kladrubskou oborou Habsburkové, ale správu vykonávala komora česká. Od roku 1918 přešel kladrubský hřebčín pod státní správu.
První starosta Revoluční rok 1848 měl významný vliv na uspořádání monarchie - rozdělení na země, kraje, okresy a obce. Prvním doloženým starostou v Kladrubech nad Labem po roce 1848 byl Josef Vokatý.
Původně Kladruby spadaly pod pardubické panství, od roku 1848 do roku 1854 pod okres Chlumec nad Cidlinou a následně k okresu Přelouč, k němuž patřily až do 70. let 20. století. Do roku 1999 náležela obec Kladruby pod okres Pardubice (Východočeský kraj). K 1. 1. 2000 oficiálně vznikly nové kraje a zanikly okresy, takže nyní jsou Kladruby nad Labem součástí Pardubického kraje.
Nesmírně zajímavá je historie kladrubského hřebčína, respektive původní obory kladrubské, o níž se můžete více informovat na webových stránkách Národního hřebčína Kladruby nad Labem (přímý odklik z našich obecních stránek, soubor „Hřebčín“ (www.nhkladruby.cz).
Bílé Vchynice leží asi 8 km severozápadně od Kladrub nad Labem a necelých deset kilometrů od Chlumce nad Cidlinou. Její nadmořská výška činí 213 m n. m. V severní části katastru obce se stýkají tři kraje - Pardubický, Středočeský a Hradecký.
Obec byla vybudována na dně rozlehlého rybníka, původně zvaného Rudwas, který se rozkládal na území od Tetova po Kundratice. Vesnice Bílé Vchynice a Tetov vznikly v druhé polovině 18. století, kdy je založil František Ferdinand hrabě Kinský s manželkou Marií Christinou Liechtensteinovou.
Jejich syn František Michael Josef Kinský byl otcem Leopolda Josefa Kinského a Františka Josefa Kinského. Obě vesnice tedy vznikly přibližně v závěru vlády Marie Terezie a počátkem vlády císaře Josefa II.
V roce 1790 už v Bílých Vchynicích stálo 30 domků. Vznik těchto vesnic souvisí také s tzv. raabizací, která na našem území probíhala hlavně v letech 1773 - 1790. V rámci raabizace je uvedena i obnova obce Kolesa, neboť zde byl na počátku 19. století rozparcelován tzv. koleský dvůr.
Název Vchynice a Tetov dali Kinští těmto vesnicím na památku svého původu, neboť pocházeli ze severočeské vesnice Vchynice a psávali se z Vchynic a Tetova. Od roku 1854 patřívaly Bílé Vchynice pod správní okres Chlumec nad Cidlinou, od roku 1949 pod Přelouč a od roku 1960 pod Pardubice. Po nové úpravě krajů v roce 2000 patří pod Pardubický kraj.
Počty domků a obyvatel B. Vchynice nejsou ještě uváděny podle Tereziánského katastru v roce 1757, ale již v roce 1790 měly 30 domků, příslušely k chlumeckému panství. V roce 1835 je tvořilo 32 domků a 242 obyvatel a v roce 1843 byl počet domků stejný, ale stav obyvatelstva stoupl na 281.
Počet domků a obyvatel ve vybraných letech: 1869 34/213, 1880 44/255, 1890 45/268, 1900 48/271, 1910 50/303, 1921 50/309, 1930 56/281, 1950 54/186, 1961 58/173, 1970 50/193, 1980 46/143 1991 38+19/124. Původní název obce z roku 1790 zněl Weisz-Chinitz, v roce 1835 Chinitz, 1847 Wchynice bílé nebo Weiss Chynitz, 1854 Bílé Vchynice, 1886 Chynice nebo Rutvasy, 1904, Chynice nebo Bílé Vchynice nebo Rutvasy, 1921 Bílé Vchynice, 1950 se BV staly samostatnou obcí, od roku 1985 jsou součástí obce Kladruby nad Labem.
Bílé Vchynice jsou velmi aktivní obcí, neboť občané se zúčastňují mnoha akcí - od brigád po kulturně-společenská setkání. Akce probíhají nejčastěji v nově zrenovované hasičské klubovně a v jejím blízkém okolí.
Obec Kolesa se nachází asi 3 km severně od obce Kladruby nad Labem či 9 km jižně od města Chlumec nad Cidlinou. Je na okraji velkého lesního komplexu, který již několik staletí patří do správy rodu Kinských. Obec leží ve výšce přibližně 221 m.n.m. Obec Kolesa patří k nejstarším obcím v okolí.
Její název vznikl pravděpodobně ze slovanského slova kolo či koleso. První písemná zmínka pochází z 1. srpna roku 1299 a týkala se placení daní. Ves Kolesa měla v roce 1379 již 26 lánů, tj. minimálně 26 usedlostí!
Obec Kolesa nejdříve patřila k panství Hradišťko, jehož majitelé se psali Žiželičtí ze Žiželic. Církevní správnou patříla Kolesa k čáslavskému děkanátu, později k kolínskému. Správa žiželického panství se v průběhu doby měnila, až v roce 1534 je držel Jan z Pernštejna, který je prodal císaři Ferdinandu I. Jeho vnuk Matyáš přidělil toto panství v roce 1611 Václavu Kinskému.
Od té doby byly pozemky v širokém okolí Koles ve vlastnictví šlechtického rodu Kinských. Koleský kostel vyhořel roku 1699, byl pravděpodobně dřevěný a zvony odtud byly přeneseny do kostele sv. Trojice v Chlumci nad Cidlinou. V Berní rule z roku 1654 již uvedena ves Kolesa není, zanikla tedy před či v průběhu třicetileté války.
Obec později nahradil dvůr, po jehož rozparcelování za raabizace vznikla dnešní ves Kolesa. Vývoj názvu: 1390 in Komarow, 1654 Komárov, 1720 Komarow, 1847 Komárow, 1854 Komárov, 1976 součástí obce Kladruby nad Labem. V Kolesách na křižovatce je křížek a pomníček padlým v první světové válce.
Rodina Kinských obdržela na počátku 90. let 20. století v rámci restitucí zpět budovy v Kolesách a přilehlé pozemky a lesy. Původně část tohoto areálu pronajala a později prodala firmě Vasury Kolesa. V obci je v provozu obecní hospoda, penzion Vasury Kolesa a s tím související dostihová dráha a sportovní kolbiště, kde se konají významné národní i mezinárodní akce.
Komárov Založení obce Komárov je datováno přibližně rokem 1300, kdy se objevují první zmínky o obci v Kronice města Chlumce nad Cidlinou. Komárov leží asi 4 km SV od obce Kladruby nad Labem a asi 10 km od Chlumce nad Cidlinou v nadmořské výšce přibližně 211 m.n.m.
Podle Berní buly z roku 1654 bylo v Komárově 8 hospodářství, z toho dvě větší usedlosti, 1 chalupa a 1 domek. Další vývoj počtu jednotlivých stavení a počtu obyvatelstva byl ve vybraných letech následující: 1869 27/149, 1880 27/161, 1890 28/136, 1900 28/128, 1910 29/159, 1921 31/166, 1930 32/135, 1950 29/114, 1961 23/100, 1970 23/86, 1980 22/78, 1991 19+7/76.
V roce 1992 žilo v obci 77 stálých obyvatel, z toho 38 v produktivním věku, 25 dětí a 14 důchodců. Dále sem jezdí řada chatařů, kteří zde pečují o své domky a zahrádky.
Dále sem jezdí řada chatařů, kteří zde pečují o své domky a zahrádky. Vývoj názvu: 1390 in Komarow, 1654 Komárov, 1720 Komarow, 1847 Komárow, 1854 Komárov, 1976 součástí obce Kladruby nad Labem.
Od roku 1854 patřily pod okres Chlumec nad Cidlinou , od 1949 pod okres Přelouč a od roku 1960 pod okres Pardubice, od roku 2000 je součástí Pardubického kraje. V roce 1868 zde byl vystavěn pamětní kříž s nápisem: „ Nákladem všech obyvatelů Komárrovských r. 1868. Také zde byl pomník sv. Václavu, který ovšem byl v druhé polovině 20. století tak poškozen, že byl zcela rozebrán a dnes po něm již není ani památky - jen jeden velký kaštan stojí vedle původního místa, kde býval pomník.
Na přelomu 19. ä 20. století vznikalo nejen v našem regionu větší množství menších sakrálních staveb, včetně návesních kaplí. Pozoruhodná je pseudorománská a secesní kaple v postavená v roce 1911 podle projektu Antonína Dlabače, významného pražského architekta, který měl v Komárově svůj statek (hospodářské stavení s obytným domem s věžičkou na protilehlé straně).
Dříve většina lidí pracovala v zemědělství, další dojížděli za prací do elektrárny či Plavby labsko-oderské do Chvaletic, do Pleasu, Kovoplastu či Desty v Chlumci n. C. nebo do Tesly a Opravárenského závodu v Přelouči. Původně byl v obci obchod a hostinec. Již od roku 1980 dojíždí do obce pojízdná prodejna. Dnes dojíždějí lidé za prací hlavně do Chlumce nad Cidlinou, do Hlavečníka či do Přelouče.