Nazýváni jsou podle svého zakladatele svatého Dominika Guzmána (asi 1173 až 75-1221; kanonizován 1233). Řád byl založen 1215, o rok později schválen papežem Honoriem III. (asi 1150-1227). Jde o řád kazatelský a misijní, kladoucí důraz též na život v chudobě podle vzoru apoštolů a na celoživotní studium členů řádu. Mnozí z nich úspěšně působili na středověkých univerzitách. Záhy se tento mendikantský řád rozšířil po celé Evropě; nejpozději 1226 přišli i do Čech, kde se usazovali zejm. v nově zakládaných městech. Roku 1301 byla ustavena samostatná česká řádová provincie. Dominikánský konvent v Českých Budějovicích vznikal současně se založením města. Celá stavba kostela a konventních budov byla dokončena ve 14. století.
Roku 1381 bylo při klášterním kostele založeno Bratrstvo Nanebevstoupení Panny Marie. Budějovický klášter též požíval výsady tzv. Zlaté mše (mariánská mše na Bílou sobotu před rozedněním), jejímž účastníkům byly udíleny 140 denní odpustky. I v Českých Budějovicích se dominikáni těšili přízni jak okolní šlechty, tak městského obyvatelstva. První šlechtická donace Přibíka z Pořešína je z 1312, další, byť nepříliš četné, následovaly po celé předhusitské období. Měšťanské aktivity lze v této oblasti v pramenech sledovat, s výjimkou donace rychtáře Mikuláše Klarice 1349, až v závěru 14. století, kdy nabývají značné intenzity.
První dominikáni, podle tradice prý v počtu jednoho sta, byli do města uvedeni prvním převorem českobudějovického konventu J. Librariem. Ten zdejší klášter spravoval do 1281, kdy zemřel v povesti svatosti a byl pochován v kapli svatého Vavřince do hrobu umístěného v nice v jižní stěně trojlodí kostela Obětování Panny Marie. Ještě v 18. století byl uctíván jako blahoslavený. K vynikajícím členům konventu dále patřil i Jindřich Budějovický, autor traktátu proti přijímání pod obojí, provinciálové Ondřej a Mikuláš, dlouholetý zpovědník krále Vladislava II. Jagellonského (1456-1516), Bartoloměj Raumensattl († 1522) a M. Schichelius.
Dominikáni kázali, zpovídali, zaopatřovali nemocné, zaváděli různé pobožnosti, a tím se stali konkurencí farnímu duchovenstvu, s nímž se dostali do sporu zejm. Morové rány, které postihovaly město, se nevyhnuly ani dominikánům; 1520 zemřel značný počet řeholníků, noví nepřicházeli a nakonec zbyl v klášteře pouze převor Bernard Bursatoris († 1548). Po jeho smrti konvent jakožto církevní instituce dočasně zanikl. Ferdinand I. (1503-1564) svěřil správu kláštera městské radě. Všechny cenné věci, knihy a listiny byly přeneseny na radnici a bohoslužby v klášterním kostele konali světští kněží. Tento stav se udržel do 1587, kdy se řeholníci vrátili.
Dne 18. 12. 1784 byl českobudějovickým dominikánům přečten patent, na jehož základě byl jejich konvent zrušen a 9. 4. 1785 museli klášter opustit. Někteří přešli do diecézní duchovní správy, přestárlí členové řádu byli dáni na odpočinek. Písemnosti a cennější věci byly odvezeny do Prahy, zbývající vnitřní zařízení bylo rozprodáno. Do uprázdněné budovy se nastěhovali nejprve piaristé, 1871-1885 spravovali klášterní kostel duchovní z městské fary a poté až do 1950 se dominikánský konvent stal sídlem koleje redemptoristů.
Klášter dominikánů vznikl nejspíše současně se založením města Kolína v polovině 13. století. Do současnosti bohužel není známo, kde přesně byl situován, protože chybí dostatek informací a archeologický průzkum, který by jeho existenci doložil, nebyl proveden. Z dochovaných zpráv lze vyvodit, že stával na skále nad Labem na severozápadním okraji královského města. Dle jedné teorie stával uvnitř městských hradeb, kde by mohl současně plnit dosud neobjasněnou roli v rámci městské fortifikace. Stále častěji se proto odborníci vyjadřují na základě studia zejména kolínským městských knih z let 1373 - 1401, že se klášter mohl nacházet vně městského opevnění před Klášterskou bránou (portam Claustralem) na místě dnešního tzv. velkého nádvoří s purkrabstvím a zámeckým pivovarem.
První písemná zpráva o existenci kláštera je v listině vydané 12. února 1295 biskupem Tobiášem z Bechyně, jejíž přesný opis se dochoval v kolínské městské knize z let 1397-1401. Tehdy se před městskou radou projednávala žádost sedleckého opata Valthelma, který se dovolával splnění závěti kolínslého měšťana Gottfrieda Lista a jeho manželky Adelheidy. Ti roku 1277 odkázali sedlečskému klášteru a stejně tak dominikánům tři kameny loje ročně. Klášteru je měl odevzdávat Gottfriedův dědic, řezník Rudlin, což dosvědovávala městská rada v čele s dědičným rychtářem Giselbertem.
V průběhu 14. století se o klášteře objevuje několik drobných zmínek. Například ta z roku 1307 související s útokem Albrechta I. Rakouského, který po ukončení obléhání Kutné Hory, napadl město Kolín právě ze strany, kde stál dominikánský klášter. Jeho útok tehdy odrazila posádka pod vedením Jaroslava ze Žerotína. Další zpráva je z roku 1325, kdy si Václav z Krakovan vymínil v kupní smlouvě při prodeji Krakovan Sedleckému klášteru, že sedlečtí cisterciáci budou vyplácet kolínským dominikánům každý rok patnáct kop grošů. V roce 1343 se poprvé uvádí Klášterní brána a Klášterní ulice (dnešní Zámecká).
Další zprávy jsou pak uvedeny v kolínských městských knihách a mimo jiné dokládají, že se klášter těšil značné podpoře obyvatel Kolína i drobné šlechty z okolí. V roce 1377 je například uvedenalázeň a mlýn na Labi pod klášterem, k roku 1382 se váže informace o uložení klášterních klenotů u městské rady, v roce 1384 je připomínána oltářní služba na počest Panny Marie, v roce 1386 existence dormitáře (společná ložnice), v roce 1399 pak stavba zvonice u kostela a celá řada dalších drobných odkazů na stavbu a opravy kláštera nebo klášterního kostela.
Této době odpovídá i jmenování převorů a počet řeholníků, kteří v klášteře žili. Známe také jména několika převorů, kterými byli v letech 1380-81 Jan Zubák, v roce 1382 Mikuláš ze Sadské nebo v letech 1383-96 Jan Klen. V klášteře žilo 6 až 10 řeholníků (kněží) a blíže neznámý počet laických bratří, kteří pocházeli jak přímo z Kolína, tak také z okolních měst a obcí. Z roku 1393 se dochoval rukopis jednoho z kolínských řeholníků Zikmunda Theichingera. Klášter byl zničen 22. dubna 1421 při tažení pražanů a orebitů od Kouřimi, kterým kolínští otevřeli své brány. Husité sice za to město ušetřili, ale klášter vyloupili a zapálili.
Naprosto věrohodná informace je o tom v Husitské Kronice historika Vavřince z Březové (cca 1370 - cca 1437). V kronice dále uvádí, že husité před Kouřimskou bránou upálili šest kněží a faráře, nicméně je přímo nijak neztotožňuje s dominikánským klášterem. Až teprve v období baroka se pod vlivem Kroniky české (1541) Václava Hájka z Libočan objevuje informace, že šlo o řeholníky z dominikánského klášera a kolínského děkana Hynka z Ronova (viz pamětní deska na budově děkanství).
Z pozdější doby již žádné další informace o kolínském dominikánském klášteře nejsou k dispozici a znám není ani osud řeholníků a laiků, kteří přežili zničení kláštera v roce 1421. Na jeho místě, nebo v těsné blízkosti zbořeniště, zřejmě i s využitím stavebních pozůstatků zničeného kláštera, si v roce 14737 postavit husitský hejtman a kněz Bedřich ze Strážnice svůj hrad Lapis refugii. Zatím jedinou, a to ještě pouze předpokládanou, památkou na kolínský dominikánský klášter je gotická konzola, druhotně osazená do zdiva pod severní terasou současného zámku nad železniční tratí. Její podobnost vykazuje shodné znaky s konzolou v sakristii chrámu sv. Víta v Praze, z tohoto důvodu lze předpokládat účast parléřovské huti na stavbě klášterního kostela.
Historie brněnské dominikánské komunity a počátky klášterů
Vávra J.: Dějiny královského města Kolína nad Labem. Nakladatelství J. L. Pejša J., Rišlink V.: Lapis refugii, občasník nejen pro kolínský zámek číslo 1/2003. Pejša J., Rišlink V.: Lapis refugii, občasník nejen pro kolínský zámek číslo 1/2004. Jouza L., Pejša J.: Moje město Kolín - zrození královského města. Regionální muzeum Kolín 2008.
Detailní průřez historických, sociálních a kulturních aspektů dominikánského klasteru la Tourette s ohledem na identitu a současné výzvy komunity. Hotel Dominikánský klášter spojuje historickou atmosféru 14. století s komfortním ubytováním a moderními službami, včetně klimatizovaných pokojů, restaurace a parkování. Krémový moučník s kremesníkem: jemný máslový krém, lehká šlehačka a nadýchaný korpus pro slavnostní příležitosti. Informativní článek o Skellig Michael, jeho historii, UNESCO statusu a současné turistice. Monografií a expozice představují Sadlerovo dílo jako významný příspěvek moravskému baroku s italskými vlivy a výraznou psychologickou plastikou postav. Článek o Ježíšovi, jeho poselství, výkupném a skutečných následovnících, s důrazem na víru a život v souladu s Boží vůlí. Podrobný rozbor nové série Exorcista dálí, vývoj postav, témata víry, odvahy a nadpovídajícího boje. Článek zkoumá české křesťanské písně chval s důrazem na lásku a kontext živých nahrávek, doplněný multimediálními prvky. Detailní rozbor obrazu Osamělý dům Josefa Wagnera v kontextu jeho života, vlivu Mikuláše Medka a evropské moderny. Moderní kostel svaté Terezie z Kalkaty na Chodově, součást Komunitního centra Matky Terezy, kombinuje architekturu, bohoslužby a komunitní akce.
1) kostel sv. a) socha sv. 2) konvent čp. Areál kláštera s kostelem je situován východním směrem od náměstí, zhruba 50 m od jeho jihovýchodního rohu. Zaujímá plochu stavební parcely v jižní frontě Plánické ulice, hlavní (štítové) průčelí je oddělené od komunikace asfaltovým chodníkem. K jižní fasádě kostela přiléhá klášterní budova, část západního průčelí zakrývá městský dům. Po východní straně objektu dvůr ohraničený na jihu klášterní budovou a na východě stavbou školy. V jv. nároží konventu včleněna hranolová bašta, součást městského opevnění.
Parkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna B
Parkovací zóna AParkovací zóna AParkovací zóna AParkovací zóna AParkovací zóna
Parkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna BParkovací zóna B
Uspořádání a průběh dějin kolínského kláštera
Klášter s kostelem byl založen králem Přemyslem Otakarem II. společně s městem České Budějovice roku 1265 a byl předán k užívání řádu dominikánů. Presbytář klášterního kostela byl dostavěn kolem roku 1274. K dokončení celého chrámu a přilehlého dominikánského konventu došlo až na konci 14. století. V roce 1785 byla císařským výnosem komunita dominikánského kláštera zrušena a v témže roce nahrazena kolejí piaristů. Ti iniciovali částečnou přestavbu areálu. Později byli v klášteře vystřídáni bratry redemptoristy, kteří zde žili až do roku 1950. V polovině 20. století byl objekt zabaven komunistickým režimem a na přelomu 80. a 90. let 20. století byl navrácen zpět církvi. V roce 2020 zde byly dokončeny rozsáhlé opravy, které byly spolufinancovány z fondů Evropské unie. Prohlídky a koncerty jsou součástí současného využití areálu.
Odhalení tajemství kolínské katedrály, mistrovského díla německé gotického umění
tags: #klaster #dominikanu #renesance