Psal se rok 1233, když se český král Václav I. rozhodl založit ženský klášter. Učinil tak na popud své ctnostné sestry Anežky, která do Čech přivedla řád klarisek a sama se stala jeho první abatyší. Na stejném místě stál ještě před klášterem špitál, o nějž se zasloužila také Anežka. Založila i jediný český řeholní řád - řád Křížovníků s červenou hvězdou - a přestože ji lidé po staletí uctívali jako významnou duchovní osobnost českého národa, svatořečena byla až v r. 1989.
Do sousedství klarisek se brzy připojil ještě řád minoritů a klášter Anežky České tak zahrnoval komplex dvou konventů, kostely sv. Františka a sv. Salvátora, kaple sv. Máří Magdaleny a sv. Barbory a pohřebiště královského rodu Přemyslovců. Spolu se Staronovou synagogou je navíc považován za první gotickou stavbu v Čechách. Těžko bychom v Praze 13. století našli výstavnější a obdivuhodnější architekturu, avšak po odchodu klarisek za husitských válek se i na těchto posvěcených budovách podepsal čas. Klášter se nevyhnul ani osudné reformě císaře Josefa II. a stejně jako mnoho dalších byl zrušen.
Klášter sv. Anežky České rozhodně nezapadá do obecně vžité představy kláštera jako chladného odrazu středověku. S jeho zdí sálá pohostinnost, bezpečí a klid, ale také odvěká moudrost a posvátnost. Svatá Anežka (1211 - 1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. Několikrát se měla vdávat. Dvakrát ji dokonce požádal o ruku císař Fridrich II., v letech 1228 a 1233. Anežka odmítla a nakonec vstoupila do kláštera. Anežský klášter, který Anežka založila, byl první zaalpský klášter klarisek, řádu založeného sv. Klárou, „sazeničkou svatého Františka“ (klarisky byly první ženy-františkánky).
Anežka se v něm (díky svému původu samozřejmě) stala abatyší a vedla jej v duchu ještě větší askeze, než bylo tehdy v mimořádně přísných klášterech klarisek obvyklé. Když v době vrcholného středověku vstoupila do kláštera příslušnice vysoké šlechty, měla obvykle četná privilegia. Například nepřipadalo v úvahu, že by vařila. U klarisek to platilo mnohem méně a sv. Anežka se nechtěla lišit od ostatních sester. (Legenda svaté Anežky České.)
Dochovaly se čtyři dopisy sv. Kláry, jedna z největších mystiček celého středověku, byla skutečnou duchovní matkou svaté Anežky! Velmi se raduji a plesám v Pánu, když slyším zvěsti o Vašem bezúhonném životě, které se nedostaly jen ke mně, nýbrž se šíří snad po celém světě. Z prvního listu sv. Kláry sv. Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování. Z druhého listu sv. Kláry sv. Ponoř svou mysl do zrcadla věčnosti, svou duši do blaha slávy, své srdce do krásy božské podstaty. Ze třetího listu sv. Kláry sv. Do tohoto zrcadla se denně dívej, královno a snoubenko Ježíše Krista, v něm ustavičně pozoruj svou tvář, (…) viz v tom zrcadle chudobu toho, jenž leží v jeslích, zavinutý v plénky. Podivuhodná pokoro! Úžasu hodná chudobo! (…) Ve středu zrcadla viz pokoru a blahoslavenou chudobu, nesčíslné práce a námahy, jež vytrpěl, aby vykoupil lidstvo. Na konci zrcadla pak s úžasem pohleď na nevýslovnou lásku, s níž se rozhodl trpět na dřevě kříže a zemřít nejpotupnější smrtí. Ze čtvrtého listu sv. Kláry sv. Anežce.
Tento dopis napsala sv. Klára. Anežka založila také špitál a rytířský mužský řád křížovníků s červenou hvězdou. Její svatořečení 12. 11. 1989 papežem Janem Pavlem II. bylo předehrou pádu komunismu v Československu, podle mého názoru možná jeho rozhodujícím impulsem - alespoň v duchovním řádu věcí. Citáty v tomto článku pocházejí ze skript Institutu františkánských studií Spiritualita Svaté Anežky České. Je to velmi čtivě napsaný text, který vám doporučuji k přečtení, jen nezapomeňte na to, že nejde o historickou, ale o duchovní studii. Její autorkou je sestra Ludmila Pospíšilová OSF.
13. V hlubinách Anežského kláštera, kde kamenné zdi pamatují šepot modliteb a ozvěny královských návštěv, se ukrývá legenda o Anežčině slze. Nejde o slzu fyzickou, ale o slzu z čisté lásky, která se zhmotnila v drobný, bezbarvý drahokam. Podle pověsti ji Anežka Přemyslovna, světice a zakladatelka kláštera, uronila v den, kdy se vzdala pozemských radostí a zasvětila svůj život službě Bohu a chudým. Po staletí se drahokam ukrýval v hlubinách kláštera, střežen tajemstvím a předáván pouze vyvoleným abatyším. Říkalo se, že dokáže léčit nemocné, utišit zoufalé a otevřít srdce k pravé lásce.
Ale také v dobách velkého hladomoru se mladá jeptiška Dorota vydala hledat Anežčinu slzu a našla ji. S její pomocí uzdravovala nemocné a rozdávala jídlo hladovým. Od té doby legenda o Anežčině slze žije dál. Anežský klášter, rozkládající se na pravém břehu Vltavy, představuje unikátní soubor středověkých sakrálních staveb, odrážející proměnlivý vkus a potřeby své doby. Jeho stavební jádro vzniklé ve 30. letech 13. století nese jasné rysy rané gotiky, patrné na strohých obrysech chrámových staveb a použitých materiálech.
Základním stavebním prvkem je pečlivě opracovaný pískovec, z něhož jsou vytesány ostění oken a portálů, zdobené typickými lomenými oblouky. Raně gotická je i dispozice kostelů, například kostela sv. Františka, s jednoduchými presbytáři a klenebními systémy, které kladou důraz na vertikalitu prostoru. Postupem času se klášter rozšiřoval a dobudovával, což se projevilo v proměně jeho architektonického výrazu. Vedle raně gotických forem se objevují prvky gotiky vrcholné, s propracovanějšími žebrovými klenbami a bohatšími okenními kružbami, včetně dostavby klášterního kostela sv. Salvátora.
Zrušení kláštera Josefem II. v 18. století a následné rekonstrukce významně ovlivnily jeho podobu. V 19. století začala postupná obnova a v 20. století byl areál dokumentován, opravován a nakonec prohlášen národní kulturní památkou. Dnes je Anežský klášter národní kulturní památkou a spravuje ho Národní galerie v Praze, která zde vystavuje sbírku středověkého umění. Klášter Na Františku byl prvním sdruženým dvojklášterem klarisek a menších bratří v Záalpí a stal se místem královské korunovace i svědkem královských pohřbů, čímž získal speciální význam v dějinách české státotvornosti.
Průřez historií a současností
- Založení Anežkou Přemyslovnou a Václavem I. a vznik špitálu a kláštera klarisek.
- Vybudování pohřebiště Přemyslovců a významných míst pro královskou rodinu.
- Zapojení řádu minoritů a vznik dvojklášterního komplexu na Františku.
- Husitské války, úpadek, zrušení Josefem II. a následná obnova v 19. století.
- Současnost: správa Národní galerií, osvětová a výstavní činnost a prohlídkové okruhy.
Bus 207: Dlouhá třída. More info o přístupnosti budov. O budově. Klášter Na Františku je jednou z nejstarších gotických staveb Prahy a nese jméno své zakladatelky. Anežka Přemyslovna (1211-1282) založila klášter klarisek a menších bratří za podpory královské rodiny a krátce po založení do něj vstoupila a stala se abatyší. Klášter Na Františku byl prvním sdruženým dvojklášterem a stal se místem korunovace a posledního odpočinku sv. Anežky České. Význam kláštera po Anežčině smrti byl uctíván i Lucemburky a řeholnice ho obývaly až do husitských válek. Pozemky byly později rozprodány, ale klášter přečkal díky pohnutým historickým osudům a rekonstrukcím; dnes je významnou kulturní památkou.
Klášter sv. Anežky České a jeho okolí / Convent of St Agnes of Bohemia and his surroundings (CZE)
Části sbírek zahrnují sochařská díla českých autorů a specifická díla, jejichž autorové a záměr přispívají k poznání architektury a umění kláštera. Zahrady kláštera jsou otevřeny po celý rok, představují klíčový prostor pro doprovodné výstavy a venkovní instalace. V exteriéru i interiéru kláštera lze sledovat díla a fragmenty, které mapují historii stavby a zakladatelů.
Legenda a symbolika Anežčiny slzy
Legenda o Anežčině slze popisuje drahokam, který dle pověsti uzdravuje nemocné a šíří lásku. Podle pověsti ji Anežka uronila v den, kdy se vzdala světských radostí a zasvětila svůj život službě Bohu a chudým. Drahokam byl po staletí ukryt v klášteře, a jen vyvolený abatyš mohl využít jeho sílu. Po velkém hladomoru se Dorota odvážila drahokam vyhledat a s jeho pomocí pomáhala lidem ve městě. Legenda přežívá dodnes a vybízí návštěvníky Anežského kláštera hledat tuto zázračnou symbolickou relikvií.
Současnost a výhled do budoucna
Roku 1989 bylo Anežské svatořečení významným duchovním impulsem pro změnu v Československu a kulturní identitu země. Dnes řád klarisek pokračuje v životě podle posvátného ideálu chudoby a spolubytí ve společenství sester, a to i v kontextu moderní české společnosti. Anežka a Klára tak žijí v ideálu evangelijní nezajištěnosti a jejich společný odkaz nadále inspiruje věřící i laiky k prosby o dobro a solidaritu.