David Gareja je rozsáhlý klášerní komplex zapuštěný do skal v regionu Kakheti na pomezí Gruzie a Ázerbájdžánu. Jeho historie sahá do 6. století, kdy byl založen svatým Davidem Gardželiským a jeho učedníky Lukianem a Dodem. Komplex zahrnuje lavru Davidovu a řadu dalších jeskynních klášterů, dody a kostelů, z nichž nejznámější je chrám Proměnění Páně a obdivuhodné nástěnné malby, které dokládají vrchol ikonografické školy v 11.-13. století.
Gareja získala svůj ekonomický a kulturní vrchol v 11. až 13. století, avšak ve 13. století ji zničili Mongolové. V období 16. a 17. století vznikla zde škola ikonomalby a mnichové se stali vychovateli gruzínských knížat, přičemž v roce 1615 přišel další ničivý vpád šáha Abbáse I., který vyvraždil tisíce mnichů. Následovalo období opětovného úpadku a v 19. století byly podél komplexu vyhloubeny jeskyně pro praktické účely, jako pece, sklady a ubytování pro dobytek.
V 20. století byl areál zneužíván sovětskou armádou jako vojenské cvičiště, což značně poškodilo nástěnné malby. Po získání nezávislosti v roce 1991 došlo k obnovení života kláštera, i když část objektů zůstává uzavřena kvůli bezpečnostním a diplomatickým sporným okolnostem. V současnosti probíhají restaurátorské práce ve většině z devatenácti klášterů, avšak mnichové žijí pouze ve třech objektech.
Geografie a významné objekty komplexu
David Gareja se rozkládá zhruba 70 kilometrů od Tbilisi a jeho hlavní části zahrnují Davidovu lavru, Dodos Rka (Dodův roh), Natlismtsemeli, Bertubani a Udabno, stejně jako některé další jeskynní kaple a kostely. Většina klášterních staveb vznikala v období 6.-17. století a do současnosti si zachovala jedinečnou atmosféru vytesaných prostorů a freskových ozdob.
Fresky z 11.-13. století jsou dodnes důležitým svědectvím gruzínského středověkého umění, zejména škol ikonomalby, která se zde rozvíjela během Zlatého věku kláštera. Kostel Proměnění Páně, z 6. století, je v západní části kláštera a je obestavěn zdí se čtyřmi okny; dovnitř vede skrytý portál a uvnitř jsou ikony, karmy a svícny.
V jeskynních prostorách najdete stovky cel a v samotném prostoru kláštera jsou vytesány i různé komory, kde mnichové žili a pracovali. Z pohledu architektury je monumentální a vyrovnává se restaurátorským snahám.
Historie a současný politický kontext
Region Gareji je z důvodu své polohy na hranicích Gruzie a Ázerbájdžánu místem diplomatických sporů o vlastnictví části území. Gruzie navrhla výměnu za zbývající část komplexu v Ázerbájdžánu kvůli historickému významu místa pro Gruzii, avšak Baku tuto nabídku odmítá kvůli strategickému vojenskému významu oblasti. Spor zatím nebyl vyřešen.
Od roku 2014 funguje Gareji Line, projekt zjednodušující dopravu do izolovaného místa. Denní výlety z Tbilisi organizují místní podnikatelé; odjíždí se v 11:00 a návrat je kolem 19:00, s návštěvou polské restaurace Oasis Club poblíž Udabna. Cena zpáteční jízdenky je 25 GEL.
Praktické návody a tipy pro návštěvníky
Jak se sem dostat? Z Tbilisi lze do Gruzie cestovat různými způsoby; přímé lety do Jerevanu existují, ale běžně se do Gruzie dostanete letecky do Tbilisi a odtud pokračujete autobusem, vlakem, maršrutkou nebo taxíkem. Z Tbilisi jezdí pravidelná maršrutka do Gardabani, odkud se pokračuje taxíkem do samotného komplexu (asi 30 minut).
Typické turistické trasy zahrnují procházky po Udabno, Bertubani a dalších vesnicích a obdivování jeskynních kaplí a freskové výzdoby. Kromě náboženského a kulturního významu je oblast zajímavá i z hlediska paleontologických nálezů a horské scenérie.
Vozidlo do Gruzie si lze zajistit prostřednictvím místních dopravců; některé nabídky zahrnují denní výlety z Tbilisi s přestávkami a obědovými pauzami, včetně případného zařazení jiné trasy podle dohody.
Poznámky k ochraně a kulturním dědictví
David Gareja je UNESCO světovým dědictvím a představuje jeden z nejvýznamnějších komplexů středověkého Gruzie. V průběhu staletí kláštery přečkaly četné vpády a ničení, avšak znovuoživení a restaurace pokračují, aby bylo zachováno původní umění a architektura.
Opatství v Lavře a okolní jeskyně byly částečně zničeny v důsledku vojenských a politických konfliktů, avšak stále zůstávají symbolem gruzínské kulturní identity a duchovního dědictví.
