Křest se uděluje buď při nedělní bohoslužbě nebo mimo ní, podle dohody s knězem. Je důležité ho sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla několika týdnů, aby byl čas pro potřebná setkání kněze s rodiči. Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. Pro vlastní obřad křtu je dobré opatřit si křestní roušku a křestní svíčku pro dítě.
Na rozdíl od dospělého nemůžeme od malého dítěte čekat ani rozhodnutí pro křest ani vyznání víry. Malé děti se křtí proto, že patří do rodiny křesťanů a ta chce, aby dítě mělo spolu s nimi účast na životě církve. Proto se žádá od rodičů a kmotrů, aby byli pokřtěni, byli schopni svou křesťanskou víru při křtu vyznat a mohli tak uvést do víry i dítě, které je jim svěřeno. Proto by měli být oba rodiče katolicky pokřtěni a vychováni a měli by žít v církvi svou víru.
Pokud toto platí jen o jednom, může to stačit, ovšem je třeba aby si oba byli vědomi závazku, který ze křtu pro rodiče vyplývá a respektovali ho, i když ho bude uskutečňovat jen jeden z rodičů. O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen musí být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Krista a v prostoru života a víry církve.
Jak praví kodex církevního práva, kmotrem může být každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. V zásadě ale jde o to, aby to byl člověk blízký rodině, ve které bude dítě vyrůstat. Ačkoliv existuje tradice křestních jmen po kmotrovi (kmotře), je dobré si uvědomit, co znamená samotný „patronát“, tedy kterého světce vybíráme dítěti za patrona. Zpravidla to bývá nějaký rodičům sympatický světec (světice), který by mohl být dítěti určitým příkladem.
Proto je dobré se v dostatečném předstihu začíst do nějakého kvalitního životopisu svatých a vhodného patrona vybrat. Křest dospělého člověka je možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává jí a chce žít ve společenství katolické církve a respektovat její učení víry i morálky.
Příprava na křest probíhá v několika etapách: po seznámení s obsahem křesťanské víry a základním obrácení, chce-li adept skutečně směřovat ke křtu a jeví známky víry i postupného obrácení, může být přijat do katechumenátu. To znamená, že se seznámil s vírou natolik, že může udělat zodpovědné rozhodnutí k jejímu plnému přijetí. V katechumenátu pokračuje příprava na křest. Když je zřejmé, že katechumenova víra je natolik úplná a zralá, že může být podkladem pro křest, je katechumen přijat mezi bezprostřední čekatele křtu. Během několika týdnů pak celá příprava na křest skončí udělením svátostí. Dospělí přijímají svátost křtu obvykle o Velikonocích. Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení víry člověka.
Je dobré, když dospělého adepta provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou v cestě víry i po křtu. „Mám zájem o křest pro své dítě“ je krásná věc! Znamená to chtít pro něj nový život se vzkříšeným Ježíšem Kristem, život, který se otevírá do věčnosti, Boží požehnání a ochranu před zlem. Chtít pro své dítě křest ale také znamená zavázat se k výchově k víře, k osobnímu vztahu s Ježíšem, k modlitbě, k lásce k Bohu a k lidem. Znamená to také zavázat se uspořádat svůj vlastní život podle evangelia.
Aby bylo možné křest zrealizovat, je třeba setkat s knězem v místě bydliště a domluvit vše potřebné s ním. Velmi pravděpodobně se před křtem uskuteční několik setkání rodičů, kmotra a kněze, na nichž se proberou základní věci víry, života podle víry, významu křtu i jeho praktické realizace. Vyplní se také patřičné dokumenty pro zápis do matriky, k nimž bude potřeba rodný list dítěte, oddací list rodičů, případně jejich křestní listy a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.
Při křtu je potřeba kmotr či kmotra, jehož úkolem bude za svého kmotřence se modlit a rodičům pomáhat s vedením dítěte k víře. Kmotrem může být pouze dospělý člověk, který byl „uveden do plnosti křesťanského života svátostmi křtu, biřmování a eucharistie; ať žije podle víry, jak to odpovídá úkolu, který má převzít“.
Podle domluvy s knězem možná bude potřeba ke křtu pořídit bílou křestní roušku a křestní svíčku. Křestní svíce se uchovává dítěti ke dni prvního svatého přijímání, kdy si ji při mši sv. Křest je rozhodnutím se pro víru a pro život z víry. Proto je nutné, aby aspoň jeden z rodičů byl pokřtěný a zavázal se, že bude své dítě vést k Bohu slovem i životem.
Před samotným křtem je třeba účastnit se přípravy - rozhovoru o křtu, o víře a životě z víry. Ke křtu dítěte si rodiče vybírají kmotra, který dovršil 16. rok svého života, měl by být praktikující katolík, tzn. musí být pokřtěn, biřmován (nebo mít úmysl v nejbližší době) přijmout svátost biřmování, žije-li v manželství, tak církevně uzavřeném, a vede řádný křesťanský život. Stačí jeden kmotr nebo kmotra, jsou-li dva, měli by to být muž a žena.
Poznámka: text neobsahuje problém s obsahem a soustředí se na shrnutí tradičních podmínek a postupů křtu.
Křest má být v té farnosti, ve které žije rodič s dítětem. Křtem se totiž pokřtěný přičlení do konkrétní farnosti. Žijí-li v církevně platném manželství, pak křest proběhne katolickou vírou a společenstvím. Kán. Základní podmínkou křtu je víra; kdo uvažuje o křtu, měl by být ochotný poznávat Boha a rozvíjet svou víru. Před samotným křtem je nutné kontaktovat kněze a projít katechumenátem či obdobnou formací; katechumenát trvá minimálně jeden rok a zahrnuje společné setkávání, modlitbu, četbu Písma a výklad víry.
Po křtu často následuje období mystagogie, doprovázení při prvních křesťanských krocích. Křest je vždy jednou provždy a nemůže být odvolán. V katolické tradici je křest vstupem do církve a otevírá bránu k ostatním svátostem.
