Analýza stabilních izotopů přinesla zajímavý pohled na výživu kojenců v Anglii 18. a 19. Doba, po kterou matka kojí své dítě, se v průběhu historie výrazně mění.
V současnosti se doporučuje, aby bylo dítě prvních šest měsíců života krmeno výhradně mateřským mlékem, zatímco v 70. letech minulého století kojila méně než čtvrtina žen. Britské výzkumníky zajímalo, jak to s kojením vypadalo v průběhu 18. a 19. století.
Historie kojení a důkazy z kostí
Kosti dětí pohřbených v londýnské farnosti Spitalfields jim umožnily zjistit, jak viktoriánské ženy a jejich předchůdkyně kojily. Kosti obsahují izotopy uhlíku a dusíku, jejichž hladina odpovídá tomu, co člověk jedl a pil. Když se dítě narodí, je hladina izotopu dusíku 15N v jeho kostech podobná jako u matky. Kojením se zvyšuje, a jakmile je dítě odstaveno, bude hladina izotopu zase klesat.
Vědci analyzovali obsah izotopů v žebrech 72 dětí. Výsledky naznačují, že matky své děti začínaly přikrmovat pevnou stravou před jejich prvními narozeninami. Do dvou let dítěte pak kojení zcela ustalo. Nedá se říci, že by se ženy řídily nějakou „doporučenou“ dobou odstavu, ale v 19. století se zřejmě kojilo déle než v 18. století. Jednou z možných příčinou je industrializace v 18. století, během které mnoho žen začalo chodit do práce.
Kojení v různých epochách a kultních kontextech
Malíř: J. Kojte - kojení je nejen zdravé, ale je to také nenahraditelná sociální interakce. Je to nádherná blízkost se svým dítětem. A prosím, buďte tolerantní a citlivé k matkám, které z různých důvodů kojit nemohou. Kultura si sama vytvářela svůj postoj ke kojení, které se - jak vidno - v určitých etapách stávalo věcí podřadnou, nehodnou vysoce postavené dámy.
Tehdy se stávaly ženy jakýmsi symbolem či bohyněmi hojnosti a plodnosti a kojení bylo přirozené. Bohyně Isis nabízela mléko, které zajišťovalo nesmrtelnost! A ve starověkém Řecku panoval mýtus, že pokud obyčejného člověka odkojí bohyně, zajistí mu také nesmrtelnost. Ale ani v této dávné době nekojily všechny matky. Jejich potomky kojily otrokyně, krásné a v plné síle a bez úplaty.
Karta se znovu obrátila ve středověku, kdy církev kojení podporovala - neboť i Ježíš byl u prsu své matky. A dokonce se mohlo kojit v kostele! Matky se však musely zahalovat. Cudnost odfoukla renesance s velkými dekolty. A hned to sklízelo církevní kritiku ze všech stran. Kojná, která se musela svého vlastního dítěte dočasně vzdát a poslat ho pryč na výchovu, tak sdílela domácnost se šlechtičnou.
Od duchovních až po filozofy to byl však často marný boj. K těm světským patřil nejznámější spis Emil od J. J. Rousseaua, jenž doporučoval kojit od narození: „Jakmile se z žen stanou opět matky - a tím mám na mysli kojící matky, stanou se opět z mužů manželé a otcové“.
Nekojíte? Kojit či nekojit? Matky ve Vietnamu se bojí své děti kojit. Ač se mateřské mléko po staletí považuje za posvátný dar plný potřebných živin, kojení nebylo vždy samozřejmostí. Vyhýbaly se mu především ženy z vyšších společenských vrstev. Propagovat ho začali lékaři až na začátku 19. století.
Kojení a společenský kontext v různých kulturách
Foto: Kojící Madonna (1314) v kostele svatého Augustina. San Gimignano, Toskánsko. Důvod? Ženy si chtěly ponechat pevná prsa, štíhlou postavu a v renesanci se tohoto přirozeného aktu dokonce štítily. Kojné se ale špatně neměly. Mohlo by vás také zajímat: Porodila 11 dětí, dožily se dvě. Přečtěte si, čím musely procházet české ženy v 19. Kojnou nemohla být každá žena.
V Egyptě i v Řecku se cenilo mléko především těch, které porodily chlapce. Ve středověku se uzavírala s kojnými smlouva, která je zavazovala ke kojení na 6 až 24 měsíců. Bylo v ní například uvedeno, že nesmí otěhotnět, zakázaný byl tedy i styk s mužem. Foto: Kojící Madona. Kromě toho, že se kojné staraly o děti z královských a bohatých rodin, měly na starost výživu i opuštěných jedinců. U druhé skupiny bylo více méně jedno, jestli kojná splňovala určené atributy.
U té první už probíhalo výběrové řízení. Mateřské mléko bylo posuzováno (hustota, barva, chuť), ideální věk byl okolo 20-25 let, ňadra musela být pevná, velká s velkými bradavkami. Kojné musely být mírné povahy, duševně odolné a čistotné. Foto: Kojící Madona (1314) v kostele svatého Augustina.
Na závěr: v 18. století se děti z vyšších společností odevzdávali tradičně na výchovu do venkovských rodin. Zajímavost: Napoleon Bonaparte si pro svého syna za pomoci lékařů vybíral kojnou z 1 200 zájemkyň. Svou významnou roli kojení vlastních potomků sehrálo (i ve vyšší společnosti) během Velké francouzské revoluce. V té době se matkám začalo doporučovat, aby své syny kojily, protože jen mateřské mléko z nich udělá silné válečníky.
19. a 20. století: změny a moderní přístup
Kojící revoluce přišla až v 19. století. V této době se některé panovnice rozhodly jít ostatním ženám příkladem. Třeba britská královna Viktorie, která odkojila svých devět dětí, ruská carevna Alexandra Fjodorovna také kojila sama, a dokonce pořádala o kojení přednášky. Zájem o nájemné kojení upadal až během první světové války. Jde o dobu, kdy byla vynalezena umělá výživa, kterou využívaly především ženy, které kojit nemohly.
U nás se o propagaci kojení za první republiky postaral především Prof. MUDr. Josef Švejcar. V padesátých letech 20. století ale přišla i do Československa jedna z prvních velkých marketingových kampaní. Sunarem se živila miminka i v případě, že neměla matka ani dítě s kojením problém. Když už, tak se děti kojily pouze po dobu nezbytně nutnou. Dnes se odborníci shodují na tom, že je kojení prospěšné, ale individuální. Doporučuje se kojit až do dvou let dítěte. Některé maminky ale klidně kojí i déle. Už dávno víme, že díky kojení roste v těle imunita a děti jsou v pozdějším věku odolnější. Ve 21. století už tedy pár let máme víceméně konečně jasno.
Současné debaty a kauzy
Protože je jedna otázka vztahující se k tématu již vyřešená (kojit?), otevírá se přirozeně druhá. Možná už jste kauzu kojení v Katedrále svatého Víta zaznamenali. Dost se podobá kauze kojení v bance. Co se stalo? Mladá maminka z Kanady se rozhodla nakrmit svou dvouletou dcerku, načež k ní přišel hlídač a vyzval ji, aby šla kojit jinam. To zaznamenal na video manžel kojící ženy. Kanaďanka uvedla, že se bála, že zavolá ochranku, a dokojila na kamenném schodu chrámu. Jedná se o další " Kojící kauzu", která budí vášně a rozděluje společnost.
Denní tisk přinesl zprávu o tom, že z Chrámu svatého Víta vykázal hlídač kojící matku s tím, že v kostele se kojit nesmí. Není to první podobný incident. Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám. Je úkolem celé společnosti umožnit kojení vytvořením podmínek a přátelského prostředí. Kojení je důležité a ničím nenahraditelné. Téma kojení na veřejnosti může být obecně vnímáno různě. Chcete-li předcházet případným konfliktním situacím, snažte se vyhodnotit prostředí a v případě potřeby se dotazem ujistěte.
Historie kojení a krmení dětí
Ve skutečnosti nebylo kojení vždy samo o sobě samozřejmostí a některé vrstvy společnosti měly specifické normy. Představy o kojení a jeho veřejném vyobrazení se měnily od antiky po novověk, kdy náboženství, móda a sociální status formovaly praktiky a postoj vůči kojným a kojencům.