Kostel Narození sv. Jana Křtitele vznikl jako nový hlavní chrám Plaňan v době, kdy starší románský kostel Zvěstování Panny Marie již nevyhovoval potřebám rozrůstající se farnosti. Ve funkci farního kostela setrval až do 31. prosince 2004, kdy přešel pod správu Římskokatolické farnosti Pečky a stal se filiálním kostelem.
Monumentální pseudogotická stavba byla vybudována v letech 1909-13 nákladem knížete Jana II. z Lichtenštejnu (118 000 korun), obce Plaňany, darů věřících a prostředků převedených z filiálních kostelů v Žabonosech (60 000 korun) a Vrbčanech (60 000 korun). Projekt vypracoval pražský architekt František Mikš, pověřený také artistickým dozorem, stavbu provedl stavitel J. Gabriel z Prahy a dne 5. září 1909 byl stavebním dozorem a vedením inspekční knihy pověřen c. k. stavební inženýr Jaroslav Heller z Prahy. Kostel byl slavnostně vysvěcen 18. září 1913 farářem Karlem Hodinářem.
Protože při stavbě došlo k použití nekvalitních materiálů, zejména v základech, hrozilo již roku 1931 sesutí kostela, a proto byla v letech 1931-32 provedena zásadní oprava, při níž původní klenby hlavní lodi nahradil betonový strop imitující klenbu. Jeho návrh vypracoval profesor Ing. František Klokner, vynikající odborník a průkopník železobetonového pozemního stavitelství. Na konstrukci z ocelových nosníků a železných táhel ukotvených v krovu bylo zavěšeno dřevěné bednění, do něhož byl nalit beton a následně omítnut, zatímco pomocné bednění zůstalo v krovu zachováno dodnes. Betonovou klenbu provedl Jindřich Dubín z Prahy, tesařské práce připravil Alois Kvasil z Plaňan, zednické práce Josef Kulhavý z Břežan a státní dozor vykonával Ing. Jaroslav Kuklík, státní stavební technik v Poděbradech, spolu s Dr. Jaroslavem Krupařem, radou Okresního úřadu v Kolíně. Po opravě klenby byl strop roku 1932 nově vymalován Jaroslavem Duškem z Prahy.
Další oprava následovala po požáru od blesku v roce 1953 a v roce 2009 byla na náklady městyse Plaňany provedena oprava věže, střechy a instalace nového křížku. Kostel se svou 54 metrů vysokou věží patří k nejvýraznějším dominantám Plaňan i okolní zemědělské krajiny. Je to orientovaná jednolodní stavba obdélného půdorysu s nižším, odsazeným presbytářem, uzavřeným polygonálně pěti stranami osmiúhelníku, k němuž se na severní straně připojuje obdélná sakristie s předsíňkou. K severovýchodnímu nároží lodi, v rozsahu jednoho klenebního pole, přiléhá vysoká hranolová věž završená čtyřbokou jehlancovou střechou se štíty a křížovými kytkami. Pod římsou probíhá obloučkový vlys a nad presbytářem se zvedá štíhlý sanktusník.
Věž se vlivem špatného založení začala odchylovat již během stavby, roku 1932 činila odchylka vrcholku střechy od svislice 0,8 metru a v roce 1998 byla změřena na 1 metr. Před západní průčelí je připojena obdélná předsíň ukrývající schodiště na kruchtu, jeho plochu člení trojice vysokých hrotitých oken s kružbou, nad nimiž jsou osazeny kamenné znaky městyse Plaňany a rodu Lichtenštejnů.
Hmota chrámu je vystavěna z lomového kamene a zevně obložena naplocho kladenými vyspárovanými kameny, zatímco šambrány oken, portály, opěráky, římsy, kružby, fiály a další ozdobné prvky jsou vytesány z červeného pískovce pocházejícího z místních lomů. Předsíň i loď kryjí strmé sedlové střechy nesené vaznicovými krovy, střecha lodi a presbytáře si dochovala břidlicovou krytinu. Interiér je pojat jako vysoký jednolodní prostor členěný vtaženými pilíři, které odpovídají vnějším opěrákům, a mezi nimi se otevírají vysoká okna s lomenými záklenky, kamennými kružbami. Loď i ostatní prostory byly původně zaklenuty křížovými klenbami bez žeber.
Dnešní klenební strop hlavní lodi je výsledkem náročné opravy z let 1931-32, kdy původní ohroženou klenbu nahradila železobetonová konstrukce gotizujícího tvaru. Stěny a klenby nesou zbytky ornamentální neogotické malby, kterou v letech 1911-12 provedl František Fröhlich, a novější dekorativní vrstvu z roku 1932 od Jaroslava Duška z Prahy. V presbytáři je uplatněno světlejší barevné ladění s hvězdnou výmalbou klenby, loď zdobí pásy červených, modrých a okrových ornamentálních motivů, které lemují klenební pole, okenní ostění a vysoké lomené pasy.
Určitou zvláštností v regionálním kontextu je samostatná křtící kaple v podvěží, původně zamýšlená jako Boží hrob. V západní části lodi je kruchta s varhanami, pod ní trojice lomeně zaklenutých vstupů a dřevěná předsíňová partie, která navazuje na hlavní přístup do kostela. Jednotné pseudogotické zařízení bylo vyrobeno v roce 1913 v dílně Václava Mráze ve spolupráci s řezbářem Štěpánem Zálešákem. Hlavní oltář, protějškové boční oltáře Jezulátka, též sv. Rodiny, a sv. Vojtěcha, oltář Božího hrobu a kazatelna byly zhotoveny jako ucelený soubor patrně podle návrhů architekta Františka Mikše.
Presbytář odděluje od lodi chórová přepážka, neogotická kovářská práce z roku 1912, a v sakristii je uložena cínová křtitelnice z 18. století. Zvláštní pozornost zaslouží původní kostelní lavice z plaňanské dílny Antonína Novotného; v první řadě vpravo jsou zdobeny lichtenštejnskými znaky označujícími panská místa, vlevo znaky městyse Plaňany určenými pro místní samosprávu. Na stěnách visí 14 obrazů křížové cesty z roku 1913, jejichž autorem je turínský malíř Luigi Morgari, zatímco neogotické rámy vytvořil řezbář Václav Mráz. Výjimečným dílem je i lampa věčného světla z pozlacené mosazi z roku 1913, opatřená dedikačním nápisem: VĚNOVALI MANŽELÉ ALOIS A BOHUMILA NOVÁKOVI.
Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1913 od pražské varhanářské firmy Rejna & Černý. Výrazným prvkem interiéru jsou vitráže z roku 1911, pořízené nákladem jednotlivých donátorů farnosti v dílně Jana Kryšpína v Praze. Vitráž se sv. Janem Nepomuckým a Pannou Marií věnovala rodina Perwolfova z Hrdličkova, vitráž se sv. Rozálií a sv. Václavem doktor Černý s chotí, vitráž s Nejsvětějším srdcem Páně a Panny Marie plaňanský kaplan P. Jan Houdek, vitráž se sv. Ludmilou a sv. Prokopem cukrovar v Plaňanech, vitráž se sv. Cyrilem a sv. Metodějem plaňanský děkan P. Karel Hodinář a vitráž se sv. Annou a sv. Aloisem rodina Rejholcova.
Ve zdi předsíně je zasazena pamětní deska připomínající vznik a především zásadní statickou opravu kostela ve 30. letech 20. století. Její nápis zní: KOSTEL BYL VYSTAVĚN V LETECH 1908 AŽ 1913 / V R. 1932 BYLA CIHLOVÁ KLENBA HROZÍCÍ ZŘÍCENÍM / NAHRAZENA KLENBOU BETONOVOU PÉČÍ PATRONA / SPOLEČNÉ TOVÁRNY NA CUKR V PLAŇANECH / ZASTOUPENÉHO VRAT. HRABOU STATKÁŘEM / V CHRÁŠŤANECH A BOH. MALÝM DISPONENTEM / CUKROVARU, DLE NÁVRHU ŘÁDNÉHO PROFESORA / PRAŽSKÉ TECHNIKY FRANT. KLOKNERA. / BETONOVOU KLENBU PROVEDL JINDŘ. DUBÍN Z PRAHY / TESAŘSKOU PRÁCI PŘIPRAVIL AL KVASIL / Z PLAŇAN ZEDNICKOU JOS. KULHAVÝ Z BŘEŽAN / MALBOU KOSTEL VYZDOBIL ARCHITEKT / JAR. DUŠEK Z PRAHY ZA STÁTNÍHO DOZORU / ING JAR. KUKLÍKA, STÁTNÍHO STAVEBNÍHO TECHNIKA / V PODĚBRADECH A DRA. JAR. KRUPAŘE / RADY OKRES. ÚŘADU V KOLÍNĚ. Tento text je mimořádně cenný nejen jako dokument technického zásahu, ale i jako doklad spolupráce patrona, cukrovaru, místních řemeslníků, odborníků a státní stavební správy při záchraně kostela.
Zvonová historie kostela je úzce spojena se starší renesanční zvonicí u kostela Zvěstování Panny Marie. Roku 1913 z ní byly do věže nově postaveného kostela přeneseny zvon „Petr“ z roku 1572 od pražského zvoníře Brikcího z Cimperka a zvon „Umíráček“ z roku 1773. Při požáru věže kostela v roce 1953 se zvon „Petr“ rozbil na malé kusy, roku 1962 byl přelit zvonařem Dytrichem z Brodku u Přerova tak, aby se co nejvíce podobal originálu, a v roce 1966 byl vysvěcen Františkem Tomáškem, pozdějším kardinálem a pražským arcibiskupem, a vrácen zpět do renesanční zvonice.
Kostel, který je velmi kvalitní ukázku sakrální architektury z období doznívajícího pozdního historismu, obklopuje novější část obecního hřbitova, do níž se vstupuje od severu brankou v pilířovém oplocení. Poloha při staré pražské silnici a při okraji zástavby dává stavbě mimořádný urbanistický i krajinářský účinek. Vysoká (silně vychýlená) věž s hodinami a štíhlou jehlancovou střechou se uplatňuje v dálkových pohledech přes pole i v průhledech z uliček severní části Plaňan, zatímco mohutná kamenná loď, polygonální presbytář, sanktusník a členité střechy vytvářejí v hřbitovním prostoru důstojnou sakrální dominantu.
V exteriéru se stavba zachovala v autentické podobě a její hodnota spočívá nejen v kvalitní pseudogotické architektuře, ale také v mimořádném spojení historizujícího výtvarného programu s technicky progresivním železobetonovým řešením z roku 1932. Kostel Narození sv. Kostel narození sv. jana křtitele byl spolu s centrálním hřbitovním křížem a přilehlým hřbitovem zapsán dne XX.XX.2025 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem XXXXX.
Rovněž zajímavá je souvislost dvou plaňanských kostelů s jejich věžemi - starší Zvěstování Panny Marie v románském stylu a novější Narození sv. Jana Křtitele v novogotickém pojetí, kde v průběhu vývoje došlo k nelehké statické situaci věže. Dva kostely v Plaňanech jsou i se svými věžemi nápadné zdaleka a připomínají slávu vesnice nedaleko Kolína, která ve středověku náležela městská práva a ležela na důležité kupecké trstenické stezce.
Architektura a výzdoba kostela
Stavba má západní předsíň a odsazený polygonální presbytář, k němuž se na severu pojí obdélná sakristie s předsíňkou. Nad presbytářem je štíhlý sanktusník a nad lodií vyčnívá vysoká věž s čtyřbokou jehlancovou střechou a štíty, kde pod římsou probíhá obloučkový vlys. Interiér je světlý a vzdušný, s vysokými okny s lomenými záklenky a s původními neogotickými prvky. Oltáře, kazatelna a další liturgické prvky byly zhotoveny jako ucelený soubor patrně podle návrhů architekta Františka Mikše.
Jednotné pseudogotické zařízení bylo vyrobeno v dílně Václava Mráze ve spolupráci s řezbářem Štěpánem Zálešákem. Hlavní oltář a boční oltáře jsou součástí souboru, který doplňuje chórová přepážka z roku 1912. Zvláštní význam mají 14 křížových cest ve zdi předsíně, dílo turínského malíře Luigi Morgari s neogotickými rámy od Václava Mráze. Vitráže z roku 1911 představují dílo pražské dílny Jana Kryšpína a byly financovány donátory farnosti.
Ve věži se nacházejí varhany z roku 1913 od firmy Rejna & Černý, a v presbytáři se uplatňuje světlejší barevné ladění s hvězdnou výmalbou klenby. Kostelní lavice pocházejí z plaňanské dílny Antonína Novotného a zdobí je lichtenštejnské znaky i znaky městyse Plaňany. Zvláštním prvkem interiéru je i lampový světelný symbol věčné paměti z roku 1913.
Historie zvonů a významných oprav
Zvonová historie kostela je úzce spojena se starší renesanční zvonicí u kostela Zvěstování Panny Marie. Z ní byly do věže nově postaveného kostela přeneseny zvony Petr (1572) a Umíráček (1773). Poškození věže během požáru v roce 1953 vedlo k rekonstrukci a přelitému zvonu, který byl v roce 1966 znovu vysvěcen a vrácen do renesanční zvonice.
Kostel, který je reprezentativní ukázkou sakrální architektury pozdního historismu, je obklopen novějším hřbitovem a jeho poloha při staré pražské silnici vytváří mimořádný urbanistický a krajinářský efekt. Věž s hodinami a jehlancovou střechou dominuje krajině, zatímco hmota lodi a presbytáře doplňuje kompozici v hřbitovním prostoru.
Exteriér zůstává v autentické podobě a jeho hodnota spočívá v kombinaci kvalitní pseudogotické architektury s železobetonovým řešením z roku 1932. Kostel byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem XXXXX dne XX.XX.2025 spolu s centrálním hřbitovním křížem a přilehlým hřbitovem.
Souvislosti a kontext
Podle regionálního kontextu stojí za zmínku, že dva plaňanské kostely upoutávají zdaleka - spodní kostel Zvěstování Panny Marie z románského období a novogotický kostel Narození sv. Jana Křtitele s výraznou věží. Plaňany byly v minulosti důležitou zastávkou na kupecké stezce a byly spojeny s rozvojem obce až do období středověku.
Stavba nebyla bez potíží; dva dělníci se během stavby zřítili a materiály z žabonoských lomů byly nahrazovány kvalitnějším kamenem z plaňanského lomu kvůli zajištění stability. Nerovnoměrné statické zatížení vedlo k odchylce věže během výstavby a v 1931 byla stavba pro veřejnost uzavřena.
- Stavba byla realizována v letech 1909-1913 podle návrhu Františka Mikše.
- Oprava klenby a nahrazení betonovou konstrukcí proběhla v letech 1931-1932 na základě projektu Františka Kloknera.
- Donátorské a řemeslné dílo zahrnují dílnu Václava Mráze, Jiřího Duška a další řemeslníky z Plaňan i Prahy.
Novější údržba zahrnovala opravu věže, střechy a instalaci nového křížku v roce 2009.