Pozdně románský kostel sv. Jakuba Většího byl postaven na počátku 13. století v místě původního středověkého trhového sídliště na jižním okraji dnešního města Ostrov (Schlackenwerth). Původně farní, opevněný kostel se stal po staletí hřbitovním svatostánkem a svědkem proměn, které odrážejí složité historické osudy tohoto prostředí.
Historický kontext a vznik kostela
První písemná zmínka o lokalitě spolu s kostelem pochází oseckého falza z druhé poloviny 13. století, hlásícího se k roku 1208. Podle něj měl tehdy majitel panství Bohuslav I. z Rýzmburka patronátní právo ke kostelu sv. Jakuba Většího a ves Dubina (Passengrün). Předpokládaná výstavba se opírá o údaj, že byl kostel v roce 1226 vysvěcen. Roku 1239 král Václav I. darování patronátu ke kostelu a vsi Dubina oseckému klášteru potvrdit. Listinou z roku 1269 pražský biskup Jan správcem kostela jmenoval Jana, syna Lambertova ze Žalmanova.
Přesun do hřbitovního významu a raně barokní rok 1606
Po výstavbě nového farního gotického kostela sv. Mikuláše ve druhé polovině 14. století se sv. Jakub ocitl na předměstí a ztratil význam. Již od 16. století je uváděn jako hřbitovní; slouženy byly bohoslužby na svátky sv. Jakuba a Všech svatých. V roce 1588 došlo k rozšíření hřbitova; doložena kamenná deska s letopočtem z doby rozšíření. Počátkem 17. století byl kostel popsán jako zpustlý, a proto v roce 1606 byla zahájena jeho raně barokní rekonstrukce: zastřešení, větší okna, nový hlavní oltář, trojkřídlá dřevěná kruchta, lavice a výmalba interiéru.
Jedinecné prvky a dochované fragmenty
V interiéru byl umístěn hlavní oltář z roku 1712 a barokní kazatelna; v lodi stála trojkřídlá kruchta. V západní části lodi byla kruchta, a vnější podoba získala romantický ráz spárového zdiva během rekonstrukce v roce 1912. Z renesančních fresek a raně barokních maleb se dochovaly fragmenty, které byly v 2. polovině 20. století zkoumány a restaurací prokázaly jejich původní charakter. Zvon 1673 od Nikolause Löwa je zavěšen ve zvoničce kostela. Epitafy a inskripce v jižní i severní stěně lodi svědčí o bohaté historické vrstvě, včetně pamětních desek z 16. a 19. století.
Presbytář má původně raně gotickou klenbu, později nahrazenou pozdně gotickou klenbou s klínovými žebry. Nápadně mohutné zdivo presbytáře a vzhled východního štítu svědčí o záměru stavět zvonovou věž nad východní částí presbytáře, podobné stavební tradici v okolí Chebska a Loketska. U severozápadního pilíře je zazděn křížový kámen.
Postupná zkáza, záchrana a dnešní využití
Po druhé světové válce kostel postupně chátral a vnitřní zařízení bylo částečně rozkradeno. Dne 3. května 1958 byl zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtr. č. 41972/4-971. V roce 1982 proběhl odborný průzkum renesančních fresek; v letech 1990-1992 byl původní barokní pozitiv, který byl do té doby uložen, znovu postaven a vysvěcen v Milíně. Na počátku 21. století přešel kostel z majetku církve na město Ostrov a jeho rekonstrukce byla zahájena v rámci postupných oprav.
V roce 2005 byla ve zvoničce nalezena schránka s záznamy z oprav 1912 a rakousko-uherskými mincemi; drobnosti byly uloženy zpět. Archeologický průzkum z let 2006-2009 a rekonstrukce interiéru v letech 2010-2011 za rozpočet 496 712 Kč a v letech 2012-2013 restaurování fragmentů fresek a barokních maleb za 1,8 milionu korun. Plánované budoucí využití zahrnuje smuteční a obřadní sál a kulturní akce; kapacita zůstává kolem čtyřiceti míst k sezení.
Architektura a vybavení interiéru
Po levé straně portálu severního průčelí je pamětní deska zakladatelům a hasičskému spolku Ostrov; k portálu patří další desky s roky 1913 a 1896-1921. Hlavní portál kostela ze 13. století má románský ústupkový obdélný portál s trojicí půlkruhově sklenutých archivolt a profilovanou římsou. V průčelí jižního průčelí jsou pozdější úpravy; původní okna byla nahrazena novými. Loď je jednolodní s plochým stropem; presbytář je oddělen triumfálním obloukem. Interiér býval zdoben raně gotickými malbami a později renesanční figurální malbou z 16. století; z baroka pochází hlavní oltář a kazatelna.
V prostoru kněžiště se nacházel původní barokní pozitiv s pěti rejstříky, který byl v roce 1992 přemístěn do Milína. Na stěnách lodi visely obrazy významných osob a na kruchtě býval barokní jednomanuálový positiv. V závěrové stěně presbytáře je zazděn raně gotický epitaf z roku 1520, a ve spodní části hřbitova stojí dva smírčí kříže přenesené z okolí Ostrova.
Infrastruktura a technické detaily pro současné využití
V budoucnu bude objekt sloužit jako smuteční a obřadní síň a pro příležitostní kulturní akce. Kapacita je stanovena na přibližně čtyřicet míst k sezení. Kostel se nachází v centru areálu městského hřbitova a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Orientovaný neomítaný jednolodní pozdně románský kostel z lomového zdiva na obdélném půdorysu krytý šindelovou střechou s dřevěnou zvoničkou a pozlacenou makovicí na vrcholu dominuje okolí.
