Kostel byl vybudován na místě původní kaple v letech 1729 - 1732 a to v barokním stylu.
Mezi jeho zvláštnosti patří půdorys šesticípé hvězdy a dvě kopule s hvězdou - kostel je zasvěcen Panně Marii Pomocné z hvězdy.
Menší věžička s hlavním vchodem byla k hvězdicovému půdorysu kostela přistavěna v sedmdesátých letech 18. století.
Celá střecha je krytá šindelem a obtížný krov zhotovil tesař Matyáš Lehner.
Vnitřní vybavení pořídil Johan Georg Hafenbrädl a můžete se zde pokochat mariánským oltářním obrazem, který je jednou ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha.
Kromě hlavního oltáře se v kostele nachází pět postranních oltářů, křtitelnice ze šumavské žuly, lustr ze šumavského skla a náhrobní epitafní desky z kehlheimského mramoru s erby členů rodu Hafenbrädlů.
Výšivky a nášivky na zakázku, strojní vyšívání na různé materiály, reklamní textil.
Nově postavený objekt, vyhled na Špičák.
Historie a význam lokality
Kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy postaven v letech 1729-1732 vlastníkem zdejšího panství hrabětem Wolfem Jindřichem Nothafem.
Zajímavostí jsou jeho půdorys šestiboké hvězdy a mohutná, šindelem krytá kopule s hvězdou namísto kříže na vrcholu.
Farní kostel s pravidelnými bohoslužbami.
Celá střecha je pokryta šindelem, tradičním materiálem pro tuto oblast.
Věž prošla vývojem, kdy se v horní polovině její půdorys mění z obdélníku na osmiúhelník.
V kostele je ještě pět postranních oltářů, křtitelnice ze Šumavské žuly, lustr ze Šumavského skla nebo třeba náhrobní epitafní desky z Kehlheimského mramoru s erby členů rodu Hafenbrädlů.
Umělecké a řemeslné dědictví
Dominantou hlavního oltáře je mariánský oltářní obraz, který je jednou ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha staršího.
Originál tohoto renesančního díla, které ztělesňuje spojení spirituality a lidskosti a zdůrazňuje mateřskou něhu a symbolické prvky, se nachází v Innsbrucku, přičemž další kopie je v Pasově.
Interiérové prvky doplňuje pět postranních oltářů a vestavěné řemeslné detaily.
Hlavní oltář s obrazem Panny Marie z r. 1854 je kopií Cranachova díla.
Sochy na oltáři představují sv. Jindřicha II. a jeho manželku Kunhutu, patrony zdejších sklářů a zakladatelů kostela.
Dále se v kostele nacházejí náhrobní kameny rodiny Hafenbrädelů, lustr ze zdejších skláren a obrazy 12 apoštolů.
Současný význam a návštěva
Kostel je farní a konají se v něm pravidelné bohoslužby.
Železná Ruda je malé město ležící na česko-německé hranici a kostel tvoří jednu z hvězd Šumavy, která inspiruje i regionální turistické projekty.
Mj. je to významná památka, která upomíná na období baroka a řemeslnou zručnost regionu.
Další poznámky a souvislosti
Historie osady Slatinka a názvy Mariánská nebo Zlatá Hvězda odrážejí spojení s kostelem a jeho význam pro místní komunitu.
Náhrobní epitafní desky z kehlheimského mramoru s erby Hafenbrädlů dokládají dlouhodobé vlastnictví a spojení s místní sklárnou.
Stavba představuje jednu z hvězd Šumavy a její tvar je snadno rozpoznatelný v kontextu české sakrální architektury.
V Železné Rudě se nachází i další historické a kulturní prvky regionu, které doplňují obraz o sklářském dědictví a architektuře baroka.