Jižně od Moravské Ostravy a Vítkovic, na levém břehu řeky Ostravice, byl okolo roku 1250 založen obec Hrabůvka jako součást moravského území řízeného králem Přemyslem Otakarem II. a současně olomouckým biskupem. Veškeré pozdější dějiny až do roku 1912 jsou úzce spjaty s obcí Hrabová, kam Hrabůvka spadala. Věřícím obou obcí sloužil malý dřevěný kostelík sv. Kateřiny, vystavěný asi roku 1564. Obě obce za třicetileté války značně utrpěly, a na počátku 19. století vzrostl počet obyvatel díky hospodářskému rozmachu na 3052.
Nadcházející snahy o stavbu většího zděného kostela vedly k založení Jednoty Panny Marie v Hrabůvce v roce 1908. Usnesení o zbudování jubilejního kostela na památku šedesátiletého panovnického jubilea císaře Františka Josefa I. prosazoval probošt a poslanec Dr. Antonín Cyril Stojan z Kroměříže. Slavnostní převoz prvních cihel proběhl 3. února 1909 a téhož dne zahájil P. Antonín Mohapl přípravné modlitby s průvodem na staveniště. Plány i stavbu zadala firma Grossmann & Fiala. Základní kámen posvětil 10. října 1909 kanovník Dr. Ant. Stojan; 12. června 1910 byl vztyčen kříž; a 16. října 1910 byl kostel dokončen a hlavní oltář konsekrován světcícím biskupem z Olomouce, Dr. Karlem Wisnarem.
Oltář byl zhotoven řezbářem Františkem Cellarem z Olomouce v čistém románském slohu, ze dřeva s celistvou mramorovou menzou spočívající na mramorových sloupech. Dnes v přední části presbytáře zůstává obraz Panny Marie, Královny posvátného růžence, kopie Emanuela Dítěte z originálu uloženého v dominikánském kostele sv. Jiljí v Praze.
O více než rok později, 31. listopadu 1911 (správně 31. 11. 1911) byla ustavena samostatná duchovní správa a od 1. února 1912 byl jmenován první farář P. Karel Svára. První světová válka zničila tři původní zvony; v roce 1926 byly nahrazeny novými. Tehdy Hrabůvka a okolní obce patřily k Ostravě. Postupně se měnila tvář vesnice na sídliště a byla zřízena i letiště.
Na počátku druhé světové války zvony znovu zanikly a do dnešních dnů slouží jen jeden. V době války vznikla na faře vývařovna pro chudé a potřebné. Rok 1945 přinesl osvobození, avšak kolem kostela dopadaly bomby a granáty; poškozeny byly střechy i okna; ruští vojáci si na faře dokonce zřídili palebné postavení s minomety. Po válce se Hrabůvka proměnila v obrovské sídliště; kostel zůstal v záplavě výškových budov. Nyní patří do farnosti i nová sídliště Dubina a Bělský les.
Kostel Panny Marie, Královny posvátného růžence byl postaven v pseudorománském slohu a zahrnoval loď, presbytář, sakristii, křestní kapli, kůr a věže. Loď měří 25 m na délku, 11 m na šířku a 11 m na výšku; presbytář je 7,5 m dlouhý a 6,5 m široký. Hlavní věž dosahuje výšky 47 m a pod hlavní věží se nachází podvěží 4 m dlouhé a 3,35 m široké. Kostel má 10 oken se katedrálními skly a barevnými rosetami; do kostela se vstupuje ozdobným portálem pod hlavní věží. Z křestní kaple je dnes zpovědní místnost. V presbytáři na evangelijní straně je dřevěný kříž připomínající svaté mise z roku 1910. Okna presbytáře mají barevné bordury a křížky.
Po II. vatikánském koncilu byl původní oltář z důvodu špatného stavu odstraněn; mše se začaly sloužit směrem k lidu a v presbytáři byl instalován nový mramorový oltář, jehož materiál pochází z kříže, který stál na bývalém hrabůvském hřbitově. Vzadu lodě chrámové podpírají dva sloupy a klenutí kůr. Další velkou změnou byla výměna varhan - původní byly prodány do Heřmanic a nové, z roku 1947 od firmy Rieger z Krnova, byly instalovány po úpravách zrušeného kostela Don Bosca v Ostravě. Vstup na kůr vede po 28 schodech točitého schodiště z umělého kamene; nad hlavním vchodem je hlavní věž; z prvního poschodí se na druhé poschodí dostaneme po 22 železných schodech, kde je hodinový stroj firmy Karel Adamec z Čáslavi. Třetí patro ukrývá ocelový zvon, odlitý ve Vítkovických železárnách, vážící 1204 kg a tónu Cis; nese nápis Maria, Královno míru, oroduj za nás. Z třetího patra vede železné dveře na půdu kostela s železobetonovou klenbou a krovem; odtud vede dřevěný žebřík do věže.
Věž je ukončena koulí a křížem vysokým 2,5 m. Nad ukončením lodě chrámové nad presbytáři stojí dřevěná sanktusová věžička o výšce 8 m, oplechovaná zinkovým plechem; na ní je malý zvon „pozvihovánek“ z roku 1926, ulitý firmou Buřil a Riss z Kuklen u Hradce Králové. Před kostelem stojí mramorový kříž zhotovený Petrem Bořuckým v Moravské Ostravě. Letos kostel oslavil 100 let od posvěcení; oslavy se staly příležitostí pro opravy: interiér byl vyymalován, elektroinstalace upravena, venkovní fasáda opravena a všechna čtyři schodiště obnovená. Oprava fasády zahrnovala i věž a kříž, který byl nahrazen novou konstrukcí z nerezové oceli; byla vložena makovice s ukrytou schránkou pro budoucí generace. Hodinové ciferníky byly zrestaurovány a nyní svítí novým zlacením.
Farnost je nadále živá: existují společenství živého růžence, Večeřadlo a dominikánští terciáři; máme vlastní scholu i chrámový sbor a školičku pro děti. Denní provoz fary zajišťuje vyučování náboženství pro 1. až 9. třídu a již několik generací minibiskupů a ministrantů. Z farnosti byli vysláni do kněžské služby P. Zdeněk Pluhař, P. Bonaventura Štivar, P. Roman Dlouhý, P. Vojtěch Sivek a P. Petr Huvar; řeholnickou službu si vybral bratr kapucín Tomáš Pracný. V minulosti působil i divadelní spolek Hraduběl; konaly se duchovní obnovy a přednášky. Farnost se také aktivně podílí na akcích spojených s místní historií a kulturou.
- Historie vzniku a důraz na jubilejní kostel jako památku panovnického jubilea Františka Josefa I.
- Stavba a architektura: novorománský sloh, půdorys a vitráže, hlavní věž a podvěží.
- Oltář, socha Panny Marie a restaurování interiéru po II. vatikánském koncilu.
- Zvonová dynamika: osudy zvonů první světové války, 1926 náhrada, 2. světová válka a současný zvon.
- Denní a duchovní správa: farář, farní aktivity, mládež a spolky.
V blízkosti kostela stojí socha sv. Floriána z roku 1763, která byla v 60. letech 20. století odstraněna z Masarykova náměstí a poté přesunuta k kostelu v Hrabůvce. Při příležitosti 100 let od posvěcení kostela bylo odhaleno několik artefaktů v báni na věži: fotografie obce z roku 1910, mince z let 1907-1910 a pamětní spis věnovaný snahám o výstavbu chrámu. Nedávná rekonstrukce odhalila i původní interiér a posílila jeho turistickou a duchovní hodnotu.