Kostel Panny Marie Sněžné a klášter založil roku 1347 císař Karel IV.
Kostel byl vysvěcený roku 1379.
Dnešní kostel je pouze presbytář původně plánovaného gotického chrámu karmelitánského kláštera, který měl být 100 metrů dlouhý a 40 metrů vysoký.
Roku 1606 přišli do kláštera františkáni a během 17. století provedli rozsáhlé úpravy (nová klenba, kůr).
Obraz na hlavním oltáři je připomínkou vzniku přívlastku „Sněžná“ ke jménu Panny Marie.
Leganda vypráví, že v noci 5. Po roce 1990 se vrátili františkáni (Ordo fratrum minorum - OFM) a obnovili činnost kláštera.
Čtyři nedělní mše pravidelně navštěvuje více než 500 věřících.
Farní společenství se kromě mše také setkává v různých menších společenstvích i při dalších příležitostech.
Dne 13.10.2012 proběhla slavnostní mše v katedrále sv.Víta, při které bylo blahořečeno 14.
Poutní kostel Panny Marie Sněžné byl vystavěn na jižním okraji města v novorománském slohu v letech 1850 - 1867 podle plánů domácího zednického mistra Jana Buchingra pro velké množství poutníků, kteří přicházeli do Kašperských Hor každoročně na pouť 5.
Tradice mariánských poutí je živá dodnes, nebyla přerušena ani za komunistického režimu.
Kašperskohorskou pouť, jak probíhala v 19.století, zachytil Karel Klostermann v románu V ráji šumavském.
V blízkosti poutního kostela se nachází poutní kaple Panny Marie Klatovské, zvaná Grantl, původem ze 17. století.
Přestavět ji dal děkan Mikuláš Toepper v roce 1816.
Manželé Jiří a Anna Prunovi sem už v roce 1690 umístili milostný obraz Panny Marie Klatovské namalovaný na dřevěné desce.
Stará legenda píše o vdově žijící v Klatovech se svými dětmi.
Brzy však zemřela a nejstarší syn se vydal do světa na vandr.
Do ruksaku sbalil pouze starý mariánský obraz, kopii zázračného obrazu Panny Marie Klatovské, který chovala nebožka matka vždycky ve veliké úctě.
Když stoupal ke Kašperským Horám, zastavil se na místě, kde nyní stojí kaple Grantl (Grandlkapelle).
Poté ale nedokázal ruksak s obrazem zvednout, byl k zemi jako přikovaný.
Nechal ruksak na místě a zašel do Kašperských Hor za děkanem s prosbou o radu.
Ten mu poradil, aby nechal obraz na místě, neb Matka Boží chce zřejmě zůstat tady.
Učinil tak a zůstal ve městě do té doby, dokud nebyly na místě vztyčena boží muka.
Tam se dal obraz, předtím tak těžký, lehce zavěsit.
Po nějakém čase tudy vezl jeden čeledín mouku do města.
U božích muk se koně zastavily a nechtěli ani o krok dál.
Čeledím ve vzteku šlehl po obrazu bičem.
Z čela Matky Boží vytryskly velké krůpěje krve, jejichž stopy jsou na obrazu dodnes patrné.
Čeledín se zděšil a při šíleném úprku se zabil.
Z daleka začaly na místo proudit davy poutníků, aby spatřili zázrak.
Každoročně se konaly kolem 5. srpna velké poutě a brzy byla zbudována kaple, která však narůstajícímu zájmu brzy nestačila.
Nad kaplí tedy vyrostl i nádherný poutní kostel, kam měl být obraz z kaple přenesen - ten se však vždycky vracel na své původní místo v kapli.
A proč se kostel jmenuje kostel Panny Marie Sněžné? Roku 1784 zrušen starobylý farní kostel Matky Boží na Louži (na Mariánském náměstí, proti zadnímu průčelí Klementina) a fara přeložena nejprve ku chrámu sv. Klementa v koleji, avšak hned roku 1786 ustanoveno, aby odtud přeložena byla ku chrámu Matky Boží Sněžné.
Farář Rudolf Fischer ujal se tohoto kostela dne 1. července 1787.
Hned dva zajímavé rekordy drží mezi pražskými sakrálními stavbami tento novoměstský chrám.
První si připisuje čtyřiatřicetimetrová výška jeho klenby - a to nikdy nebyl dostavěn do plánované rozlohy!
Impozantní pohled se naskytne zejména z přilehlé Františkánské zahrady.
kaple sv. Antonína Paduánského - o Vánocích se tu instalují jesličky, obvykle týden před Štědrým dnem do 6. 1.
kaple sv. Jana Nepomuckého - 1. kaple Panny Marie Pasovské - zpovědnice (popř.
Hned po své korunovaci v roce 1347 založil Karel IV. klášter karmelitánů s kostelem, který měl být kostelem korunovačním.
Proto měl gotický trojlodní kostel být po chrámu sv. Víta největším a nejvyšším a měl zabírat i prostor dnešního Jungmannova náměstí.
Husitské války však přerušily úsilí stavitelů a do r. 1397 se podařilo vybudovat pouze vysoký chór.
Za husitů byl kostel stánkem strany Jana Želivského, vůdce pražské chudiny.
Později objekt zpustl a zřítila se klenba kostela.
Na počátku 17. st. dostali klášter s kostelem bosí františkáni, kteří stavby rychle obnovili, zbudovali nově zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou.
V 18. st. postavili před kostelem klasicistní farní budovu s mohutným portálem.
V nádvoří před vchodem do kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého a Petra z Alkantary z r. 1715 od Jana Oldřicha Mayera.
Nad portálem je nová mozaika od Viktora Foerstera.
V interiéru kostela je 10 soch z 1. pol. 17. st., snad dílo Arnošta Heidelbergera.
Hlavní raně barokní oltář od neznámého umělce z let 1649-51 je nejvyšší sloupový oltář v Praze, je vysoký 29 m.
Obraz na oltáři připomíná legendu, která se pojí k založení baziliky Santa Maria Maggiore v Římě, podle níž byl kostel v Praze zasvěcen Panně Marii Sněžné.
Hustým sněžením v srpnu na pahorek Esquilino v Římě naznačila Panna Maria ve snu zakladatelům kostela - zbožným manželům i papeži Liberiovi, kde má být kostel založen.
Obraz Zvěstování Panny Marie na oltáři je z r. 1724 od Václava Vavřince Reinera, na oltáři sv. Kateřiny je obraz Světice od Jiřího Viléma Neunherze.
Pozoruhodná je na severní straně kaple sv. Michala s barokními oltáři a přilehlé kaple Panny Marie Pomocné a svatého Jana Nepomuckého, které uzavírají nádvoří před kostelem.
Na severní straně je zachovalý gotický portál vchodu na bývalý klášterní hřbitov, zdobený postavami Korunování Panny Marie, Karla IV. a jeho choti Blanky.
V kryptách farního chrámu je pochováno 14 františkánů umučených pražskou lůzou v r.
Po rekatolizaci zde v letech 1635-1871 sídlili španělští-montserratští benediktini, kteří kostel i klášter postupně přestavovali a nově zařizovali.
Roku 1880 přišli do Emauz benediktini přísné observance z jihoněmeckého Beuronu, kteří v souladu se svými zásadami nahradili veškeré barokní úpravy důslednou regotizací za účasti vlastních řádových umělců.
Mimořádně hodnotný sakrální objekt, s výškou klenby presbitáře 34m se jedná o nejvyšší církevní stavbu v Praze (výška klenby lodě katedrála sv. Víta je 33,2 metru).
Doklad stavebního vývoje i urbanistického prvku v koncepci Nového Města.
Významné prvky jsou okno jižní lodi a obvodová zeď jižní lodi.
J. Beckovský popisuje zprávou známou z kroniky Beneše, jak Karel IV. založil, a to dokonce prý vlastní rukou, klášter.
Modrá zóna P1-0252
Modrá zóna P1-0310
Modrá zóna P1-0310
Modrá zóna P1-0310
