Kolej piaristů s kostelem Panny Marie Těšitelky byl vystaven již za hradbami města. Kvůli obavám císaře Karla VI. Zakládající listina koleje byla vydaná velmistrem 23. 12. 1730 ve Vratislavi. Po dobudování koleje měl celkový zisk z úroků pokrýt potřeby dvanácti řeholníků. Císař Karel VI. stavbu a finance schválil teprve 11. 10. 1731 s podmínkou, že komunitu nebude tvořit víc jak 12 řeholníků, kterým bylo přísně zakázáno sbírat almužny. Základní kámen byl posvěcen 3. Budovy koleje byly jednopatrové a měly šest učeben, jídelnu s kuchyní a velkou aulu v přízemí, ložnice studentů, knihovnu, oratoř, hostinské pokoje a místnosti pro profesory v patře.
Vyučování v piaristické koleji navazovalo na starou školskou tradici, jejíž počátky sahají až do 2. poloviny 16. V roce 1739 se započalo s budováním kostela Panny Marie Těšitelky, na jejíž realizaci uvolnil velmistr Řádu německých rytířů 6.000 zlatých, slíbených již jeho předchůdcem. Kostel je 37 metrů dlouhý a 13 metrů široký. Slavnostně vysvěcen byl 12. 9.
V interiéru je nad dvěma hlavními vstupy do kostela (dnes se více používá vstup z Dukelské ulice) umístěn rozlehlý hudební kůr s varhany. Součástí oltáře je obraz Nanebevstoupení Panny Marie od R. Templera z roku 1863. Na výzdobě se podílel i bruntálský sochař a řezbář Kryštof Kimmel a významný moravský malíř Jan Kryštof Handke (1694-1774) z Janovic. Při odchodu řádu z Bruntálu v roce 1904 předává poslední superior řádu P. R. Stopka komplex i s kostelem městu.
Kostel sloužil k bohoslužebným účelům pro kolej i město až do 70. let 20. V 80. letech byly zrestaurovány obrazy J. K. Handkeho a koncem 90. let 20. st. začala oprava unikátní dřevěné klenby. Zodpovídá: Ing. Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristé)Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum
Základní informaceAktivita1597-dosudKategorieřeholní řádÚloha pedagogická činnost SídloPiazza dei Massimi 400186 Řím, ItálieZemě původuItálie, Rakouské císařství, České království
Založil sv. Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum) je světově rozšířený katolický řeholní řád založený v Římě sv. Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají piaristé.
Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Jeden z četných opisů rukopisu, jehož autorem je Bernardus Bartlicius a S. Philippo Nerio, významný piaristický historiograf a provinciál řádu. Piaristé přišli na Moravu v době pobělohorské v rámci rekatolizačních snah z iniciativy Františka kardinála z Ditrichštejna, jejž pojilo přátelství se zakladatelem řádu Josefem Kalasanským.
V roce 1631 byl v Mikulově na jižní Moravě založen první klášter řádu mimo území Itálie. Klerikové tohoto školského řádu byli vynikajícími učiteli. Koleje piaristů byly zřizovány tam, kde čeští bratři odolávali tvrdým a násilným metodám rekatolizace prováděné jezuity. Piaristé patřili k nástrojům rekatolizace, ale na rozdíl od jezuitů rekatolizovali české a moravské kacíře „jemně“ - a to až do druhé poloviny 18.
Pro piaristy bylo charakteristické, že se usazovali mimo velká centra a přijímali do svých škol chlapce z nižších sociálních vrstev. P. Kostel sv. Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u kostela sv. Po Mikulově (1631) přišli piaristé do Strážnice (1633) a roku 1634 do Lipníku nad Bečvou, kde založili první koleje a školy. Následovaly koleje se školami v Litomyšli (1640), ve Slaném (1658), dále Ostrov nad Ohří (1666), Kroměříž (1687), Kosmonosy (1688), Stará Voda (1690), Příbor (1694), Benešov (1703), Rychnov nad Kněžnou (1714), Bílá Voda (1724), Bruntál (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská.
V Praze se usadili ve školním areálu na Novém Městě později s kostelem sv. Kříže. Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v 17.-19. století, přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině 18. století, neboť ani při reformách císaře Josefa II. nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž zrušené koleje po roku 1773 piaristé někde obsadili.
V období komunistického režimu čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. Piaristé vynikali vzdělaností, pěstovali vědu a vyučovali kromě svých škol také na univerzitách. První piaristé přivezli v polovině 17. století mimo jiné také jevištní techniku italských operních divadel, která v té době byla již značně rozvinutá. Například teláry, což jsou třístranné rámy, na něž se dají napínat plátna s obrazy, které pak tvoří na jevišti iluzivní pozadí.
HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 457 s. SEHNAL, Jiří. Laudate Pueri Dominum - Music of Piarists in Baroque Bohemia - příbalová brožura zvukového nosiče CD. Praha: Supraphon Music a.s., 2008. Kolej piaristů (Benešov, Česko) - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-12-15]. Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s.
Poté, co piaristé přišli do Lipníku nad Bečvou, zde se významně ovlivňoval stavební a umělecký vývoj města a jeho náboženské a vzdělávací prostředí. Zřízením piaristické koleje v Lipníku se dostalo celé oblasti významného střediska náboženského a kulturního života. Piaristická kolej zaznamenala rozkvět hlavně v 18. století, tehdy zvelebovali piaristé duchovní život ve městě, rozvíjeli mariánský kult a kult světců. Významná stavební památka, stále připomínající působení piaristů v našem městě, je kostel sv. Anny.
Kostel sv. Anny byl zasvěcen a postaven podle projektu italského architekta Gioanni Battista Alliprandiho. V Benešově vznikla piaristická kolej s velkou knihovnou a refektářem. Intarzované knihovní skříně vznikly mezi lety 1736 - 1744 a byly později prodány Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Fasádu rajského dvora zdobí rokokové sluneční hodiny. V chodbě chrámu je instalována komorní expozice piaristického řádu a jeho působení v Benešově.
První zmínky o záměru založit piaristickou školu v Benešově pocházejí z let 1676-1680. Původní fundační listina z roku 1703 poskytovala 26 500 zlatých na vybudování koleje pro 15 piaristů, školy, kostela sv. Anny a přilehlé zahrady. Stavba Benešovské koleje byla zahájena roku 1705 a dokončena roku 1717. Celková cena stavby koleje i kostela tehdy činila 40.000 zlatých.
Barokní architektura v Čechách – vědecká syntéza jako výzva a inspirace
V obou případech se jednalo o základní fundace bez břemene, z nichž piaristům nevyplývaly konkrétní povinnosti. Provoz byl zajišťován i prostřednictvím menších fundací s břemenem od místních měšťanů. Původně se vyučovalo trivium a gymnázium, postupně vznikala šestitřídní gymnázia a město se zasloužilo o rozšíření škol.
V Lipníku nad Bečvou došlo v 17. století k významné změně, kdy byla v roce 1660-1670 zcela přestavěna kolejní budova a došlo ke zřízení nových škol. V roce 1674 byla hotová celá budova a byly zbořeny budovy staré školy. Po dokončení kolej čekal piaristy další velký úkol - stavba nových školních budov. V roce 1671 kníže věnoval pozemek pro školu a v následujícím roce zahájena stavba. V roce 1674 byla hotová celá budova a byly založeny nové atrium a zahrada.