Kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři je raně gotický objekt původně postavený na základech románského kostela ze 11. století. Půdorys chrámu je jednoduchý: na obdélníkovou loď navazuje polokruhová apsida. V severní části lodi je zazděný gotický vchod zazděný náhrobním kamenem a v apsidě dominuje koncha zaklenutá fornixovou konstrukcí.
Období 13. století: chrám byl pravděpodobně rekonstruován do podoby, kterou máme dodnes. Půdorys chrámu Stětí sv. Jana Křtitele je jednoduchý: na obdélníkovou loď navazuje polokruhová apsida. Vnější rozměry lodi dosahují 17,80 m délky a 9,20 m šířky. Při síle zdiva 120 cm měří vnitřní prostor přibližně 15,40 x 6,80 m. Apsida má vnější průměr 7,10 m a vnitřní 4,70 m. Do apsidy vede jediné střílnovité okénko v ose apsidy a původně ji osvětlovala trojice oken zobrazujících Nejsvětější Trojici. Nástěnné malby v apsidě jsou z druhé poloviny 13. století a ukazují výjev s Bohem Otcem na mandorle nad trůnem, Krista, anděly a postavy světců a proroků.
Interiér a výzdoba: interiér lodi je plochostropý a apsida je zaklenuta konchou. Sloupy v lodi nesou křížové klenby a západní stěna vyúsťuje do kruchty. V severní stěně lodi je zazděný raně gotický portál s renesanční náhrobní deskou s reliefem ženy s dítětem; nad vchodem je také profilovaná šmbrána s kovanou mříží. V kostele je patrná snaha o propojení různých slohových vrstev: románská okna v apsidě, gotický portál a renesanční náhrobní deska, což odráží dlouhou historii přestaveb a úprav.
Část stavby prošla významnými změnami v 16.-18. století. V 17. století byl kostel zkrácen po stranách a byl zde zřízen nový nižší strop ve formě klenby. V době pohusitské byl kostel v neutěšeném stavu. V 18. století byla k severní straně přistavena sakristie a v témže roce byla postavena kaple P. Marie u pevnostní zdi s průchodem do kostelíka. Josefínské reformy vedly k zrušení chrámu v roce 1787 a jeho předání vojenské správě; kostel byl používán jako skladiště a zbrojnice a později i jako obytné prostory pro chudinu.
Novodobé úpravy a rekonstrukce: v roce 1864 došlo k zásadní přestavbě - uprava krovu a oken, nový vstup, zazdění portálu v severní stěně a sanktusník na východní straně; západní štít byl gradován křížkem. Předsíňka na západní straně s hlavním vstupem a sakristie na severu získaly půdorysnou změnu, která umožnila dvoulodní dispozici během 14. století. V 70.-80. letech 20. století proběhly novodobé úpravy, které dovedly objekt do současné podoby.
Architektonická a ikonografická hodnota: v severní stěně je bohatě profilovaný portál z rané gotiky, ve kterém je vsazena renesanční náhrobní deska s reliéfem ženy a dítěte. Apsida je vyzdobena nástěnnými malbami z druhé poloviny 13. století, kde dominují motivy Boha Otce na mandorle, Krista nad drakem a lvem, andělé a postavy svatých a proroků. V kruhových medailónech jsou zobrazeny hlavy mužů a žen, některé korunované, pravděpodobně proroci a sibyly. Na západní straně lodi se nachází kruchta a hudební kruchta s bohatým architektonickým projevem.
Historické souvislosti a patronát: chrám byl zmiňován jako farní kostel sv. Jana v hradbách ve 12. století a v dokumentech popisujících Hostivař je doložen roku 1352. Patronátní právo náleželo klášteru sázavskému a jeho součástí byla stálá farní síť říčanského děkanátu. V 18.-19. století byla kostelu i farnosti věnována pozornost kvůli restauracím a postupnému vývoji v rámci říše a městských struktur. Nástěnné malby a raně gotické prvky dávají Hostivaři unikátní pohled na vývoj středověké sakrální architektury, které se postupně propojovaly s barokními a klasicistními zásahy.
Podoba fasád a vnitřních prostor
Jižní fasáda má 4 osy, severní 3 osy; polokruhová okna s šikmými špaletami jsou bez šambrán a jsou osazena barevnou vitráží. Předsíňka má obdélníkový půdorys, sedlovou střechu a keramickou krytinu; štít je lemován stuhou zakončenou volutami a nad dveřmi je přízdná nika. V západní části lodi se nachází kruchta, která slouží jako hudební prostor. Střecha lodi je sedlová s pálenou taškovou krytinou; ve východní části je polygonální sanktusník zakončený jehlancovitou stříškou s makovicí a křížkem.
Novodobé úpravy 1864 zajistily změnu v podobě střechy, vstupu a zazdění portálu; nová sakristie a předsíňka změnily vnitřní dispozici a umožnily dvoulodní projekt v průběhu 14. století. V interiéru přetrvává obraz slohového vývoje: románské prvky v apsidě a renesanční náhrobní deska v severní stěně, spolu s gotickými a barokními fragmenty, které ukazují proměnu sakrální architektury v průběhu staletí.
Historické období a významné milníky
- 13. století - vznik původního raně gotického jádra a apsidy.
- Polovina 14. století - chrám v Hostivaři se stává součástí sázavského kláštera; postupně se vyvíjí jeho farní statut.
- 1559 - kostel poprvé označen jako farní; slouží i obyvatelům podhradí Vyšehradu.
- 1654 - za vlády císaře Rudolfa II. byl zkrácen, strop snížen a opět zasypán zvenčí.
- 1764 - přistavěna sakristie a kaple P. Marie; průchod do kostelíka.
- 1787 - josefínské reformy vedou k zrušení kostela a jeho využívání pro vojenské účely.
- 1864 - zásadní přestavba: úprava krovu a oken, nový vstup, zazdění portálu, sanktusník; vznik novodobé podoby kostela.
Interiéry a výzdoba byly objasněny prostřednictvím nástěnných maleb ze 13. století, které zobrazují motivy Trojice, patronské postavy a svědectví o historickém vývoji chrámu. Tyto malby dokládají jedinečný ikonografický repertoriu a umožňují návštěvníkům pochopit duchovní a kulturní význam kostela v rámci hostivařské komunity a širšího regionu.