Středověká sakrální stavba z doby po polovině 15. století s mladší částí lodi a věží je ohraničená ohradní zdí a oplocením a doplněná schodištěm. Celek je hodnotným dokladem historie Račiněvsi a zároveň výrazným urbanistickým prvkem jejího středu.
Hned zpočátku je třeba vyzdvihnout, že první písemná zmínka o kostelu v Račiněsi pochází z roku 1352, avšak dnešní kostel je mladší. Určení jeho stavební historie je za současného stupně poznání dosti obtížné. V literatuře se obvykle uvádí, že pochází z poslední čtvrtiny 14. či 15. století. Situaci učinila poměrně nepřehlednou mimo jiné gotizující úprava, k níž došlo v roce 1624 za Bohuchvala z Adlaru.
Archeologický a stavební kontext
Nejstarší částí kostela je jádro lodi, která byla později prodloužena směrem na východ o jednu okenní osu a přibyl presbytář se sakristií. Důležitým pramenem pro datování tohoto rozšíření o východní partii je klenba presbytáře, provedená se vzorcem čtyřcípé hvězdy složené ze středního kosočtverce a navazujících trojúhelných cípů. Takový způsob zaklenutí se u nás vyskytuje poprvé až v období po polovině 15. století, tedy po husitských válkách.
V té době však zřejmě nebyla klenba plně vyzdvižena, čemuž napovídají dochované interiérové omítky nad rubem klenby po vnitřním obvodu, signalizující dřívější existenci rovného stropu. Dokončení zaklenutí presbytáře tak patrně bylo provedeno až v rámci zmíněné gotizující úpravy. Dnešní presbytář pravděpodobně neobsahuje části svého předchůdce a lze tak s velkou mírou pravděpodobnosti konstatovat, že presbytář, obvodové zdi sakristie a východní čtvrtina lodi vznikly v době po husitských válkách.
V rámci této stavební činnosti byl patrně osazen jižní portál lodi, který lze datovat do přelomu 50. a 60. let 15. století. Areál kostela sv. Havla se nachází ve středu obce, u průjezdní komunikace - severozápadně od ní. Hlavní objektem areálu je cenný gotický kostel sv. Havla, pocházející z konce 15. století. Později byl upravován, mladšího původu je část lodi a věž.
Architektonický popis a dispozice
Jednolodní stavba má obdélnou loď i užší presbytář s polygonálním závěrem s opěráky, okna jsou hrotitá. Na severozápadě se napojuje hranolová věž s vysokou střechou. Na jihovýchodní straně, tj. do ulice, ohraničuje areál oplocení. Tvoří ho vysoká podezdívka, ukončená v nárožích a u brány vyššími hranolovými sloupky se sedlovou stříškou a mřížový plot, zdobený kruhovými a stáčenými motivy.
Na severovýchodní a severozápadní straně vymezuje pozemek bývalého hřbitova kolem kostela zděná omítnutá ohradní zeď s korunou zdiva krytou cihlami. Severozápadní stěnu věže tvoří vstupní portál a charakteristický propletený sokl. V jihozápadní stěně věže je v dolní partii vstup v pravoúhlém ústupkovém portálu, jehož boky tvoří profilované kvádry. Dvoukřídlé dřevěné dveře mají křídla členěná čtyřmi nestejně vysokými obdélnými výplněmi a nad nimi je horní výřez v podobě špalety a lomeného oblouku.
V horní části věže je velké zvonové okno, rozdělené je do tvaru latinského kříže, s horizontálně kladenými lamelami a nad ním kruhové okno. Nad horním oknem je plocha římsy a nad ní vysoká jehlancová střecha s plechovou krytinou. Na vrchol střechy je nasazená hrotnice s makovicí a kovovým křížem s trojlistě rozšířenými konci břeven.
Loď má nároží provedená obdobně jako věž, sokl chybí. Jihozápadní průčelí je trojosé, ve střední ose se nachází vstup - v sedlovém kamenném portálu s vyžlabeními aProfilací. Dvoukřídlé dveře rámové konstrukce mají dolní část bez členění a horní s třemi výplněmi různých výšek nad sebou. Vstup dnes chrání pultová plechová stříška. Nad vstupem a také v ostatních dvou osách lodi jsou stejná okna ve špaletě, která se směrem vně rozšiřují. Výplně z buňkovitého skla rozděluje jedna svislá a šest vodorovných příčlí.
Mezi osami první a druhou zleva je na stěně lodi zazděný kamenný erb Buchvala Walkouna z Adlarů a pod ním nápisová deska - obojí renesančního původu. Díky tomu, že navazující presbytář je užší než loď, je viditelná úzká jihovýchodní stěna lodi. Její část u jižního nároží je bez otvorů, nároží tvoří kamenné kvádry, jevící se jako střídavě širší a užší. Část u východního nároží je rovněž bez otvorů, nároží je omítnuté - dolní a střední partii stěny zde zakrývá připojená přístavba sakristie.
Jihovýchodní stranu lodi netypicky zakončuje nahoře atika s trojúhelným štítem, na jihovýchodní straně s profilovaným orámováním. Na loď navazuje stejně vysoký, avšak užší presbytář, jehož jednotlivé osy - včetně závěru - oddělují vysoké dvoustupňové opěráky s širší základnou. Opěráky jsou značně hluboké, nahoře sahají až pod hlavní římsu. Jejich střední strana odhaluje kamenné kvádry, zasahující různě hluboko do bočních stran, jinak jsou opěráky omítnuté. Presbytář má v dolní části sokl, nahoře ukončený kamennou římsou.
V jeho jihozápadní stěně je okno ukončené do lomeného oblouku ve vyžlabené, ven se rozšiřující špaletě. Taková okna jsou i v jihozápadní stěně závěru, v jeho střední stěně a stěnách po obou stranách té střední. Okno ve střední stěně závěru má v horní části kružbu s dvěma jeptiškami vedle sebe a nad jeptiškami s kruhem s vepsanými třemi rotujícími plaménky. Na severovýchodní straně se k presbytáři, který je zde bez otvorů, a k východnímu nároží lodi přimyká obdélná sakristie.
K vlastnímu kostelu se napojuje trojúhelným štítem, v její jihovýchodní stěně je vstup. Jednokřídlé dveře rámové konstrukce člení obdélné výplně, otvor lemuje kamenné ostění. Nad vstupem je obdélný nadsvětlík s kamenným orámováním. Nároží sakristie zpevňují kamenné kvádry, opět kladené střídavým směrem, sokl presbytáře pokračuje i na sakristii. V severovýchodní stěně sakristie je obdélné okno, pultová střecha je krytá plechem.
V severovýchodním průčelí lodě jsou stejná okna jako na protější straně. Loď i presbytář mají sedlovou střechu, nad závěrem je střecha půljehlancová. Krytinou jsou plechové šablony. V hřebeni střechy presbytáře u závěru je zasazená vysoká plechová polygonální zvonička s dosti úzkými otvory ukončenými lomeným obloukem. Zvonička má plechovou vysokou a štíhlou jehlancovou střechu, která je v dolní partii širší. Na její vrchol je posazená hrotnice se zploštělou makovicí s kovovým křížem.
Historické detaily a ikonografie
Na severozápadní straně lodi je zazděný vstupní otvor, nad ním úzké okno a profilovaný portál. Nad hlavní římsou věže se zvedá vysoká jehlancová střecha. Jak bylo uvedeno, nad portálem dochované erbovní nápisy a renesanční prvky připomínají spojení různých staletí v jednom komplexu.
Celkově kostel i ohradní zeď a hřbitovní pozemek tvoří kompaktní areál ve středu Račiněvsi, propojený s místní průjezdní komunikací a určující veřejný prostor obce.