Herálec, malebná osada pod Žákovou horou, je domovem nejseverněji položené farnosti brněnské diecéze. Původní osada založená v roce 1279 Heraltem z Obřan, navazuje Herálec na bohatou historii založení žďárského cisterciáckého kláštera. Tento původní kostel byl však v roce 1785 vážně poškozen bleskem, což vedlo k výstavbě nového farního kostela svaté Kateřiny v roce 1787. Dle návrhu zednického mistra Františka Hromádky z Nového Města byl kostel postaven a v roce 1790 vysvěcen. Areál pozdně barokního kostela sv. Kateřiny Alexandrijské s přilehlým hřbitovem obehnaným ohradní zdí je významnou dominantou obce.
Farnost sv. Kateřiny stojí západně od náměstí ve Velvarech. Původní stavba ze 14. století několikrát upravovaná (15.-18. století), počátkem 20. století regotizována. Severně od něj stojí polozděná zvonice ze 16. století. První historická zmínka o Velvarech pochází z roku 1282. Na město byly povýšeny v roce 1482 králem Vladislavem II. Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské se nachází v centru města, v jihozápadním rohu Náměstí krále Vladislava.
Ve městě najdeme celou řadu dalších stavebních památek, jako Pražskou bránu, jeden z posledních zbytků městského opevnění, na náměstí pak barokní radnici a mariánský sloup a zejména hřbitovní kostel sv. Pavla. Více informací se týká zejména výstavby a rekonstrukcí v průběhu let: Jižní i západní portál lodi jsou novogoticky upraveny. Ohradní zeď bývalého hřbitova, který kostel obklopuje, vytváří vůči okolnímu terénu terasu. Počátkem 20. let 20. století byla upravena v postkubistickém duchu. Presbytář je sklenut síťovou klenbou se štukovými žebry na renesanční konsoly. Vítězný oblouk je hrotitý. Loď je sklenuta síťovou klenbou.
Jihozápadně od Velvar je další významný areál - klášter augustiniánek u sv. Kateřiny, který byl položen mezi Slovany a Karlovem. Do kláštera byl v roce 1355 uveden konvent z Bavorsk, a klášter byl zasvěcen patronce Karla IV. za záchranu v nebezpečných situacích v Itálii. Původ založení kostela a ženského kláštera řehole sv. Augustina souvisí se vznikem Nového Města pražského a s představou Karla IV., podle níž zvítězil u San Felice (1332) a v Pise zásluhou přímluvy sv. Kateřiny. K založení nového chrámu došlo r. 1355, údajně v místě bitvy mezi Přemyslovci. Kostel byl vysvěcen roku 1367.
Kostel byl údajně poškozen za husitských bouří, ale roku 1439 již opět sloužil obnovenému klášteru. Klášter byl v roce 1565 převeden do péče malostranského mužského kláštera augustiniánů poustevníků u sv. Tomáše. Velká barokní obnova začala 1718 novostavbou konventu. Novostavba kostela, která ze starého chrámu zachovávala starší průčelí gotického chrámu, byla zahájena 1737 za přítomnosti architekta chrámu Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Pravoslavný původně gotický barokizovaný kostel byl součástí kláštera augustiniánek.
Podobu gotického klášterního chrámu lze rekonstruovat na základě archeologického průzkumu. Jednalo se o jednolodní kostel s pěti klenebními poli křížové klenby a nehlubokým presbytářem. Dominantní postavení v průčelí zaujímá štíhlá věž původní gotické stavby. Spodní část věže překrývá portikus z období před rokem 1740, kdy byla postavena sousední zvonice. Horní patro sloužilo jako zvonice, otevírá se okny do všech osmi stran. Fasády kostela vedle střední věže byly několikrát novodobě upraveny, po pravé straně i zvýšeny. Pouze torzo staršího řešení je znatelné v půdním prostoru.
Uvnitř kostela se nachází 14 obrazů zobrazujících zastavení křížové cesty, namalovaných Janem Lukášem Krackerem roku 1761. Cyklus byl původně zhotoven pro františkánský kostel sv. Barbory na Ostrožné ulici a po jeho zrušení roku 1796 byl přenesen do Kateřinek. Ve stejném roce zemřela Maria Anna, hraběnka Renardová, jejíž náhrobní stéla je zazděna do venkovní zdi presbytáře. V zahradě kostela je umístěna socha sv. Floriána - skulptura ochránce před požáry, přenesena v roce 1923 z křižovatky Ratibořské a Černé ulice.
