Jak to, že se s námi Bůh baví? Ale žížala pro nás může být těžko partnerem. člověkem? Ale Bůh je tak veliký, že mu žádný člověk není malý. vymyslel tak, že jsme schopni vnímat jeho přátelství a odpovědět na ně. My sami ale k Bohu nedosáhneme ani nedohlédneme. i úctyhodná nekřesťanská náboženství snažila a snaží porozumět Bohu. otevřenému se věnuje ("vane, kde chce"). Židé, křesťané a muslimové se považují za lid Knihy. sám sestupuje, promlouvá a ukazuje nám svou tvář. I muslimové pokládají Korán za zjevené slovo boží.
Někdy na začátku jsme mluvili o synagóze. Původně byla školou. možná jediným národem, který přijal Písmo. považují židé za stejně hodnotné jako modlitbu. prostředkem. Víra je z naslouchání slovu Božímu. Srov. pečlivě zkoumat. Než můžeme vydechnout, musíme nejprve nadechnout. je třeba mu řádně naslouchat. naslouchání. Dodneška židy velice zajímá, co vše jim Hospodin nabízí. Divíme se, že židé nepřijali toho, který je Jedinečným Vyslovením se Boha. vedle toho židé každý rok přečtou Bibli. Promýšlejí slovo boží. Písmo, ani Čtení, ale Učení. Ježíš neměl studenty, ale učedníky. kadidlo - a pak řekneme, slyšeli jsme slovo Boží. pochopitelně nás nebaví. Zůstala nám cizím jazykem. svědkům Jehovovým a adventistům. ale sami nejsme chytřejší a pilnější, jen povýšenější. slovo Boží vykládat a zvěstovat (životem). Málo se namáháme. život křesťanů. než činil Ježíš .). nevšimli? kluky, ale Ježíš přibral i ženy). spravedlnost a nespravedlnost, a jak chodit (jak žít ve vztahu) s Bohem.
K mužské iniciaci patřilo veřejné čtení z Písma. výkon. Máme si všímat, co se můžeme jeden od druhého naučit. smrtelným hříchem). I od nekřesťanů se můžeme ledasco naučit. Pravoslavní neuchovávají na oltáři Tělo Páně, ale Bibli. Metoději! ráčil a Ejhle oltář). Sv. čtveroevangelia píše: ". Ne náhodou vypráví Ježíš jako první podobenství, O rozsévači. podobenství nejdůležitější. pro slovo boží chceš být, jsi a budeš? mohlo vydat úrodu?
Jak to Duch svatý dělá? Skrze Ježíšova slova. Když tomu věnujeme určitou pozornost, zjeví se nám nové porozumění. Duch byl přece dán, stavidla jsou vytažena. jedinečné. Takové informace nikde jinde neseženeme a nikdo jiný nám je neposkytne. Bohu. můžeme naučit). Nepomůže nám se jen chlubit, že jsme v pravé církvi a co všechno máme. jsi půdou?" - se ptá Ježíš v podobenství o Rozsévači. slyšeli, srdcem pochopili a Ježíš nás mohl uzdravit". "Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli." Srov. vysvětluje. Nemluví cizími slovy a nemlží jako řada politiků a podvodníků. něco nakousne, vždy to vysvětluje, abychom to pochopili. Tajemství není něco nerozluštitelného, ale nevyčerpatelného. Tajemstvím. (Boží dobrota nás překvapuje a ohromuje, ale je nám pochopitelná. je naprosto nepochopitelné, absurdní.) Ježíš se nám věnuje, abychom porozuměli. podobat, pak nás zajímá, co si Ježíš myslí a co nám chce sdělit. porozumět, Ježíš je ochotný se nám věnovat. udělat. má význam pro toho, kdo zná celek. Každou neděli můžeme zpracovat jednu lekci Písma. třeba za 10 let dostat?
Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Děti chtějí být velké a nestydí se ptát. nehrají si na ty, kteří už vše vědí. přicházím připraven na bohoslužbu. dostává. Srov. Lk 11,10. ohavností. Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. zlého. je advokáti nemohli oškubat. lidí, aby soud mohl být kontrolován ostatními). ze svitku Písma. To bylo něco jiného, než naše čtení v kostele. primitivní písmo, psaly se jen souhlásky (samohlásky až v 8. stol. interpunkční znaménka ani mezery mezi slovy. Např. Letohradě" by napsali: ptnctltbdlmvlthrd. přečíst. Text tedy museli znáti téměř nazpaměť. uměli jste číst a psát. Rút? rozptýlil. shromáždí a vezme tě odtamtud. Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. nenávistně pronásledovali. jeho příkazy, které ti dnes udílím.
Role. Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. potřeba hodin v autoškole, k získání řidičského průkazu? Václav Vacek, 3. 7. Jmenuji se Ivana a je mi 68 let. Až donedávna jsem žila bez víry v Boha. Narodila jsem se v nevěřící rodině, tatínek v Boha nevěřil nikdy, maminka jako mladá byla zřejmě věřící. Vystudovala učitelský ústav v klášteře. Protože žila vždycky opravdově, lež a přetvářku nenáviděla, určitě se v klášteře nemodlila bez víry. Když se naši do sebe zamilovali a po válce se vzali, tak pod tatínkovým vlivem asi přestala věřit i maminka. Alespoň nám, svým třem dětem, nikdy o Bohu neříkala. Asi před pěti lety jsem strávila nádherné tři týdny v lázních společně s paní Magdou, vdovou po kazateli CB. Velmi jsme se spřátelily a otevřely si navzájem srdce. Magda mi vyprávěla, jak uvěřila v Boha a vzala mě na shromáždění bratří a sester. V Novém Zákoně jsem si občas četla a našla jsem tam hodně moudrosti. Často jsem si telefonovaly a stále o sobě víme vše, co se v našich životech děje. Magda se za mne denně modlila. Jsem ráda, že se teď mohu stejně modlit i já za ní. Mnohdy mi také pomohla dobrou radou. Každoročně mi posílala čtení na každý den „Dobrá setba“. Stále jsem cítila, že potřebuji k životu něco dalšího, něco víc. Jednoho dne se stalo, že jsem zavolala do televizního pořadu „Volejte věštcům“ a zeptala se na své zdraví. Z toho, co mi řekli, jsem byla zděšená, dostala jsem velký strach. Svěřila jsem se s tím své paní doktorce a ta mi poradila, ať se svěřím Bohu se svými hříchy a prosím za odpuštění a také mi dala adresu nejbližšího sboru církve podobné té, kam sama patří. Tak jsem přišla poprvé do „svého shromáždění“ Církve bratrské v Ostravě‑Porubě a i když jsem tam nikoho neznala, cítila jsem se tam moc dobře...
…„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.“ Svoji víru jsem se rozhodla veřejně vyznat křtem, jehož svědky byli i moji blízcí. V květnu 2010 jsem otěhotněla a očekávala příchod našeho třetího syna. Toto těhotenství bylo provázeno nejen fyzickou nevolností, jak tomu bylo i v předchozích těhotenstvích, ale i silně negativními myšlenkami, které mne začaly napadat. Hlavní myšlenka, která neustále přicházela, byla, že při třetím porodu zemřu. … Dva týdny po konferenci mi lékař sdělil, že náš ještě nenarozený syn má cystu na mozku, která může způsobit komplikace nejen při porodu, ale i později. Slova písně mne vedla k modlitbě za uzdravení našeho syna. Bůh ve své dobrotě vyslyšel tuto modlitbu. Syn v mém bříšku poskočil radostí. Věděla jsem, že se ho Bůh dotkl. Když jsme dozpívali, byla jsem si jistá, že cysta je pryč a syn je zdravý. Lékařské ultrazvukové vyšetření, na které jsem šla za týden, to potvrdilo. To bylo radosti! Slavný den 12. 2. 2011, kdy se náš syn Matouš narodil, proběhl v pokoji a radostně. Dále následovalo období operací a zkoušek celé rodiny. Příběh ukazuje sílu víry a Boží intervence ve chvílích největšího napětí.
Why This Atheist Scientist Became a Believing Christian
Ve světle těchto zkušeností si uvědomujeme důležitost rozlišování mezi obrazem Boha a lidskými představami. Boží svrchovanost a vševědoucnost ukazují na to, že Bůh zná naše srdce i úmysly a že láska k Bohu se projevuje skrze následování Ježíše Krista a naplňování jeho přikázání. Kristus jako Slovo Boží je klíčovým mostem, který spojuje Boží teologii s lidskou zkušeností a umožňuje nám vidět pravou podobu Otce. Podle Písma je láska vždy nejdůležitější chrakteristika víry a znamením pravé proměny je ochota milovat i nepřátele a modlit se za ty, kdo nás pronásledují.
Ve světle biblických textů je také důležité položit si otázku: proč Bůh nařídil některé starozákonní činy, jako vyhnání Kanaánců? Rozsáhle zpracované diskuse ukazují, že odpovědi nejsou jednoduché a vyžadují zohlednění historického kontextu, spravedlnosti a Božího soudu. Oběť dětí v pohanských náboženstvích je těžkou kapitolu, kterou je třeba číst kriticky a s rozvahou. Bible však také hlásá hodnotu života každého člověka a volá po spravedlnosti a milosrdenství. Tyto diskuse nám ukazují, že víra není jen tradičním vyznáním, ale hledáním opravdového porozumění a osobního vztahu s Bohem skrze Ježíše Krista.
