Přestože Elton John nebyl letos v Praze rozhodně poprvé, pro mě to premiéra byla. Až letos před vánocemi jsem dostala příležitost ho spatřit na vlastní oči a slyšet opravdu naživo. Necelých deset minut po dvacáté hodině koncert začíná vystoupením 2Cellos, dvou chorvatských cellistů, kteří na svůj elektrický nástroj předvedou show nejen hudební, ale i vizuální a hned vzápětí přichází Elton John, aby publikum uvedl do varu jednou z nejpopulárnějších skladeb, The Candle in the Wind, kterou po tragickém úmrtí princezny Diany dedikoval právě jí. Klidně bych si jí jednou také nechala zahrát.
Pak už následuje jeden hit za druhým, které jsou odměňovány našeným potleskem. Pódium neopustí přes dvě a půl hodiny. Večer graduje přídavkem v rockenrolovém pojetí, při kterém se už sedící publikum neudrží a pustí se do tance i na malém prostoru, který mezi židlemi zbývá.
Ve stejném duchu se pak mísí dojmy ze slušených koncertů jednotlivých kapel a interpretů. Zatímco já byla s vánočním koncertem Michala Prokopa na výsost spokojená, našli se i rouhači, kteří odmítli se vyjadřovat. Usoudili, že písničky z nového alba jsou chabé, Prokop moc ukecaný a v reálu zdá se umělec není zdaleka tak milý, jak na pódiu předstírá.
Opírám se o konkrétní průběh koncertů a hostů: otvírákem koncertu nemohlo být nic jiného než Kolej Yesterday ze stejnojmenného alba z roku 1984, po němž následovaly další starší kousky a hned po nich první host, kterým nebyl nikdo jiný než Radúza. Příjemný vstup přesně na tři písničky, které zpívá většinou ve francouzštině a na klavír se zdatně doprovodila i s ukazovákem zasaženým při štípání dříví. Jako další host se představil dlouholetý Prokopův spolupracovník, autor hudby bezpočtu jeho písní - Petr Skoumal.
Po dalším bloku známých písniček následoval křest nového alba Sto roků na cestě inspirovaného tak trochu GGM, kde se vedle tradičního textaře Pavla Šruta v týmu představuje i nové jméno Jana Laciny. Za kmotry si Michal Prokop přizval starou „hradní“ partu a vedle Ladislava Kantora a Jiřího Stránského popřál „novorozeněti“ šťastný osud i Karel Schwarzenberg. Pak už se hrálo z nového alba. Zvuk kapely Prokop tzv. drží, jen některé skladby malinko připomínají ty starší (ťuklo mě třeba u Kartáčku na zuby, který se v prvních taktech silně podobá právě Zlodějům času).
Na závěr se nezapomnělo ani na oldies, když Framus Five interpretoval jedno ze skvělých blues, na které kapela v šedesátých letech ulovila nejednoho fanouška. Jako přídavek na rozloučenou zazněla písnička z Města Er. Skvělý zvuk kapely, kterou v minulosti prošla řada vynikajících hudebníků a ve které stále působí naprosto famózní houslista Jan Hrubý a kytarista Luboš Andršt, měla spolu s Prokopovým zpěvem za následek další nezapomenutelný večer.
Zelená pošta je společné studiové album Mariána Vargy, Pavola Hammela a Radima Hladíka. Texty na něj přispěli Kamil Peteraj, Boris Filan a Miroslav Válek. Protože šlo o studiové album, jeho živá podoba se nikdy nekonala, až nyní. Prakticky po třiceti letech původní členy kapely zdobí šediny, které ovšem nikterak neubírají na jejich muzikantském nadšení. V září album zahrálo Vargovo Collegium Musicum v Bratislavě na festivalu Konvergencie, v listopadu mělo premiéru v pražské Arše a pro velký zájem bude mít další reprízu v únoru tamtéž. Koncert v Arše se stal setkáním všech skalních fanoušků, nechyběli ovšem ani mladé tváře.
Nechci sem ale neustále tahat narážky na věk ať posluchačů nebo účinkujících. Důležité je, že se hrála výborná muzika a jinou než takovou si k tomuhle hvězdnému seskupení ani nelze představit. Po první zpívané části s Pavolem Hammelem se Varga rozhodl udělat fanouškům radost a odehrál mé dvě nejoblíbenější skladby, Hommage à J. S. Bach a Ulicu plnou plášťov do dažďa, které s neochvějnou pravidelností uvádějí koncertní publikum k naprostému šílení. Pokračovalo se skladbami z alb Na II. programe sna a Labutie piesne, tj. LP, na kterých slovenský tým spolupracoval s Radimem Hladíkem.
Na Johna Mayalla mám dvě vzpomínky a včera k nim přibyla třetí, konečně společná. Když přijel John Mayall na Folimanku do Prahy v roce 2007, šla jsem na koncert sama já. Řada rockerů a bluesmanů v 79 letech už je v hudebním důchodu a v některých smutných případech se nechá vozit jako atrakce. Případ Johna Maylla to tedy není ani náhodou. Energií nabitý, štíhlý svižný muž s dlouhými šedými vlasy má elánu na rozdávání. Před začátkem koncertu rozdává autogramy, žádná CD už se ovšem neprodávají. Mayall má ovšem také skvělou kapelu. Během večera odezní všechny kultovní songy a každý muzikant dostane svůj prostor pro sólo.
Ještě teď mi zní v hlavě harmonika z Chicago line a je mi tak nějak smutnosladce. Vlastně to už asi nestihnu pořádně popsat, protože záhy mizím a nechci mít s elektronickými médii opravdu nic společného. Koncert Cold Play v Praze byl naprosto nevšední show. Vizuální paráda taková, že jsem hudbu brala vlastně až v druhém plánu. Pódium dominuje pět různě velkých tunelových vjezdů a projekční plátna. Po úvodní instrukci jak si nasadit světelné náramky rozdávané u vchodu, přichází kapela a s ní psychedelická smršť promítaných geometrických obrazců.
Hraje se hlavně z Mylo Xyloto, ale nechybí ani oblíbené pecky ze starších desek. A show pokračuje: déšť papírků, balonů a obří nafukovací motýli v aréně. Hudba, barvy, radost, opojení. Hodina a půl uteče jako nic.
Další zážitky následovaly po cestě do Plzně a okolí, kde se v různých klubech či kulturních místech odehrálo mnoho vystoupení. Tom Petty a Jimy Mayall se v českých městech promítli do vzpomínek návštěvníků, a to často s bohatou historií naší hudební scény.
V Plzni a Praze se konaly koncerty různých kapel, předkapel a hostů, od Five Rivers Blues Band po The Daybreakers, POPs a mnoho dalších. V rámci různých turné a festivalů se představili i zahraniční interpreti jako Gaia Mesiah, POPs, The Daybreakers, Mary Jane’s Soundgarden a další.
V souvislosti s křty alb a turné se objevovaly i plánované akce: například křest alba Veni, Vidi, Wich od DJ Wich, který je třetím sólovým albem s bohatým obsazením hostů a koná se v SaSaZu. Ticketportal varuje před pravostí vstupenek zakoupených na přeprodejních portálech.
Koncerty a koncertní atmosféra zahrnují rozmanité žánry od blues, rocku až po pop a folkové vlivy. Udržují diváky aktivní a vytvářejí poutavé příběhy z jednotlivých interpretů a alb.
Na závěr zmíním několik jmen a dat: Twenty-six, dvacet šest, a mnoho dalších významných pražských i plzeňských akcí roku 2025-2026, které se dotýkají rocku, blues, popu a crossover žánrů.