město ležící asi 40 km severně od Genezaretského jezera, na úpatí hory Chermón. Původně se jmenovalo Paneas (Panias). Římané je darovali Herodu Velikému, po jeho smrti připadlo k územím, která získal jeho syn Herodes Filip. Ten město přejmenoval na počest císaře Augusta na Cesareu (později se vžilo označení Cesarea Filipova, aby se odlišila od mnohem významnější Cesareje Přímořské. V době Heroda Agrippy zažilo město nové přejmenování, tentokrát na Neronias, na počest císaře Nerona. V době Ježíšova působení byly Cesarea a její okolí příhodné právě tím, že patřily Herodu Filipovi, a tedy už Nespadaly pod pravomoc Heroda Antipy, který popravil Jana Křtitele a podobně se zajímal i o Ježíše.
Tzv. bibličtí křesťané (mezi něž se řadí i Apoštolská církev) nechápou křest jako svátost, ale jako Kristovo nařízení. V tomto chápání křest nepřináší milost, kterou má symbolizovat, ale je pouhým symbolem, veřejným přiznáním se k vnitřnímu obrácení. Křest tak není sám o sobě ničím, co by přinášelo spásu. Podle jejich chápání je nesmyslné křtít malé děti, protože ty, pokud se nemohly pro křest rozhodnout, Bůh stejně spasí. Katolická církev vždy ovšem chápala křest jinak. Chápe jej jako svátost, která působí několik věcí - odpuštění hříchů (a to hříchu dědičného i osobního). Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh. Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.
Těmto slovům vždy církev rozuměla tak, že se vztahují opravdu na všechny, kdo mohou vstoupit do Božího království. Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. Podle tzv. biblických křesťanů však nelze tento verš vztahovat na křest malých dětí, protože v onom verši děti „jdou“ k Ježíšovi, a tedy míní se jím až ty děti, které jsou schopny chodit, přeneseně ty, které jsou schopny hřešit. Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Křest tak nebyl omezen jen na dospělé, ale existuje i praxe křtu dětí. V Novém zákoně neexistuje jediné místo, které by říkalo, že malé děti není možné křtít. Neměli bychom opomíjet také svědectví raných křesťanských autorů.
Domácnostmi se v těchto případech nemíní pouze manželka, ale též děti a otroci. A jako v každé rodině, v domácnosti žily větší i menší děti. Křest je svátost, kterou církev udílí skrze apoštoly (biskupy) už od dob Pána Ježíše Krista. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Křest je složen z několika bohoslužebných úkonů, které jsou navzájem provázané. Křest v sobě zahrnuje nejen soukromý obřad udílený jedinci, ale i obřad společný, na kterém se účastní jak rodina křtěnce, tak i celá církevní obec, která se za katechumena představení dítěte obci věřících.
Kmotr musí být pravoslavný věřící. Kmotr v rámci příprav podstoupí s knězem duchovní rozhovor, během kterého kněz vysvětlí kmotrovi jeho úlohu při křtu a závazky, které na sebe kmotr bere. Protože se kmotr při křtu z hlediska církevního práva stává otcem/matkou křtěného, tak by se při výběru kmotra mělo jednat o blízkého člověka, který bude dítěti nablízku a bude mu vzorným příkladem účastí na životě církve. Ideálem zároveň je, aby kmotrem nebyl člověk pokrevně spojený (příbuzný).
Křest je významný obřad přinášející proměnu. Křest dospělého se liší od křtu dítěte především v míře příprav před křtem. Dospělý člověk má povinnost být před křtem řádně poučen a dále prokázat, že opravdu chce být aktivní součástí místního společenství věřících. Proto trvá příprava dospělých zhruba jeden rok - přesná délka katechumenátu závisí na knězi. V akutních případech ohrožení života lze délku katechumenátu rapidně zkrátit. Bůh nám ve křtu otevírá naši mysl chápání evangelia, uzpůsobuje nás k přijímání svátostí, vybavuje nás novými dary, které nás posvěcují a posilují v boji s hříchem.
Křest se v pravoslaví provádí ponořením třikrát ve jménu tří Osob Nejsvětější Trojice; třikrát na památku Kristova pohřbení a vzkříšení. Křest je považován za smrt starého člověka a znovuzrození do nového života v Kristu. Прavoslavná církev křtí obvykle děti krátce po narození. Konvertité k pravoslaví z jiných křesťanských církví jsou přijímáni na základě toho, odkud přicházejí, buď křtem nebo myropomazáním. Při křtu malého dítěte leží rozhodnutí na bedrech rodičů a kmotra, dospělý ale nese sám plnou zodpovědnost za svou přípravu.
Myropomazání je tajina, při níž je pokřtěnému darován dar Ducha Svatého pomazáním svatým myrem. V pravoslavné církvi koná Tajinu myropomazání každý kněz - na rozdíl od římskokatolické církve, kde biřmování může vykonat jenom biskup. Myropomazání se provádí zpravidla hned po křtu, a to i u malých dětí. Pokřtěný a myrem pomazaný pravoslavný křesťan se stal plným členem církve a smí se účastnit eucharistie.
Konfirmační procesy a konfirmace v různých církevních tradicích mají své specifické významy. V Evangelické církvi ČR je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a přijetí člověka do nového společenství. U křtu dítěte požadujeme, aby se aspoň jeden z rodičů hlásil ke křesťanské víře. Ke křtu mohou být přizváni i svědkové (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Proto i kmotři musejí být křesťané. Uznáváme křest vykonaný v jiných křesťanských společenstvích, proto křest vykonaný v jiné církvi neopakujeme. Na prahu dospělosti se ti, kteří byli pokřtěni v dětství, přiznávají ke křtu a potvrzují svou víru při konfirmaci.
Ke křtu mohou být přizváni i svědkové (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Konfirmace, doslova utvrzení ve víře, označuje bohoslužebnou slavnost, při níž jsou pokřtěné děti přijaty do společenství dospělých věřících. V případě zájmu o křest kontaktujte farářku Petru Náhlovskou. Křest je jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a přijetí člověka do nového společenství.
Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který pokřtil Ježíše v Jordánu. České slovo „křest“ je odvozeno z řeckého „christos“ a znamená pomazaný. Křesťané věří v jednoho boha, vyznávají Ježíše Krista jako Spasitele a Božího syna. Křesťanství vzniklo z antického judaismu na území Palestiny, kde Ježíš působil, a stát uznaným náboženstvím se stalo rozhodnutím císaře Konstantina v roce 313.
