Původním cílem křížových výprav bylo osvobození Jeruzaléma, obsazeného od první poloviny 7. století muslimy, tzv. saracény. Křesťanský svět si vzal za úkol vyrvat z jejich rukou boží hrob a zastavit rozpínavost muslimské říše, ohrožující Evropu. Křižácká vojska se shromažďovala ve významných městech a přístavech. Díky tomu se poprvé v historii setkávali bojovníci z různých koutů Evropy, národy rozdílných mravů, krojů a výzbroje. Mnozí z nich do té doby poznali jen nejbližší okolí svého hradu nebo města - nyní se po neschůdných cestách prodírali krajinami, jejichž jména často slyšeli poprvé v životě, plavili se po mořích známých jen námořníkům a kupcům.
První kruciáta, vyhlášená (r. 1095) papežem Urbanem II., skončila roku 1099 vítězně. V čele křesťanských vojsk stáli Francouzi, spojení s armádou byzantského císaře Alexia I. Komnena. Podařilo se jim dobýt Jeruzalém a vychytralý Alexios připojil získané území ke svému impériu, ačkoli správu ponechal v rukách Francouzů. V letech 1096 až 1271 směřovalo celkem devět hlavních křížových výprav do Zámoří nebo Svaté země, jak se tehdy oblasti spojené s působením Ježíše Krista nazývaly.
Zdroj: E. Když byla v roce 1147 vyhlášena další křížová výprava, vytáhli v hojném počtu do Svaté země i Češi vedení knížetem Vladislavem II. Druhou kruciátu totiž organizoval německý císař Konrád II. a Vladislav se jí zúčastnil jako jeho leník. Českému kontingentu velel knížecí maršálek Jiřík a kancléř Bartoloměj. Bohužel v jejich osudu se odráží povaha celého nešťastného podniku. Nikdo z nich nemohl podat zprávu o bitvách, v nichž křesťanské vojsko utrpělo řadu porážek. Jiřík padl a Bartoloměj s mnoha dalšími členy výpravy beze stopy zmizel v mohamedánském zajetí. Zachránil se pouze kníže Vladislav se svou družinou. Ještě před zahájením bojů totiž ponechal vojsko svému osudu a z Malé Asie odjel do Konstantinopole k císaři Manuelovi I. Komnenovi, nepříteli Konráda i papeže.
Císař Fridrich Barbarossa na III. křížové výpravě. Po katastrofální porážce u Hattínu (4. 7. 1187) a ztrátě Jeruzaléma ve prospěch sultána Saladina, vyhlásil papež další křižáckou výpravu. Ta probíhala v letech 1190-1193 a kromě králů Anglie a Francie se jí zúčastnil také římský císař Fridrich Barbarossa (Rudovous), v jehož vojsku se nacházel i oddíl českých válečníků pod vedením Přemyslovce Děpolta. Anglický král Richard I. Plantagenet, nazývaný Lví srdce, se - stejně jako jeho francouzský rival - do Svaté země plavil po moři. Statečný, drsný voják, který se v tomto tažení proslavil dobytím Kypru a syrské pevnosti St. Jean d’Acre, byl při návratu ze Zámoří zajat a do Anglie se vrátil až roku 1194. Obnovil v zemi svoji moc a jakmile získal dostatečné prostředky, pustil se do války s francouzským králem Filipem Augustem, svým úhlavním nepřítelem.
Saracénský obchodník (malba: Jean Léon Gérôme, 1869). Zdroj: E. V raném období křížových výprav byl po celé střední a západní Evropě rozšířen typ meče s poměrně širokou čepelí, krátkou, rovnou záštitou a hřibovitou hlavicí, která někdy přecházela do špičky. Během následujících dekád však došlo k rozvoji evropského rytířství, a tím i k rozmachu zbrojířství. Meč normanského typu z 11. Zrodil se nový, celoevropský typ meče, který pak provázel rytířství až do jeho konce. Znamení, které evropské armády nesly proti muslimskému půlměsíci, přetrvalo v základním typu rytířského meče až do 16. století. Meč nového, tzv. křižáckého typu z 12. - 13. století. Již v dobách franské říše se osvědčilo těžké jezdectvo, které se v 11. století stalo bezkonkurenčním pánem bitevních polí.
Těžkooděný jezdec byl dokonalým profesionálem, který se od mládí cvičil v jízdě na koni a ovládání zbraní. Na vlastní náklady si musel opatřit nejen koně a výzbroj, ale také velmi drahou ochrannou zbroj. V období prvních křížových výprav nosil brnění v podobě košile sahající ke kolenům. Bylo buďto šupinaté či lamelové, nebo zhotovené z železného kroužkového pletiva. Ve srovnání s lamelovou zbrojí bylo kroužkové brnění lehčí a ohebnější, což se osvědčilo v horkých klimatických podmínkách Svaté země. Krásný exemplář kroužkového brnění se v ČR zachoval v podobě tzv. Rekonstruktor představujícího dánského křižáka z 12. století. Hlavu rytíře v tom období chránila železná přilba, většinou tzv. normanského typu, u nás známého jako „svatováclavská přilba“. Zbraní prvního střetu bylo kopí.
Již záhy se začala prohlubovat nesvornost mezi účastníky kruciát z různých zemí. Od 12. století začaly vznikat nové duchovně-rytířské řády, jako byli rytíři Kristova hrobu, svatého Jana Jeruzalémského (Johanité), svatého Lazara, či templáři. Ti představovali budoucí pravidelnou armádu v rukách církve. Jedním ze tří nejmocnějších řádů ve středověku byl templářský řád, oficiálně zvaný Chudí rytíři Krista a chrámu Šalamounova. Byl založen kolem 1220, původně na ochranu pro poutníky, kteří putovali do Jeruzaléma a na další svatá místa. Řád postupně sílil, uvolňoval se z pravomoci králů a papežů a hromadil obrovská bohatství. Templáři vytvořili v zemích západní Evropy i na Východě stát ve státě a církev v církvi. Zlomit moc řádu se podařilo až francouzskému králi Filipu IV. Sličnému, který se chtěl hlavně zmocnit templářského majetku. Templáři byli obviněni z odpadlictví, sodomie, tajemných rituálů.
Křižáci v Zámoří přejímali místní mravy i kroj - zde turban a špičaté holínky. Takto byli nazýváni členové řádu sv. Jana Jeruzalémského. Řád vznikl v 11. století při špitále sv. Jana (proto také špitálníci), kde hledali ošetření křižáci a poutníci. Jednoho dne došlo k přepadení nemocnice saracény, a mniši se na obranu chopili mečů. Do budoucna je už raději neodkládali - a tak se z řeholníků stali vojáky, účastnící se bojů proti muslimům. Řád měl své komandantury po celém západním světě. Když Palestina upadla do saracénských rukou, Johanité se přestěhovali na Rhodos a odtamtud ovládali obchod ve Středomoří. Když ostrov dobyli Turci (r. 1522), přestěhoval se řád na Maltu a přijal jméno rytířů maltézských.
- Historické kořeny křížových výprav a jejich motivace.
- První výprava a její výsledky v roce 1099.
- Role českých účastníků v dalších výpravách a osobní osudy vedoucích postav.
- Vývoj zbraní a rytířství v průběhu 11.-13. století.
- Vznik a osud templářského řádu a jeho vliv na politiku a církev.
- Křižáci a proměna kultury, kroje a zvyky během výprav.
- Další osudy rytířských řádů a jejich geopolitika ve Středomoří.
tags: #krestansky #bojovnik #krizaci