Soubor známých i méně známých, publikovaných i nepublikovaných článků, rozborů, esejí a prohlášení z let 1945-1989, které vzešly z křesťanského prostředí a jsou věnovány vztahu křesťanů k marxismu, socialismu a komunistickému režimu. Čítanka má ekumenický a reprezentativní charakter - zachycuje postoje katolíků, evangelíků, československých husitů, pravoslavných a dalších církevních společenství a přitom vystihuje celé spektrum názorů od kritických přes analyticky vstřícné až po jednoznačně pozitivní. V českém prostředí chce soubor přispět k poznání reakcí a rezistance křesťanství vzhledem k moderním ideologiím a režimům a k poznání jeho možností přinášet alternativní a současně životodárné koncepty.
Jakub S. uvedl, že soubor vznikl jako prostředek pro poznání reakcí křesťanství na moderní ideologie a režimy a pro zkoumání jeho možností přinášet alternativní koncepty. Soubor shrnuje postoje různých církevních skupin a zachycuje široké spektrum názorů, od kritických po pozitivní. V českém prostředí se ukazuje kontinuita diskuse o vztahu křesťanství k marxismu, socialismu a komunismu po druhé světové válce až do konce 80. let 20. století.
Kořeny křesťanského socialismu a jeho vývoj v 19. století
Původně jedna z významných teorií a hnutí 19. století, které uplatňují křesťanství v politice a sociální sféře. Křesťanský socialismus (k.s.) se zformoval ve 30.-40. letech 19. století v katolickém i protestantském prostředí, opřen o názor, že evangelia obsahují základní sociálně-etické postuláty, jejichž naplněním je možné zlepšit postavení dělnictva. Rozvíjel se zejména ve Velké Británii (F. D. Maurice, Ch. Kingsley), Francii (F. R. de Lamennais) a v Německu (V. E. Ketteler, F. X. Baader, J. H. Wichern), později se šířil do dalších evropských zemí a USA (R. Niebuhr, P. Tillich).
Křesťanští socialisté zpravidla nepožadovali společné vlastnictví a kontrolu výrobních prostředků, ale spíše propagovali neofeudální korporativní systém, jehož prostřednictvím chtěli kapitalistickou soutěž nahradit křesťanskou kooperací (P. J. B. Buchez, J. M. F. Ludlow). Koncem 19. století se některé myšlenky k.s. staly součástí oficiálního sociálního učení římskokatolické církve (encyklika Lva XIII. Rerum novarum z roku 1891 a další sociální encykliky) a vznikání křesťanských sociálních stran. Variantou v protestantském prostředí byl náboženský socialismus spjatý se sociální demokracií (H. Kutter, L. Ragaz).
Křesťanský socialismus v českém a evropském kontextu po roce 1945
V československém prostředí se soubor snaží mapovat reakce křesťanství na moderní ideologie a režimy - zejména na marxismus a komunismus - a projevovat široké spektrum postojů v období 1945-1989. Křesťanský socialismus se v praxi potýkal s otázkou, zda a jak zachovat autonomii církevní morální autority ve společnosti, která prosazuje státní socialismus či jiné formy totalitní správy. Z hlediska teoretického vývoje ukazuje text, že vývoj směrem k socialismu byl společný všem denominacím a že encyklika Rerum novarum a její kódifikace v Quadragesimo anno ovlivnily interpretaci soukromého vlastnictví a rozdělení příjmů, a tedy i vůbec ekonomickou etiku církevních kruhů.
Soubor klade důraz na skutečnost, že moderní křesťanský socialismus nemá nic společného s komunistickým raným učením; idea socialismu je v církvi nová a aktuální vývojem vedla k uznání oprávněnosti soukromého vlastnictví, zatímco dřívější církevní učení se vyhýbala přijetí názvu soukromého vlastnictví. Církev přitom uznává původ soukromého vlastnictví v přirozeném právu, ale zároveň vymezuje zásadní etické principy pro rozdělení příjmů, které jsou realizovatelné jen ve státním socialismu.
Etické a ekonomické paradoxy křesťanského socialismu
Podstata socialistické metody nezávisí na konkrétní metodě pokusu o socialismus, a každá taková snaha narazí na neuskutečnitelnost čistě socialistického hospodářství. Rozumové a morální kvality členů socialistické společnosti by měly být pěstovány církví, avšak překonání potíží vyžaduje změny v lidské povaze či v přírodních zákonech, které ani víra nemůže dosáhnout. Duch, který má dominovat ve socialistické společnosti, se nejvíce podobá duchu náboženského společenství; nicméně skutečné dosažení plně socialistické společnosti by vyžadovalo takové změny, které jsou mimo dosah tradičně chápané lidské povahy a přírodních zákonů.
Protagonisté křesťansko-sociální reformy často nechtějí proklamovat svůj ideál jako socialistický, a proto mohou být označováni za konzervativní nebo dokonce reakcionářští, protože si přejí udržet existující řád nebo jeho minulou verzi. Přesto s velkou vervou bojují proti plánům ostatních socialistických frakcí na radikální zrušení soukromého vlastnictví a hlásají, že jejich cílem je sociální reformátorství, nikoli revoluce. Tato opatrnost však často vede k logickým závěrům směrem k radikálnějšímu řešení, pokud se jedná o dosažení jejich ideálních podmínek.
Ekonomie a politika v rámci křesťansko-socialistického pohledu
V moderní interpretaci se ukazuje, že když je kontrola nad soukromým vlastnictvím převedena na stát, vlastník se stává úředníkem v mašinerii hospodářské administrativy. Křesťanský socialismus tedy koresponduje s ekonomickým ideálem středověkých scholastiků, kdy se klade důraz na „spravedlivé“ ceny a mzdy a na určité historicky dosažené rozložení příjmů. Rozpoznání nemožnosti dosažení tohoto rozložení v systému soukromého vlastnictví vede moderní křesťanské reformátory k obhajobě opatření, která i formálně zachovávají soukromé vlastnictví, ale vedou k postupné socializaci společnosti.
Část hnutí otevřeně vyhlašuje radikální program státního socialismu, část váhá a vyhýbá se logickým závěrům. Výklady ukazují, že křesťanský socialismus se postupně přibližuje k regulaci cen a mezd, a poté k plné kontrole nad výrobou a distribucí-což je cesta, kterou ve svém důsledku realizuje etatismus. Celkové zhodnocení je, že moderní křesťanský socialismus nemá s komunismem raných křesťanů žádnou identickou kontinuitu; ale jeho kritéria a praktiky často směřují k určité formě státního socialismu s pluralitou denominací, která rozlišuje mezi tím, co lze považovat za legitimní reformu a co již představuje radikální změnu.
Katolická encyklika Rerum Novarum (1891) uznala původ soukromého vlastnictví v přirozeném právu, avšak spolu s tím vyjmenovala zásadní etické principy pro rozdělení příjmů, realizovatelné jen ve státním socialismu. Na stejném základu byla vydána encyklika Quadragesimo anno (1931). Tato vývojová trajektorie ukazuje, že ačkoliv církev uznává oprávněnost soukromého vlastnictví, současně se projevuje snaha o zajištění sociální spravedlnosti prostřednictvím státom řízeného sociálního systému.
tags: #krestansky #socialismus #v #anglicke #literaturre