Katedrála svatého Víta na Pražském hradě je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, která byla postupně dostavována a doplňována až do 20. století.
Počátky a rozvoj chrámu na místě svatováclavské rotundy
Již kolem roku 925 zde kníže Václav založil předrománskou rotundu, která byla po roce 1060 nahrazena trojlodní bazilikou se dvěma věžemi. Basilika měla půdorys ve tvaru kříže, na délku 70 m a šířku 35 m; po požáru roku 1091 byla dokončena v roce 1096. Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna roku 1038 do rotundy přibyly ukořistěné ostatky sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa.
Stavba gotické katedrály a hlavní stavitelé
V roce 1344 Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. První hlavní architekt Matyáš z Arrasu zahájil stavbu východního kněžiště a chóru; po jeho smrti roku 1352 převzal vedení Petr Parléř, jehož dílo zahrnovalo chór s věncem kaplí, Svatováclavskou kapli, Zlatou bránu a spodní část Velké jižní věže. Parléř pak založil rozsáhlé novogotické řešení s hvězdicovými klenbami a kaplí sv. Václava nad jeho hrobem.
Průběh dostavby a zlomové okamžiky
Chór byl dokončen v roce 1385 a kaple sv. Václava byla vysvěcena roku 1367; do roku 1373 vyzdobena. Po smrti Karla IV. dostavovali stavitelé další části, ale na dlouhou dobu zastavila výstavba husitská válka. V polovině 19. století byla zahájena dostavba v novogotickém slohu Jednotou pro dostavění chrámu sv. Víta; chrám byl slavnostně vysvěcen roku 1929 při příležitosti tisíciletého výročí smrti svatého Václava.
Novogotickou část tvoří hlavní loď, úzké boční lodě a severní křídlo příčné lodi; velká kruchta však doplňovala nedostavěnou strukturu. Na západní straně stojí dva ochozy, portál a Zlatá brána, která byla původně hlavním vstupem. Hlavní oltář v 19. století navrhl Josef Kranner a dokončen byl v letech 1868-1872. Dostavba byla završena v roce 1929, kdy byla katedrála slavnostně posvěcena a veřejnosti poprvé oficiálně předána.
Kaple sv. Václava a další bohaté skvosty
Duší i srdcem katedrály je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem; vyzdobena gotickou relikviářovou skříní a bohatě zdobená. V chóru se nachází bílé mramorové královské mauzoleum s ostatky Ferdinanda I., Anny Jagellonské a Maxmiliána II. Kromě svatého Václava jsou v katedrále uloženy ostatky sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Dveře do korunní komory mají sedm zámků a ke každému klíč; otevření vyžaduje součinnost několika klíčových osob.
Na jižní věži katedrály visí zvony včetně Zikmunda, největšího zvonu v Česku, vážícího asi 15 tun. Jeho srdce se rozechvělo při zvonění roku 2002 a symbolicky spojená pověst s povodněmi v následujících dvou měsících. Zároveň se zde nacházejí další významné hrobky a oltáře, například královská hrobka za hlavním oltářem a renesanční či barokní sochařská díla Františka Bílka, Maxe Švabinského a dalších.
Korunovační klenoty a jejich expozice
Koruna, žezlo, jablko a další kusy korunovačního pokladu jsou uloženy v korunní komoře v severní části lodi, uprostřed chrámu, a v tzv. Svatovítském pokladu; hlavní zámky a klíče jsou drženy různými reprezentanty státu, arcibiskupem a představiteli vlády. Zajímavostí je, že legenda o tom, že ten, kdo si nasadí královskou korunu a není z královského rodu, zemře do roka, má své kořeny v této kapli a jejím prostředí.
Historické a kulturní součásti
V průběhu staletí katedrála sloužila nejen bohoslužbám, ale také jako pokladnice českých korunovačních klenotů a svatovítského pokladu, mauzoleum českých králů a galerie sochařských a malířských děl. Byly here dostavěny i další významné interiérové prvky, jakoé oltáře a náhrobky, zahrnující katalog kanovníků a architektů spjatých s dílem Parléře a dalších umělců 19. a 20. století. Jako součást Pražského hradu je katedrála vždy otevřena pro veřejnost v rámci prohlídkových okruhů a speciálních akcí.
Vitráže, mozaiky a další umělecké výtvory
Na nádvoří i v interiérech katedrály jsou cenné mozaiky a vitráže. Zlatá brána představuje téma Posledního soudu a její mozaika ztělesňuje dílo kolem roku 1370-1372; restaurátorské zásahy probíhají v 20. století. Vitrážová výprava a mozaiková výzdoba patří k unikátům, jejichž proměny reflektují proměny architektury a technik skleněného řemesla v čase.
- Vstup do katedrály: portál západního průčelí a průchod mezi II. a III. nádvořím Pražského hradu
- Korunní komora a uložení českých korunovačních klenotů
- Královské mauzoleum a náhrobky bývalých panovníků
- Historické kruchtové prostory a výhledy z Velké věže
Současnost a návštěvnické informace
Arena Pražského hradu je otevřena denně od 6 do 22 hodin, katedrála a návštěvnické objekty od 9 do 17 hodin, s výjimkou nedělí, kdy je otevřeno od 12 do 17 hodin. Poslední vstup do katedrály je vždy v 16:40 hodin. Na velkou jižní věž je možné vystoupat denně od 10 do 18 hodin, s posledním vstupem v 17:30. Katedrála je zahrnuta v prohlídkových okruzích A a B (vstupné 450/300 Kč).
V červnu 2019 vydal spolek Hilbertinum monografii o katedrále, která ji označuje za katedrálu se čtyřnásobným zasvěcením. V roce 1997 k tisíciletému výročí Vojtěcha byla zasvěcena rovněž kaple sv. Vojtěcha, a od té doby je chrám oficiálně nazýván katedrálou svatého Víta, Václava a Vojtěcha. V roce 2011 se konal státní pohřeb Václava Havla v katedrále. Katedrála zůstává symbolem české státnosti a historie, a to navzdory dlouhým období sporů o vlastnictví mezi státem a církví.
