Období 11. až 13. století bylo bouřlivé a chudobou i náboženským nadšením poháněné. Křížové výpravy byly vojenská tažení západních křesťanů do Svaté země, vyhlášená roku 1095 papežem Urbanem II. Hlavní vlna trvala od roku 1096 do pádu Akkonu roku 1291. Před vznikem výprav stál také složitý politický kontext mezi Byzancí a západními evropskými císařstvími, a vyčerpaná ekonomika některých západních zemí. Cílem křížové výpravy bylo osvobození Božího hrobu a dalších svatých míst od muslimů.
První křížová výprava (1096-1099)
Již první křížová výprava byla nejúspěšnější. Jeruzalémské království, Edesské hrabství, Antiochie a Tripoliské hrabství vznikly jako čtyři křižácké státy a fungovaly zhruba dvě století. Výpravy se zúčastnila evropská šlechta a panovníci, ale také poddaní toužící po zábavě, kořisti a svobodě od poddanství. Na konci roku 1097 obléhání a následné vítězství nad seldžukovským sultánem a dobytí Jeruzaléma v létě 1099 vedlo k založení Jeruzalémského království. Jeruzalémské království existovalo v letech 1099-1187.
Druhá křížová výprava (1147-1149)
V roce 1144 dobyl mosulský emir Edessu a křižáci museli vyklíčit edesské knížectví, což byl podnět k druhé křížové výpravě. Vojsku velel císař Konrád III. a francouzský král Ludvík VII.; zúčastnil se i český kníže Vladislav II. Vojsky však postup do cíle nebyl úspěšný a výprava skončila neúplným cílem.
Třetí křížová výprava (1189-1192)
Po dobytí Jeruzaléma Saladinovi se konala třetí křížová výprava. Zúčastnili se jí Fridrich I. Barbarossa, anglický král Richard Lví Srdce a francouzský král Filip August. V roce 1190 dobyl Barbarossa část Malé Asie, avšak zemřel na cestě; Richard Lví Srdce vzal na sebe další tažení a dobyl Kypr, Akkon a další body, přičemž v roce 1192 byla vyjednána dohoda. Následovalo vznik kypertského království a vyčlenění Akkonu jako hlavního města dřívějšího jeruzalémského království.
Čtvrtá křížová výprava (1202-1204)
Čtvrtá výprava ukázala i politické a hospodářské motivy. Výzvy papeže Innocence III. od roku 1198 byly často zneužívány Benátkami pro hospodářské zájmy na Balkáně a v Byzanci. V roce 1204 byl časný Cařihrad dobyt, a zřízeno latinské císařství, které vládlo v byzantské říši do roku 1261. Křižáci se dohodli s Benátčany na rozdělení bývalé Byzance; na dobytém území vzniklo několik latinských feudálních států. Hlavními centry se staly království soluňské, vévodství athénské a knížectví achajské. Benátčané si udrželi značný podíl a ovládli značnou část pobřeží a ostrovů.
Dětčká křížová výprava (1212)
Období 13. století také zahrnuje dětské křížové výpravy. Období 1212 mělo své motivace v bídy a náboženském nadšení. Dětská výprava vedla podle některých výkladů k odchodu malých poutníků, ale skutečnost je pravděpodobně složitější: z hlediska historických pramenů kronikáři mohli použít zkratky a termíny. Některé děti byly prodány do otroctví, jiné zůstaly v Janově a Marseille a část se vůbec nevyplatila vycestovat.
Šestá a sedmá křížová výprava
Šestá křížová výprava podnícená císařem Fridrichem II. vybojovala v některých místech mírové dohody a získala značnou část Galilee a pobřežní pás mezi Jafou a Sidonem. Práva muslimů na těchto územích byla smluvně zaručena. V roce 1244 křižáci Jeruzalém opět ztratili. Sedmá křížová výprava vedená Ludvíkem IX. zamířila tentokrát na Egypt; dobyl Damietu a pronikl k Mindsúře, avšak výprava nebyla plně úspěšná a skončila smrtí Ludvíka IX. a ztroskotáním plánu podmanit Egypt.
Osmá výprava a další epizody
Osmá a následné výpravy ukazují, že nadále šlo o kombinaci vojenských a politických cílů, zahrnující i snahu ovládnout obchodní plynutí a kontrolu nad byzantskou říší. Křižácké státy postupně ztrácely pevný základ a v 13. století došlo k řadě ztrát v Palestině. Od roku 1268 padla Antiochie a roku 1291 Akkon, poslední křižácká država v Levantě. Význam křižáckých výprav však zůstal: evropské mzdy a bankovnictví, nové textilie, hedvábí a další výrobky se rozšířily po Západní Evropě.
Vliv na Evropu a vznik křižáckých řádů
Řády vzniklé v Palestině - Johanité, Templáři a Němečtí rytíři - hrály důležitou roli nejen ve vojenském, ale i hospodářském a politickém životě Evropy. Že šlo o kombinaci duchovní a vojenské činnosti, ukazují jejich pravidla podřízenost papeži a jejich vznik v Palestině. Templáři si v Evropě získali význam jako finanční velmoc, půjčovali peníze i králům, zatímco Němečtí rytíři budovali své domovy a posilovali kontrolu nad územími. Do Čech přišli templáři kolem roku 1232; jejich komendy vznikaly po celé zemi a významně ovlivnili místní duchovní i zemědělské struktury.
Historický kontext a důsledky
Vznik křižáckých států byl reakcí na expanzi seldžuckých Turků a oslabil Byzantskou říši. Výpravy posílily evropské hospodářství, zejména rozvoj obchodu a finančnictví; benátský a židovský obchodní tlak se rozšířil do západní Evropy. Přinášely nové techniky a zbraně, měnily kulturu a každodenní život. Kruciáty se zapsaly do dějin jako významné období evropského rozvoje a formování identit západní civilizace, ačkoliv jejich vojenské úspěchy nebyly vždy trvalé.
Klíčová fakta a postavy
- Papež Urban II. vyhlásil první křížovou výpravu v Clermontu v roce 1095.
- Jeruzalémské království a Edesské, Antiochijské a Tripoliské státy vznikly po dobytí Jeruzaléma.
- Role johanitů, templářů a Německých rytířů - vojenské i náboženské orgány.
- Vliv na evropské ekonomické a kulturní prostředí: rozvoj hedvábí, skla, cukru a nových zemědělských plodin.
- Poselství: zachovat Boží hrob a chránit poutníky, ale i snaha zbohatnout a získat půdu a vliv.