Ačkoli je řada českých poutních míst známá svými architektonickými a liturgickými prvky, Římovská křížová cesta je výjimečná svým komplexem 25 zastavení rozmístěných po pětikilometrové trase, která se vine krajinou a skládá se ze střídajících kaplí, výklenkových kapliček a kamenných sousoší. Cesta začíná u kaple Božího hrobu a pokračuje po jednotlivých zastaveních až k poslednímu, které stojí v těsném spojení s místem původního Kristova těla v samotném Božím hrobě.
Loučení a Poslední večeře: počátek poutě
Prvým zastavením Křížové cesty je "Loučení". Jedná se o rozměrnou osmibokou kapli z let 1687-1688, kterou zastřešuje kupole s lucernou. Jednoznačnou dominantu tvoří kaple druhá, „Poslední večeře Páně“ z roku 1668, která zdaleka dominuje okolí. Interiér prosvětlují tři okna a je přístupný dvěma dveřními otvory. Bohužel před Vánoci 1994 došlo k odcizení velké části skleněných výplní a doposud se nepodařilo je vypátrat. Naštěstí v osmdesátých letech byla pořízena fotografie kompletního souboru, která je zde k dispozici.
Polní cesta nás od „Poslední večeře“ dovede ke kapli „Stádní brána u dvora Getsemanského“ (3.), což je kaple z obou stran otevřená s freskovými obrazy na vnitřních stěnách. Znázorňují Krista provázeného učedníky z města Jeruzaléma do zahrady Getsemanské. Pokračujemedolůknižší rozložité kapli „U pusté vsi“ (4.).
Odpočínek a Olivetská hora
V ní spatřujeme stojící plastiky Ježíše Krista, sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana, stejně jako osm soch spících, na zemi ležících apoštolů. Výjev představuje odpočinek v zahradě Getsemanské. Za dalším zákrutem úvozové cesty spatříme při levé straně menší kapličku „U smutné duše“ z roku 1691 (5.). V jejím výklenku visí na dřevě malovaný obraz z roku 1834 od prachatického malíře Felixe Fabera. Představuje Krista, jak říká svým učedníkům: „Smutná jest duše má až k smrti“.
Na počest šedesátého výročí panování císaře Františka Josefa I. byly vedle této kapličky dne 2. Po chvíli chůze vstupujeme do lesa a scházíme k potoku, podle něhož pokračujeme téměř k silnici směřující na České Budějovice. Nad ní se vypíná malý, borovicemi porostlý skalnatý hřbet, který tvůrce římovské křížové cesty pojal jako „Olivetskou horu“ (6.).
Na nejvyšším skalním výběžku stojí kaplička a v jejím výklenku kamenná socha anděla držícího v rukou kalich a dřevěný kříž. Pod skalkou nacházíme kamennou sochu klečícího Krista, s rukama sepjatýma a hledícího směrem vzhůru, ke kapličce. Opodál, o něco níže za Kristovou sochou, leží ještě tři kamenné plastiky spících apoštolů. Letopočet 1660, vytesaný na jejich bočních stranách, prozrazuje, že sem byly umístěny krátce po založení křížové cesty, inicály I.G. zase skrývají jméno jejich autora.
V místě, kde vycházíme z lesa, nalezneme deváté zastavení, zvané „U chromého žida“.
Další zastavení a kaple kolem Cedronu
Cestou dolů přes pole sejdeme k rozměrné kapli „U Cedronu“ z roku 1660 (10.), v jejímž výklenku se nachází výjev Krista vedeného dvěma žoldnéři přes řeku Cedron. Stěnu za těmito třemi dřevěnými sochami vymaloval roku 1834 Felix Faber. V nevelké vzdálenosti odtud stojí otevřená „Vodní brána“ z doby před rokem 1697, uzavřená dřevěným plotem (12.). Má představovat jednu z jeruzalémských bran, kudy byl svázaný Ježíš Kristus veden do města.
Po téže cestě přijdeme k velké kapli se dvěma klenutými oblouky, které ústí do dvou vnitřních prostor: v pravé části vidíme sochu děvečky u ohniště a sochu sv. Petra, za nimiž stávala ještě dřevěná soška kohouta. V levé části se nalézají dřevěné plastiky Krista a žoldnéře, u zadní stěny stojí na vyvýšeném místě socha židovského nejvyššího kněze Kaifáše a po stranách ještě dvě postavy židovských kněží namalované na dřevěných tabulích. V ohybu řeky Malše stojí patnácté zastavení křížové cesty, zvané obvykle „Malý Pilát“.
Betlém, Velký Pilát a Kalvárie
Uličkou zvanou „Betlém“ stoupáme nahoru až k rozměrné kapli „Velký Pilát“ (17.), která se k příchozímu obrací zadní stěnou. Pochází z roku 1662 a má vysoké průčelí, rozdělené třemi vodorovnými římsami, které je v dolní části proraženo třemi oblouky - větším prostředním a dvěma menšími po stranách. Pravá část klenutého vnitřku ukazuje bičování Ježíše Krista (plastiky Krista a dvou vojáků), v levém oddělení potom dva žoldnéři kladou Kristovi na hlavu trnovou korunu. Nad oběma částmi vyčnívá ze zadní stěny pavláčka se dvěma sochami: Pilát ukazuje lidu zbičovaného Krista. Nad pavláčkou čteme česko-německý nápis „Ejhle člověk!“.
U silnice po pravé straně stojí kaple s obrazem, na němž je Kristovi vkládán na ramena kříž. O několik desítek metrů dále uvidíme poněkud atypickou kapli, v jejímž vnitřku jsou umístěny dvě sochy: Kristus potkává svou matku, Pannu Marii. Kaplička se sv. Opouštíme silnici, sestupujeme doleva po schodech a procházíme „Popravní bránou“ postavenou někdy před rokem 1697 (21.).
Cestou dolů k Malši a pod zadním křídle někdejšího zámečku pokračujeme až k „Šimonově kapli“ (22.), ve které se nachází socha Krista, jak klesá pod těžkým křížem. Spoutaného Krista vedou dva žoldnéři, znázornění dřevěnými plastikami, a kříž mu pomáhá nést Simon z Kyrény, vymalovaný na vyřezaném dřevěném prkně. Pak vystoupáme na „Horou Kalvárii“ (23.), malý strmý pahorek, na němž jsou vedle sebe vztyčeny tři vysoké dřevěné kříže, obnovené roku 1840. Ukřižované postavy jsou namalovány na vykrajovaném plechu. Prostřední, nejvyšší kříž nese samotného Krista, postranní kříže potom těla dvou lotrů Dismase a Gesmase. Mezi kříži stojí kamenné sochy Panny Marie, sv. Jana a sv. Jen o několik kroků dále stojí kaple, postavená roku 1661 na půlkruhovém půdorysu, jejíž výklenek uzavírá kovaná mříž.
Nad pavláčkou čteme nápis, a po stranách ještě další kaple s výjevy. Cestou dolů ze svahu sejdeme téměř k řece, kde stojí poslední pětadvacáté zastavení „Boží hrob“, jehož přední část tvoří obdélná klenutá předsíň, ze které vede nízký otvor k samotnému Božímu hrobu v zadní, okrouhlé části kaple. Uvnitř leží dřevěná socha Kristova těla, nejstarší plastika křížové cesty, datovaná 1658.
Historie a význam křížové cesty
Římov je malá obec vzdálená 29 km od penzionu Amálka. Co je v Římově ale tak zajímavé? Nachází se zde unikátní křížová cesta, kterou u nás v ČR jen tak nenajdete. Cesta začíná u kaple Božího hrobu a pokračuje po 25 původních barokních kapličkách, ve kterých jsou dodnes dřevěné sochy. Kapličky pocházejí z druhé poloviny 17. a z první čtvrtiny 18. století. V druhé polovině 20. století pašijová cesta značně zchátrala a ani neustálé drobnější opravy nedokázaly tento stav napravit. Stavebně-technická část obnovy byla zahájena v březnu 2021. V rámci obnovy proběhlo restaurování vybraných nástěnných maleb a sochařské výzdoby pašijové cesty.
V osmiboké kapli prvního zastavení („Loučení s Matkou“) byl restaurován nástěnný oltářní obraz Loučení Krista s Pannou Marií. V obdélné kapli druhého zastavení („Poslední večeře“) proběhlo restaurování interiérových omítek s nástěnnými malbami andělů i nástropních maleb. V kapli čtvrtého zastavení („U pusté vsi“) byly restaurovány štukové sochy osmi spících apoštolů. Na šestém zastavení křížové cesty („Na hoře Olivetské“) prošlo restaurátorským zásahem pět kamenných soch, které se nacházejí na skále před výklenkovou kapličkou - tří spících apoštolů, modlícího se Krista a anděla. Celek i jednotlivé stavby římovské poutní cesty dokonale vyjadřují odkaz poutního místa založeného na dokonalém propojení duchovního rozměru architektury a krajiny.
Národní kulturní památkou byl poutní areál v Římově prohlášen Ministerstvem kultury 1. Kvůli rozrůstající se evidenci a jednotnému katalogu bývá řazen mezi nejvýznamnější sakrální areály Jižních Čech. Poutní areál Římov a jeho křížová cesta patří k nejvýznamnějším turistickým a duchovním bodům regionu, který si zachovává původní charakter a vyvolává živé vzpomínky na období baroka a gotiky.
Současnost a návštěva
Poutní areál Římov je dodnes aktivním místem, kde se křížová cesta stává duchovním a kulturním zážitkem pro návštěvníky i poutníky. Po znovuvybudování a restaurování v roce 2023 se prezentuje jako celek: 25 zastavení s bohatým interiérem kaplí, výklenkovými kapličkami a kamennými sousošími, často v životní velikosti. Cesta je nejen technickým skvostem, ale i místem, kde architektura propojuje krajinu a duchovní rozměr poutě.
Římovská poutní cesta byla postupně vytvářena od roku 1658 do poloviny 18. století. Jejich rozmístění v pětikolimetrovém okruhu odpovídá poloze tradiční křížové cesty v Jeruzalémě. Z nejstarších částí se dochovaly datované znaky - například letopočty 1658 či 1660 - a slavnostně obnovené prvky po částečných opravách z posledních let posilují význam místa pro kulturní dědictví ČR.
- Loučení
- Poslední večeře Páně
- Stádní brána
- U pusté vsi
- U smutné duše
- Na hoře Olivetské
- Kaplička U Jidáše
- Osmé zastavení křížové cesty
- U chromého žida
- U Cedronu
- Vodní brána
- Kaplička jedenáctého zastavení
- Kaplička U Anáše
- U Kaifáše
- Malý Pilát
- U Herodesa
- Velký Pilát
- Kaplička sedmnáctého zastavení
- Devatenácté zastavení
- Kaplička se sv. Veronikou
- Popravní brána
- Šimon Cyrénsý
- Horu Kalvárii
- Kaplička na Kalvárii
- Boží hrob
Vybavení a restaurátorské úpravy
V rámci obnovy proběhlo restaurování vybraných nástěnných maleb a sochařské výzdoby. Restaurovány byly nástěnné oltářní obrazy, omítky, štukové sochy a výklenkové kapličky. Díky tomu si poutní areál zachovává původní atmosféru a důležitost pro kulturní dědictví Jižních Čech.
