Sázava (Sázavský klášter) byl až do roku 2024 centrem významného vědeckého projektu podpořeného Nadací ČEZ v rámci grantu Podpora regionů. V rámci tohoto projektu vznikla kolektivní monografie „Svatý Prokop, Sázava a kanonizace v historickém kontextu“, jejíž prezentace proběhla ve středu 25. března ve farním sále areálu Sázavského kláštera. Následně se konala mše svatá v kostele sv. Prokopa, obětovaná za zemřelé iniciátory monografie a za další spolupracující instituce, konkrétně prof. Petra Sommera a Jeho Eminenci Dominika kardinála Duky. Mši celebroval Mons. Jan Graubner, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze.
Před dvěma lety uplynulo 820 let od údajného svatořečení významného českého světce sv. Prokopa, a toto výročí inspirovalo organizátory mezinárodní konference Sázava, sv. Prokop a proměna kanonizačních procesů v průběhu věků. Konference, konaná 6. až 8. listopadu 2024 v Sázavě a Kutné Hoře, si kladla za cíl reflexi osobnosti a osudu sv. Prokopa a představit nejnovější výsledky vědeckého bádání souvisejícího s prostorem sázavského kláštera, jenž je úzce spjat s tímto světcem. Zároveň sledovala proměny kanonizačních procesů od „prokopských“ časů až po současnost, což vedlo k samotné inspiraci pro prezentovanou monografii.
Monografie byla financována díky grantu Nadace ČEZ, neboť šlo o nákladný projekt. „Zažádali jsme proto u Nadace ČEZ o grant v rámci Podpory regionů a byli jsme vyslyšeni. Poskytnutých 300 000 korun nám velice pomohlo zafinancovat jazykovou a technickou korekturu, překlady anotací a abstraktů, grafickou úpravu monografie i její sazbu a tisk,“ uvedl Martin Sovák při poděkování Nadaci ČEZ. V následujících letech mají sloužit shromážděné poznatky o svatém Prokopovi k dalšímu zpracování a prezentaci veřejnosti.
Život a legendy o svatém Prokopovi
Svatý Prokop se narodil koncem 10. století v obci Chotouň nedaleko Českého Brodu (podle legend kolem roku 970) a zemřel 22. března 1053 v Sázavském klášteře. Původně světský kněz se stal poustevníkem a kolem jeho poustevny na Sázavě vznikla mnišská osada s učedníky. Kníže Oldřich, který Prokopovu jeskyni objevil, později místu přiřkl statut kláštera; Prokop byl spoluzakladatelem a prvním opatem. Po jeho smrti vznikaly prokopské legendy; první byla sepsána kolem roku 1200 v Sázavském klášteře a stala se základem dalších vyprávění s lidovými prvky.
Nejstarší dochovanou legendou je Vita minor (Život menší) z poloviny 12. století, která dle badatelů vychází z staroslověnské legendy z 11. století. Vita minor byla i volnou inspirací pro lyricko-epickou báseň Jaroslava Vrchlického Legenda o svatém Prokopu. Legenda zobrazuje Prokopovu moc nad démony, jeho zázraky a působení na Sázavě, kde sloužil slovanskou liturgií a podporoval vzdělanost.
Svatý Prokop je považován za jednoho z našich zemských patronů. Prakticky však o něm dlouho nebylo známo mnoho konkrétního; přestože se uvádí, že byl prvním opatem benediktinského kláštera na Sázavě a že zemřel roku 1053, zbytek historických faktů je doprovázen legendami rozvíjenými v průběhu staletí. Monografie o svatém Prokopovi tedy úzce souvisí s historií a kulturou českého národa a poskytuje kontext pro rané dějiny české státotvornosti.
Historický kontext a kulturní význam
Nadace ČEZ byla založena v roce 2002 energetickou společností ČEZ, aby zastřešila svou dárcovskou činnost. Vznikla jako jedna z prvních a dodnes je největší firemní nadací v České republice. Každoročně podporuje řadu projektů reagujících na aktuální potřeby společnosti, a grantové programy směřují na sociální, kulturní a sportovní projekty a aktivní spolupráci s regiony. Projekt o svatém Prokopovi a Sázavě tak představuje příklad úspěšné spolupráce různých institucí na uchování a popularizaci kultury a historie.
Nebyla to jen akademická práce - monografie zahrnuje i obrazovou a jazykovou stránku, která vyžadovala korektury, překlady anotací a abstraktů a grafické zpracování. Sázavský klášter a jeho okolí tak nadále zůstávají místem, kde se setkávají duchovní dědictví a vědecké poznání, a kde se legendarizované příběhy Prokopa propojují s moderním přístupem ke studiu kanonizačních procesů a historických reálií.
Vliv Legendy o svatém Prokopu na českou kulturu
Legenda a její verze ukazují, jak se formovala představa české identity skrze mnišský život, slovanskou liturgii a vzdělanost. Legenda o svatém Prokopu je součástí širšího kontextu obrany české tradice před německým vlivem a připomíná význam Cyrilometodějské tradice v českých zemích. Básnické zobrazení Prokopa jako „dědice slovanského“ a jeho spojení s Vyšehradem a sázavskou klášterní komunitou ilustruje kulturní význam světce pro český národ.
Současná práce o Prokopovi spojuje historické prameny, legendy i literární odkazy a ukazuje, jak se z legendy vyvinula široká veřejná a akademická diskuse o rané české liturgii, vzdělanosti a společenství kolem Sázavského kláštera. Legenda tak zůstává živým článkem kulturní paměti, který česky mluvící veřejnosti nabízí nejen duchovní, ale i historický a nacionalně kulturní kontext.
