Adventní doba má dvojí povahu: je to doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem; a zároveň je to doba, v níž vedení vzpomínkou směřujeme k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků. Doba adventní začíná 1. nešporami neděle, která připadne na 30. listopad anebo na den tomuto nejbližší, a končí před 1. nešporami Narození Páně. Neděle této doby se nazývají: 1., 2., 3., 4. neděle adventní.
V liturgickém roku se během adventu používá fialová liturgická barva; na třetí neděli adventní se může použít růžová barva. Oltář se má květinami zdobit střídmě, aby nedošlo k předčasné radosti svátků Narození Páně. Při hře na varhany a jiné hudební nástroje se má zachovat střídmost, jak to odpovídá povaze této doby. Doporučuje se homilie ve mši i ve všední dny.
Horování liturgického roku a adventní preface
O nedělích se ve mši vynechává Sláva na výsostech Bohu, ale Te Deum v liturgii hodin se zpívá. Aleluja před evangeliem se ve mši nevynechává. Nesmí se použít mešní formuláře pro mše spojené s určitými obřady nebo votivní mše; o všedních dnech do 16.12. je možné toto pravidlo porušit, pokud to duchovní správce uzná za opravdu potřebné. O nedělích a v předvánočním týdnu se toho pravidlo porušit nesmí nikdy. O adventních nedělích se nesmí ani slavit pohřební mše. O prvních dnech adventu je možné takto postupovat jen ve výjimečných pastoračních situacích.
Adventní preface nabízí bohaté kontemplace o vycenění Adventu jako daru a o čekání na Pána. Preface 1 a Preface 2 zdůrazňují vycentrovanou strukturu, kdy první a poslední části, druhý a předposlední, atd., tvoří jedinečnou čtvernou strukturu, která vyjadřuje mezi prvním příchodem a druhým příchodem Pána. Evangelia adventních nedělí se zaměřují na druhý příchod, na Janova Křtitele a na události před narozením Krista; Bděte a bděte, protože Pán přijde nečekaně. Příběh naplnění proroctví, rodokmen Ježíše, éra Panny Marie a narození Krista - to všechno se stává čtvercem adventního vytržení.
Biblické čtení a hlavní pouto adventního období
Ve dnech předvánočních se čtou pasáže Izaiáše, Jan Křtitel a Panna Marie; proroctví a kázání se prolínají s očekáváním Mesiáše a s těšením na Narození Páně. Evangelia adventních nedělí se zaměřují na druhý příchod Pána na konci světa (1. neděle), na osobu a poselství Jana Křtitele (2. a 3. neděle) a na události, které bezprostředně předcházely narození Krista (4. neděle). Napětí mezi dávnými prorockými sliby a naplněním v Kristu je v těchto textech zvláště nápadné.
Často se zdůrazňuje chiastická struktura adventních prefaci a „Ó antifon“ - zpěvy, které spojují očekávání Mesiáše s touhou po Jeho příchodu. Tyto texty upomínají na to, že adventní doba je časem, kdy Hospodin navštěvuje svůj lid a zjevuje svou spásu. V ambrosiánské tradici se užívají zvláštní preface a antifikace Mariina annunziačního akordu, a proto se často vyzdvihuje mariologie těchto dní.
Průběh adventu v ambrosiánské tradici a jeho specifika
Ambrosiánský advent začíná o 14 dní dříve než římská liturgie; trvá šest týdnů a v některých případech zahrnuje i tzv. předvánoční neděli. Tato liturgie zdůrazňuje eschatologický aspekt a zhustí výklad příchodu Páně prostřednictvím starozákonních i novozákonních textů, přičemž se klade důraz na Janova svědectví a na kontext Jeruzalémského vjezdu jako symbol mesiášského zjevení. V ambrosiánské liturgii je důležité, že každá neděle má svůj klíčový text a že liturgie připomíná radost a očekávání Božího zásahu do dějin.
Šestá adventní neděle se týká Narození Panny Marie a jejího role v Božím plánu. V ambrosiánském tradičním rámci se na Štědrý den koná vigilie a mše Inter Vesperas; čtvrtá neděle před Vánocemi bývá rezonancí s širším mariologickým rámcem a modlitbami spojenými s Pannou Marií. Těchto dnů se dotýká celá řada textů, včetně příběhů o Zachariášovi a Alžbětě, a i jednotlivé perikopy chrámových a posvátných scén doplňují liturgické jednotky.
Adventní věnec, barvy a tradiční zvyky
Adventní věnec, symbol věčnosti a jednoty Boha s lidmi, je kruh ze zelených jehličnatých větviček a je ovázán fialovou stuhou. Svíce na věnci reprezentují čtyři neděle a dle tradice se první zapaluje na Izaiášovu naději, druhá - sv. Jana Křtitele, třetí - Gaudete a čtvrtá - Andělská nebo svíce Panny Marie. Někdy bývá uprostřed věnce přidána pětá, bílá svíce symbolizující Pannu Marii. Zapalování svící probíhá od 8.12 až do Štědrého dne; zapalují se v pořadí proti směru hodinových ručiček. Adventní věnec pochází z Pruska a jeho autorem byl Johann Hinrich Wichern. Adventní kalendář se vyvinul z válečného papírového válce a postupně nahradil tradiční dárky a obrázky sladkostmi.
Jmelí je další z chrámových a lidových zvyků; zavěšovalo se pro ochranu a štěstí a zvyknout se polibek pod jmelím. Koleda a další tradice jako Barborka, Mikuláš a Lucie tvoří součást vánočního období v češské a středoevropské kultuře, s dřívějšími i moderními variacemi. Štědrý den samotný je plný tradic; původně to býval postní den s bohatou večeří a rituály, které měnily podobu v průběhu 20. století. Štědrý den býval spojen s očekáváním a domovem jako zázemím pro hosty a blízké, a hlubší význam se vyjevuje v rodinné modlitbě a zvěstování narození Spasitele.
Vánoční období a jeho začátek a konec
Vánoční období začíná slavením Hod Boží vánoční (25. 12.) a končí 1. nedělí po Zjevení Páně, svátkem Křtu Páně; v některých recenzích liturgie se doba končí dnem, kdy 6. ledna připadá neděle či pondělí. První písemné doklady o slavení Narození Páně pocházejí z roku 354 v Chronographus Romanus; Hod Boží vánoční má tři bohoslužby: půlnoční, jitřní a denní mše. Později byl stanoven počet tří mší na sloužení ve třech různých chrámech.
Obecné shrnutí a závěrečné poznámky
Kristovo narození se slavilo již ve třetím století; nejstarší spojení s Narodením Páně je v kontextech liturgie a proroctví. Advent je časem, kdy se připomínají čtyři příchody Krista - první jako narozený člověk, druhý v srdci člověka při svátostném přijímání, třetí při smrti každého člověka a čtvrtý na konci světa. Čtyři neděle adventní tedy symbolizují čtyři epochy očekávání a připomínají 4000 let čekání na Vykupitele ve Starém zákoně. Adventní věnec a jeho svíce vyjadřují postupné světlo, které přichází s blížícím se narozením Páně.
